Šaría banka nepůjčuje na úrok, má jen finanční přirážku. Ve Státním zdravotním ústavu se nepodvádělo, bylo to jen systémové pochybení. „Správným“ pojmenováním se podvod a lumpárna samozřejmě neskryje, ale stává se „stravitelnější“
Právo šaría zakazuje půjčovat na úrok. Asi ví proč. Ne samotné půjčování, ale úrok je to, co dlužníkům „láme vaz“. Zakázat úrok jeví se proto zákazem navýsost užitečným. Aláh může být spokojen. Jen pravověrní muslimové koukají trochu smutně jak „nešariovské“ banky vesele z klientů, díky tučným úrokům, loupou euro za eurem. I zamyslí se muslim a řekne si: „Úrok nasadit nesmím, to by bylo zle. Ale proti finanční přirážce nikdo nic mít nebude. O tom se nemluvilo“. A tak banka podle práva šaría funguje tak, že klientovi věc koupí a pak mu ji dá na splátky s takzvanou finanční přirážkou. Jedeme podle práva šaría, islámské bankovnictví frčí a klienti se hrnou. Jen soudruh Aláh se tam kdesi nahoře musí vzteky vrtět jak korouhvička. Ale co na tom záleží, bohem správného bankéře jsou peníze, ať je muslim, křesťan či „pes nevěřící“.
To Státní zdravotní ústav, v zemičce Česko zvané, to je jiná „liga“. Tam již bylo ráje dosaženo. Tam netřeba žít život ani zdánlivě bohabojný. Padá málo many v podobě státních peněz? Lehké porušení „rozpočtové kázně“ v podobě rozsekání zakázek na menší, a tudíž nepodléhající nutnosti vypsat odpovídající soutěž, a je po nouzi. Ale nenacpali jsme to svým známým za tučný bakšiš, tak to nebylo, za co nás máte, to nebyl žádný podvod, žádná krádež, dokonce ani žádné „odklonění“ (neb i toho líbivé označení nešetrným používáním kolega Kocourek kdysi dávno zprofanoval), ale pouze a jen „systémové pochybení dané dlouhodobým podfinancováním ústavu“. Jak neškodně a nevinně to zní. To je to správné pojmenování.
A podíváme-li se v zemi české ještě blíže na vládnoucí rytířstvo, musíme konstatovat, že ve správném pojmenování mistry jsou. Takže se zde nesvádějí lité boje o koryta, ale o možnost práce pro voliče. A semknou-li se nezvykle v jeden šik, není to proto, aby vykousali nepřizpůsobivého ze svých řad, neboť příliš nahlas křičí a nepustí je k „lizu“, ale proto, aby chránili demokracii. Je to opravdových ryzích charakterů přehlídka. To je to správné pojmenování.
Ostatně na „správném“ pojmenování je postavena celá migrační záležitost. Než Německo, severské státy a většina evropských zemí zjistila, že příchozí jsou zhusta všechno jiné než jen „doktoři a inženýři, vděčně toužící pracovat pro blaho země, jež je přijala“, je jich všude tolik, že se s tím ekonomiky evropských států jen těžko vyrovnávají. Neb drogy prodávané před německými kostely státní finance nevylepší.
Jedno je však jisté, občas se správně pojmenovaná pravda dostane na povrch, vyleze z mlhy a odkope se. A pak všichni žasnou. Šaría banka asi svůj provoz neukončí, že finanční poplatek je jinak nazvaný úrok, všichni dávno vědí. A když to nevadí muslimům, že obelhávají svého nejvyššího, tak co my, normální smrtelníci s tím? Ve Státním zdravotním ústavu někdo možná rezignuje, což není za „systémové pochybení“ v hodnotě desítek milionů žádný velký trest, ale aspoň něco. Pravda o migrantech už je také na světle božím. Jen ji nejvyšší představitelé odmítají vidět.
Většinou však zůstanou nedobré skutky schované za všelijaké odkloňování, rozpočtové nekázně a další rafinované názvy pro krádeže a podvody. Můžeme se alespoň utěšovat, že občas se nazvou věci pravými jmény a občas z takového mlžení vyleze mimochodem i jiná informace. Třeba, když je tajemník jedné strany obviněn z podněcování k rasové nenávisti. Tento skutek je nazván zcela jasně a navíc se nám k tomu jako bonus dostane informace, že ve sněmovním klubu se chlastá „první liga“. Nebo že by se jenom dodržoval pitný režim? Zase je to jenom o tom správném pojmenování.
