Moje nebe

Někdy v duchu píšu dopisy, posílám myšlenky lidem více či méně známým, nebo píšu imaginární blog.  V duchu, ve svých myšlenkách, skládám ta slova snadno, ale když mám skutečně psát... hmmm, to je horší.

Někdy píšu nikdy nedoručené dopisy dětem.

Píšu v nich to, co se těžko říká, protože člověk, ať naslouchající nebo vyznávajíce se, naprázdno polyká sevřeným krkem. Protože... prostě...

"Mami, dobrý... " , řekl by Mikeš.

Vám, milí lidé, píšu už několikátý pokus o oblacích, o tom, že jsou půvab sám. Že není lehké namalovat jejich lehkost, perspektivu, vznášení se nebem.

Fotila jsem je včera za jízdy pootevřeným okénkem. Přišly mně ty šlehačkové kopečky, ty kousky vaty plující po nebeském oceánu, tak krásné, že je škoda nechat jejich fotografie zavřené v pc.

Pokouším se psát o nás lidech, kteří chodíme po zemi a občas zakloníme hlavu a naše oči se vpijí do hloubky modře a naše touha nás posadí na jeden ten obláček...  a plujeme nebem... a na zem se díváme z výšky.

Jsme lehcí a bezstarostní. A třeba i nahlááááás zpíváme. 

Ve skutečnosti naše cesty vedou pozemskými dráhami, které si určujeme svou láskou k někomu. Silní jdou, jak chtějí.

Ti slabší, jsou-li opuštěni, protože nemohou jít, hledají sílu dát tomu, kdo je opustil, svobodu.

Ti, kteří uvidí slabšího a zastaví se kvůli němu, vezmou jeho ruce do svých, podívají se mu do očí a mlčky řeknou: "Nelituji. Chci být s tebou... ", ti jsou nebem na zemi.

A to je krása, kterou zná jen člověk. Ten, který má rád.

Jsme s dcerou samy doma. Jako obvykle v sobotu, když mám plány, jsem kaput. 

 Proč mě musí má dcera takto vidět?

"Maminko, moje... ", slyším ji. Její slova, její starostlivost, její láska ke mně proniká skrze zavřené oči.

Jako slunce skrze mraky.

Jako světlo nebe. 

Je mým nebem, když jsem přišpendlená k zemi.

"Nechceš si zazpívat?"

 Ne, nemám vůbec sílu.

K večeru je mi konečně lépe.

Tak co třeba "Ó, hřebíčku" ... ? No, myslím, že mi bude povídat. Nebude psát imaginární dopis, ale všechno, co má na srdíčku a na jazyku, mi vypoví.

Pak zapadne slunko i s oblaky do postele pod hvězdný baldachýn.   Baldachýn... ?

Pod nebesa plná hvězd!

Víte co, my se vlastně máme náramně. Jsme obklopeni nebem a nebesy, vší tou krásou ze všech stran.

Naše GPS poloha je modrá a hvězdná obloha.

Dobrou noc!