purpurový plášť archanděla Michaela

Jako purpurový plášť archanděla rozstříhaný na kousky, tak vypadají koniklece vykukující zpoza staré trávy....

Kousek od našeho domečku, na Tišnovsku, je skalní útvar zvaný Pecka a další je hned vedle. Tomu se zase odjakživa říká Zkamenělá svatba.

Tam jsme vzali Štěpánku a její maminku Mariannu na výlet.

Štěpánka je sedmiletá holčička z Kyjeva, co se k nám přišla schovat před válkou spolu s maminkou, babičkou Romanou a dědečkem Ostapem. Správně se jmenuje Stefany, ale my jí říkáme počesku: Štěpánka. Štěpánka Copánka (má totiž dlouhý copánek).

A její mamince říkáme Marjánka.

Marjánka, Štěpánka, Romana i Ostap se mají moc rádi.

Štěpánka je bystrá a mrštná holčička. Ráda si hraje na schovávanou a na kočku, myš nebo pejska.

Chodí do první třídy. A učí se výborně! Dokonce už dávno může psát perem.

Je to šikulka, krásná holčička. A ráda se směje.

Do smíchu jí vždy ale není. Občas se jí zasteskne po ukrajinském domově. A občas se setká s tvrdostí dospělých Čechů... třeba poznámek řidiče autobusu.

To se jí pak kutálí po tváři slzy jako hrachy.

Protože ji a další děti nemůžeme uchránit úplně ode všeho, věříme že to zvládne. Modlíme se o pomoc ke svatému Michaelovi, k Bohorodičce Marii, aby ji i další děti vzali pod svůj plášť. Plašť barvy purpuru.

Jakoby znamení, že je naše lidské volání v nebi slyšet, mi připadají květy konikleců. Jako odstřižky z plášťů svatých tu na nás vykukují. Jako ptáčata v hnízdě.

"Nešlap, nelámej", chce se mi volat s Hanou Zagorovou...

Nejen nešlapme na chráněné rostliny na zemi, ale nešlapme i na křehké duše dětí, na jejich bezbrannost, nepošlapme jejich klíčící důvěru v život... Děti potřebují naši ochranu nejvíc!