Tati, prosím, nevol Babiše

TATI, NEVOL BABIŠE

Asi bych tuto strohou větu měla více rozepsat.

Ač nejsem fanda vypisování životních peripetií na fb a jiných soc. sítích, prostě ve veřejném prostoru, udělám to. Věřím, že kolem mne jsou dobří lidé a pochopí mne.

Takže tati, víš vůbec jak moc jsi nám ublížil? Vím, jsme už velcí, ale když jsi odešel, byli jsme zranitelní a zranění. Já, brácha i mamka.

Nevadí mi, že jsi odešel, ale způsob jakým jsi to udělal. Už ani nevím, kolik let jsem tě neviděla. A pak pod tíhou svých vin, jsem ti odpustila, alespoň jsem měla a mám k tomu dobrou vůli. Zahladit hrany, uzdravit rány.

Má nemoc mě nutí hledat hlubší cesty pochopení sama sebe, hlubší cesty k odpuštění. Zkouším různé formy meditace, třeba hoóponopono.

A teď prezidentské volby... Prosím, zkazil jsi nám dětství a dodnes se potýkáme s vnitřními problémy a hledáme cesty jak žít dobrý život, nekaz nám dál a naše životy a životy našich dětí tím, že budeš volit pana A. Babiše, který ničí svého syna, ničí přírodu....

Měj ke mně alespoň trochu úcty a nejenom ke mně, ale k daru svobody a demokracie, k daru života.

Vždyť jsi lékař-záchranář.  Díky! 

Toto je můj dopis tátovi, který je spíše modlitbou obecnou. Nebo vlastně i hodně konkrétní. Asi proto mi můj otec odpověděl, ať ho považuji za mrtvého a přerušil poslední trosky kontaktu. Někoho mi to připomíná. Že by A. B.?