Zase už nejjasnější

jenže tentokrát ráno, aneb Topocentrický pohled na vesmír v dubnu 2017. Dubnová obloha nepatří jen Venuši, zahlédnout můžeme také Merkur, celou noc je vidět Jupiter a zajímavý kousek předvede i Měsíc.

Planeta Venuše, kterou jsme ještě ve druhé polovině března pozorovali na večerní obloze vedle oranžového Marsu, se právě nachází mezi Zemí a Sluncem a vidět ji nemůžeme. Její pohyb je ale tak rychlý, že už od poloviny dubna se znovu začne na obloze objevovat. Ale místo večer ji uvidíme ráno, a to na východě. A do konce dubna stihne dosáhnout své nejvyšší jasnosti, takže z Večernice se během několika týdnů stane parádní Jitřenkou. Jak je to s její jasností jsem podrobně popisoval v topocentrickém pohledu na vesmír v březnu.

Zajímavé dění na obloze v dubnu 2017

Mars, který Venuše tak rychle na obloze opustila, ovšem nezůstane sám. Na přelomu března a dubna máme šanci večer zahlédnout v červáncích Merkur. Po 20. hodině je obloha dost potemnělá na to, aby byla planeta viditelná, na druhou stranu už v tu dobu bude nízko nad obzorem. Hned prvního dubna je Merkur v maximální východní elongaci (největší úhlové vzdálenosti od Slunce) avšak poté začne rychle slábnout a nejpozději 8. dubna se v červáncích zcela ztratí. Pozorování Merkuru je prostě vždycky výzva.

V dubnu je po celou noc vidět Jupiter. Je to tím, že 7. dubna je v opozici se Sluncem, tedy na obloze přesně naproti. Vychází se západem Slunce, během noci se posouvá přes jih k západu, kde s východem Slunce mizí pod obzor. O den později, 8. dubna, se také k Jupiteru přiblížíme na nejmenší vzdálenost – pouhých 666,5 miliónu km. Díky tomu jsou v dalekohledu nejlépe vidět detaily v atmosféře tohoto plynného obra, včetně Velké rudé skvrny. Zajímavé je také sledovat přechody stínů Jupiterových měsíců přes kotouč planety. Všechny tyto simulace byly vytvořeny programem Stellarium:

Všimněte si, že stíny od měsíců dopadají na oblačnou přikrývku planety před opozicí západně od měsíců samotných, zatímco po opozici východně. A v den opozice (7. 4. 2017) je měsíc Ganymed a jeho stín téměř v zákrytu. Svědčí to o rychlosti pohybu Země okolo Slunce. Směr, z nějž svítí na Jupiter Slunce a kterým dopadají stíny měsíců na Jupiterovu oblačnost, se tak rychle nemění. Nápadná změna polohy stínů vůči měsícům je zvětší části způsobena tím, že se mění náš úhel pohledu z rychle letící planety se Sluncem v zádech.

Jupiter se také v dubnu ocitne mezi Měsícem a Spikou, které dělá společnost po téměř celý rok a vedle níž provádí nápadnou kličku. Tentokrát dojde k setkání v noci z 10. na 11. duben, kdy bude Měsíc v úplňku, takže Spica, ačkoli je nejjasnější hvězdou ze souhvězdí Panny, bude sotva vidět. Jupiter je ale mnohem jasnější.

Měsíc kromě toho zakryje 28. dubna večer jasnou hvězdu Aldebaran ze souhvězdí Býka. Před tím stihne předvést všechny své fáze: první čtvrt 3. 4. ve 20:39 SELČ, úplněk 11. 4. v 8:08, poslední čtvrt 19. 4. v 11:56 a nov 26. 4. ve 14:15. Zákryt Aldebaranu pak proběhne brzy po novu, takže Měsíc bude vypadat jako tenký srpek doplněný popelavým svitem. Hvězdu zakryje nejprve neosvětlenou stranou. Po necelé hodině se zase Aldebaran vynoří za okrajem osvětlené části měsíčního disku. Srpek Měsíce a Aldebaran však v tu dobu budou už velmi nízko nad obzorem, takže na toto pozorování budeme potřebovat štěstí na počasí a nezakrytý výhled na západní obzor.

Ve výčtu úkazů na dubnové obloze nesmí chybět meteorický roj Lyrid. Meteory, světelné stopy, které ve vzduchu vyvolávají srážky Země s drobnými částečkami prachu, v tomto případě zdánlivě vylétají ze souhvězdí Lyry a jejich mateřským tělesem je kometa Thatcher, celým jménem C/1861 G1 Thatcher. Poprvé – a vzhledem k oběžné době trvající přibližně 415 roků zatím naposledy – byla tato kometa pozorována v roce 1861. Příště se na ni astronomové těší kolem roku 2280. Zatím jen můžeme každoročně pozorovat její prach, jímž se Země prodírá obvykle mezi 16. a 25. dubnem, přičemž maximum, kdy lze na celé obloze s Lyrou nad hlavou pozorovat téměř 20 „padajících hvězd“ za hodinu, bývá 22. nebo 23. dubna. Nejlepší je pozorovat po půlnoci nebo ráno.

Ta slibovaná Jitřenka, nejjasnější z nejjasnějších, vychází 15. dubna už před pátou hodinou ranní. Nejvyšší jasnosti dosáhne 29. dubna a její viditelnost se během následujících dní dále zlepšuje, protože planeta se úhlově vzdaluje od Slunce. V květnu se tady s Jitřenkou určitě znovu setkáme. Ve druhé polovině noci, ještě dávno před Venuší, se také na jihovýchodě objevuje Saturn. Jeho prstence jsou právě nyní nejvíce nakloněny směrem ke Slunci – i o tom bude příští měsíc co psát (a číst).