Supervenuše

aneb Topocentrický pohled na vesmír v březnu 2020. Planety se večer a ráno předhánějí, která přitáhne největší pozornost. A zase bude „superúplněk“, který vůbec nebude super, ale bulvár se na tom jistě vyřádí.

Dvě planety – Slunci nejbližší a nejvzdálenější – jsou v březnu letošního roku nepozorovatelné. V případě Neptunu to neudiví, planeta právě prochází při pohledu ze Země za Sluncem. S Merkurem je to složitější. Ten dosáhne 24. března největší západní elongace, což znamená, že bude úhlově nejdál od Slunce. Dokonce to bude pro letošek rekordních 28°.

Ale stejně od nás Merkur neuvidíme – nachází se totiž mezi hvězdami „pod“ Sluncem (z našeho středoevropského topocentrického pohledu; na jižní polokouli to vidí jinak). Na simulaci programem Stellarium to je pěkně vidět – obrázek zachycuje situaci v poledne, takže ve skutečnosti z toho všeho uvidíme v nejlepším případě jen sluneční kotouč na modré obloze.

Kvůli tomu, že je Merkur jižně od Slunce, nevystoupá dost vysoko nad náš obzor a „utone“ v červáncích. Současně je vidět, že se u Slunce nachází i Měsíc, který je právě 24. března v novu. Tomu musí samozřejmě předcházet tři další fáze, takže se vraťme na začátek března a vezměme to popořádku.

Ne moc super

Hned 2. března ve 20:57 SEČ se Měsíc ocitne v první čtvrti. Zároveň bude uprostřed souhvězdí Býka, blízko Aldebaranu a nedaleko Plejád.

9. března v 18:48 SEČ pak nastává úplněk. Následujícího rána se okolo sedmé hodiny Měsíc dostane do přízemí neboli přiblíží se k Zemi na 357 tisíc km, a protože to slibuje i server timeanddate.com, lze očekávat humbuk kolem údajného superúplňku. Celá věc je mnohem složitější, ale už jen to, že mezi přízemím Měsíce a úplňkem uběhne půl dne, znamená, že to bude docela tuctový úplněk. Ovšem vyfotit měsíc s kolotočem, věží, stoletou lípou nebo čímkoli v popředí a prohlásit to za „obrovský superúplněk“ můžeme vlastně kdykoli. On to stejně nikdo nepozná.

Dění na obloze v březnu 2020

Krátká odbočka: právě jsem s pomocí bratra Velkého Googla zjistil, že jsem bulvár podcenil. Humbuk už dávno nastal. Kromě toho, že podobné články obsahují zcela nesmyslné konstrukce, vždycky mě pobaví, jak autoři řeší rozdíl ve vzdálenostech 369 km a zapomínají, že se nedíváme ze středu Země na střed Měsíce (pro které jsou ty vzdálenosti spočítané), ale ze zemského povrchu – zapomínají na těch 6400 km, které činí poloměr Země.

Jinak řečeno, když vidíme měsíční úplněk nízko nad obzorem (a fotíme ho s tou věží nebo mrakodrapem), je od nás o několik (třeba i šest) tisíc kilometrů dále, než když jej máme nad jihem vysoko nad hlavou. Zabývat se desetkrát menšími hodnotami rozdílů ve vzdálenosti a prohlašovat to za něco super nesvědčí o moc velké erudici. Pokud jde o jasnost měsíčního kotouče (správně se tomu říká světlení), hraje daleko větší roli úhel, pod kterým dopadá sluneční světlo na Měsíc a odráží se k nám. Nejjasnější bude Měsíc v situaci, když jsou Slunce, Země a Měsíc téměř v přímce. Ovšem to slovo téměř je důležité. Když se ocitnou přesně na přímce, nastává zatmění a při něm to s jasem Měsíce není nic moc. Podrobnosti jsou na astro.cz (je to psáno pro rok 2016, ale najdete tam vysvětlení základních principů a jak to s těmi úplňky vlastně je).

Setkání obrů s trpaslíky

Po celkem klidném období, kdy Měsíc začne couvat do poslední čtvrti, která nastává 16. března v 10:34 SEČ, se začnou dít věci! Srpek Měsíce se totiž blíží k trojici planet pozorovatelných na ranní obloze. Čtveřici Měsíc, Mars, Jupiter a Saturn uvidíme v nejtěsnější konfiguraci 18. března ráno nad jihovýchodním obzorem. Ideální doba pozorování je okolo páté hodiny.

Měsíc, který to za měsíc stihne po obloze kolem dokola, sice rychle odkvačí směrem k novu (nastane už zmíněného 24. března, a to v 10:27 SEČ), ale zbylá trojice názorně předvede, co znamená býti planetou. Až do počátku 17. století byly všechny objekty svítící na obloze označovány za hvězdy. Většina z nich byly stálice, které tvořily souhvězdí. Sedm hvězd však bylo výjimečných: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce, Mars, Jupiter a Saturn byly hvězdy bludice (pořadí je dáno rychlostí jejich pohybu mezi stálicemi). Od starověkých Řeků máme pro tyto toulavé či bloudící hvězdy slovo planety (planetes).

Už 20. března uvidíme na první pohled rozdíl (vlastně dva): bude nejen chybět Měsíc, ale Mars bude mnohem blíž k Jupiteru, než byl 18. března. Mars totiž „bloudí“ mnohem rychleji než Jupiter:

To ale není všechno. Mezi dvěma obry – Jupiterem a Saturnem – se ukrývá ještě jeden trpaslík: bývalá planeta Pluto. Mars na obloze prosviští opravdu těsně kolem ní.

Nejvíce se Mars k Plutu přiblíží 23. března na úhlovou vzdálenost pouhých 48“ (úhlových vteřin). S rezervou se vejdou do zorného pole prakticky jakéhokoliv dalekohledu.

Ve skutečnosti samozřejmě Mars, Jupiter, Saturn a Pluto nejsou vedle sebe, ale v prostoru daleko za sebou. Trpasličí planeta je tak daleko a tak malá, že ji můžeme pozorovat jen docela velkým dalekohledem. A vzhledem k tomu, jak nízko nad obzorem se toto divadlo odehrává, máme šanci zaznamenat setkání Marsu s Plutem snad jen fotograficky pomocí citlivé CCD kamery. Očima jsme prakticky bez šance. Může nás ale hřát vědomí, že o Plutu s Marsem víme.

Ostatně, kdyby Mars nebyl tak blízko (momentálně 222 milionů kilometrů od Slunce a necelých 230 milionů kilometrů od nás), byl by stejně neviditelný jako Pluto. Je to také docela trpaslík, i když ve své planetární občance to označení, na rozdíl od Pluta, nemá.

Supervenuše

Žádný z těch letošních tří „superúplňků“ skutečným superúplňkem nebude. Jestli ale něco bude v březnu opravdu super, pak zcela jistě Venuše. Ta je už od začátku roku Večernicí, stále stoupá výš a výš nad obzor a zjasňuje. V největší západní elongaci (46° od Slunce) bude 24. března. Ve stejný den jako Merkur, ale o 20 hodin později a na opačné straně oblohy. A na rozdíl od Merkuru ji na obloze nelze přehlédnout. Onoho 24. března Venuše přestane stoupat, ale zjasňovat bude i nadále – nejjasnější bude v dubnu.

Měsíc se po novu, o kterém tady byla řeč už na začátku, ještě v závěru března stihne objevit jako dorůstající srpek na večerní obloze a 28. března se ocitne vedle Venuše a hvězdokupy Plejády.

Během následující noci, 29. března, se Měsíc vrátí k Aldebaranu, kde jsme jej zastihli už 2. března – on ten lunární měsíc je přece jen o trochu kratší než stejnojmenné období v našem slunečním kalendáři.

Úplně poslední březnové ráno pak Mars doputuje až k Saturnu. Simulace ze Stellaria je opět pro pátou hodinu ranní, ale na obloze je tam větší tma než na předchozích obrázcích Marsu s Jupiterem či Plutem.

Je to tím, že časový údaj je v tomto případě podvod. Ve skutečnosti budou teprve čtyři hodiny a to, co ukazují časomíry, je o hodinu deformovaný čas, tedy nikoli středoevropský, ale kyjevský nebo také moskevský zimní, kterému se tady kdovíproč říká „středoevropský letní“ – i když nám jej vládní nařízení každý rok vnutí už týden a kousek po začátku jara. Jarní rovnodennost letos nastává 20. března ve 4:50 SEČ. A to neštěstí s pokřiveným časem začne 29. března ve 3 hodiny. Už aby byl červenec – pak to teprve začne být jedno. Bohužel, jen do srpna.