Slzy světce a modrý supernov

aneb Topocentrický pohled na vesmír v srpnu 2019. Na letošní srpen připadají dva měsíční novy, z toho ten druhý bude opravdu super. Jenom nebude vůbec vidět. Zato budou k vidění tradiční padající hvězdy. Ale nejen ty...

V lunárním kalendáři začínají měsíce novoluním. Letos jím začne i osmý měsíc našeho slunečního kalendáře. Hned 1. srpna nastává nov v 5:12 SELČ. To znamená, že za pár dní na to začne být Měsíc pozorovatelný v podobě tenkého srpku večer nad západním obzorem. Postupně bude dorůstat a zároveň se bude jeho viditelnost přesouvat do pozdějších hodin. Za týden (7. srpna v 19:30 SELČ) doroste do první čtvrti. Tehdy uvidíme Měsíc po setmění nad jihem.

To nejzajímavější se semele v první polovině srpna

O dva dny později se už poněkud obézní půlměsíc přiblíží ke dvojici planet, které jsou teď jako jediné z těch pozorovatelných očima k vidění na obloze, a to večer a v první polovině noci. Nejprve se 9. srpna přiblíží k Jupiteru. Nejtěsnější setkání (tzv. konjunkce) nastane až 10. srpna okolo druhé hodiny SELČ, ale to už bude pod naším obzorem. Následující dvě noci se pak bude Měsíc posouvat k Saturnu.

Konjunkce s touto planetou bude ještě mnohem těsnější, ale nastává v poledne, takže my uvidíme Měsíc u Saturnu 11. i 12. srpna, ale nepříliš blízko. Ve stejném období se také ráno, nízko nad severovýchodním obzorem, vynoří z červánků planeta Merkur. V tzv. největší západní elongaci – úhlově nejdále od Slunce – ji zastihneme 10. srpna. V následujících dnech pak bude Merkur klesat k obzoru, ale bude zjasňovat, takže nejlepší podmínky na jeho spatření budou právě před polovinou srpna, vždy okolo páté hodiny ranní. Ty dvě hvězdy nad Merkurem viditelné na simulaci z programu Stellarium, jsou Kastor a Pollux ze zimního souhvězdí Blíženců.

Slzy světce

A do třetice – ve stejné době také vyvrcholí aktivita meteorického roje Perseid. „Padající“ hvězdy zdánlivě vylétající ze souhvězdí Persea můžeme na obloze občas zahlédnout v dlouhém období trvajícím přibližně od 17. července do 24. srpna. Nejvíc jich ale spatříme během poměrně krátkého maxima, které letos připadá na noc z 12. na 13. srpen. Přesněji řečeno, maximum nastane až 13. srpna ráno, my tedy uvidíme nejvíc meteorů ve druhé polovině oné noci.

Podle předpovědi by jich mělo být okolo 110 za hodinu. Takový ohňostroj však nečekejme. Zmíněné číslo vyjadřuje počet meteorů na dokonale temné obloze, když máme radiant (místo, z nějž zdánlivě vylétají) přímo nad hlavou, a hlavně na celé polokouli nad námi. Protože nikdo z nás nedokáže vlastním zrakem přehlédnout celé nebe najednou, protože Perseus bude nízko nad severozápadním obzorem, a protože po velkou část noci bude oblohu přesvětlovat Měsíc blížící se do úplňku, budeme rádi, když jich za hodinu uvidíme třeba deset nebo patnáct. Ale vzhledem k tomu, že za každou spatřenou padající hvězdu se nám splní jedno přání, není čekání na létavice vůbec špatnou investicí.

Lidový název Slzy svatého Vavřince souvisí s tím, že si naši předkové už před staletími všimli, že větší počet padajících hvězd se na obloze objevuje právě ve dnech po svátku tohoto světce, jehož mučednická smrt je skutečně důvodem k slzám, i kdyby ten příběh byl smyšlený (jako že pravděpodobně není).

Více dříví do lesa už transportovat nebudu a odkazuji milé čtenáře dychtivé po dalších podrobnostech o tomto meteorickém roji na server astro.cz.

Dění na obloze v srpnu 2019

Supernov

Na cestě po stopách Měsíce mezi planetami a hvězdami jsme se dostali k úplňku. Ten nastává 15. srpna ve 14:29 SELČ. Ve druhé polovině srpna Měsíc couvá a objevuje se čím dál později, nakonec jako srpek na ranní obloze. Další planety už nepotká, protože Mars ani Venuše nejsou letos v srpnu vůbec pozorovatelné.

Po poslední čtvrti, která připadne na 23. srpna 16:56 SELČ, se Měsíc setká ještě s Aldebaranem ze souhvězdí Býka a již jmenovanou dvojicí Kastor a Pollux, ocitne se téměř přesně na místě, kde byl před dvěma týdny Merkur. Ten už je v tuto chvíli ale úplně jinde a na konci srpna dokonce opět nepozorovatelný.

A nakonec, 30. srpna ve 12:36 SELČ, nastane druhý nov letošního osmého měsíce, začne tedy další lunární měsíc. Je to možné díky tomu, že fáze Měsíce, podle kterých se počítají lunární kalendářní měsíce, se vystřídají v průměru za 29,5 dne. Do měsíců našeho slunečního kalendáře, kde toto označení tak trochu ztratilo souvislost s původním významem, se díky tomu občas vejdou dva začátky těch pravých měsíců kalendáře lunárního. Je pozoruhodné a zároveň pochopitelné, že když se to stane se dvěma úplňky, způsobí to značné vzrušení a říká se tomu (více méně omylem) modrý úplněk. Tak že by tohle byl modrý nov?

To ale ještě není všechno. Ve stejný den, tedy 30. srpna, jen o pět hodin později, bude Měsíc v přízemí – pouhých 357 tisíc kilometrů od Země. Když se tohle stane při úplňku, je toho plný bulvár a říká se tomu superúplněk. Že by tedy tentokrát supernov? Modrý supernov!

No nic. Při novu není Měsíc vůbec vidět, takže touto senzací asi bulvár nenaplníme: