Jak se vám líbí moskevský zimní čas?

Jaro už je více než týden a naše vláda nám nařídila používat moskevský zimní čas. A hrozí, že u tohoto nesmyslu zůstaneme. Měli bychom se usilovně bránit. Je pět minut po dvanácté.

Když se konečně ukázalo, že šibování ručičkami hodin se neprojeví ani v účetnictví obchodníků s energiemi, a že samotný proces střídání časů je vyloženě škodlivý, hrozí, že nám hodinky budou trvale ukazovat zcela nesmyslné údaje. Ačkoli se totiž tzv. „letní čas" u nás zavádí vládním nařízením, což je ne-li totalitní, pak jistě nedemokratická praktika, probíhá několik posledních let hra na demokracii v podobě veřejné debaty o tom, zda zachovat „zimní“ či „letní“ čas.

Když dáme lidem vybrat, zda chtějí žít natrvalo v něčem, co nazveme přídomkem „zimní“ nebo v něčem, co označíme jako „letní“, je jasné, co si vyberou. Člověk nemusí být kdovíjak studovaným psychologem, aby to pochopil.

Pozoruhodné je, že slovo „zimní“ se v souvislosti se středoevropským časem, což je ten normální, který dnes používáme, bohužel, menší část roku, objevilo až relativně nedávno. A to, znovu bohužel, v souvislosti se zrušením toho „letního“.

Základní fakta jsou, doufám, jasná. Čas lidé začali odměřovat podle pohybu Slunce po obloze a střídání fází Měsíce. A to už v době, kdy ještě ani netušili, že za pohyb Slunce může otáčení Země. Den naši předkové rozdělili na 24 dílů a čas jim ukazovaly sluneční hodiny.

Nebylo nutné, aby v poledne bylo 12 hodin. Třeba u nás kdysi začínal nový den západem Slunce. Lidé se totiž řídili přirozeným cyklem střídání dne a noci. Přesnější by vlastně bylo napsat, že západem Slunce den končil, a tudíž na něj ve stejném okamžiku musel navazovat ten následující. Poledne tak bylo v 18 hodin. A aby to nebylo jednoduché, bílý den (doba, kdy je Slunce nad obzorem) byl rozdělen na 12 hodin a noc také na 12 hodin, což ovšem znamená, že se v průběhu roku délka hodiny měnila. Například okolo letního slunovratu, kdy má noc pouze (dnešních) 8 hodin a bílý den celých 16 hodin, trvala každá noční hodina osm dvanáctin, neboli dvě třetiny té dnešní, zatímco denní hodiny byly dvakrát delší – čtyři třetiny, neboli skoro 1,5 dnešní hodiny. Na ciferníku staroměstského orloje to je pěkně vidět.

Termín „dnešní hodina“ samozřejmě neexistuje, ale chtěl jsem zdůraznit, že nelze napsat 40 minut a 80 minut, a to proto, že minuty se tenkrát nepoužívaly. Jejich potřeba přišla až později, současně s potřebou rovnoměrného chodu hodin. Časem se tedy stabilizovala délka hodiny jako jedné čtyřiadvacetiny dne, přičemž všechny hodiny jsou stejně dlouhé a každou lze rozdělit na 60 stejných dílů (minut).

Mezi tím se také provalilo, že Země je kulatá a na každém poledníku tak sluneční hodiny, podle kterých musely být čas od času seřizovány i mechanické orloje, ukazují něco jiného – na každém poledníku platí jiný sluneční čas. Je také známo, že především rozvoj železniční dopravy způsobil potřebu rozšířit platnost místních časů na rozsáhlejší území a vznikl čas pásmový. Rozdělili jsme zeměkouli na 24 pásem širokých 15°, protože posun o právě tento úhel představuje časový rozdíl jedné hodiny (jinak řečeno, Země se za hodinu pootočí o 15°). Přijímám argument, že tento geometricky ideální stav ve skutečnosti neplatí. Existuje řada odchylek, protože je nepraktické mít v jednom státě příliš mnoho časových pásem, takže hranice pásem většinou kopírují hranice států a nejdou striktně po polednících.

Čas, který se v daném pásmu používá, odpovídá tomu slunečnímu (přesněji střednímu slunečnímu) na centrálním poledníku. My žijeme v blízkosti 15. poledníku, takže u nás platí středoevropský čas. V minulosti se mu také někdy říkalo pražský. O 15° na západ od nás se nachází nultý poledník a na něm platí čas zvaný světový (někdy také londýnský). Hodiny v Londýně by měly ukazovat o hodinu méně než hodiny v Praze. O 15° na východ zase platí východoevropský čas, občas titulovaný jako kyjevský. Tam by hodiny měly ve stejný okamžik ukazovat o hodinu více než u nás. Všimněte si, že se neřeší, zda v zimě nebo v létě. Po celý rok by ty hodiny měly na daných místech jít rovnoměrně.

Do toho přišli politici a ekonomové s nápadem, že šibováním s ručičkami hodin něco ušetří. A tak se v krizových obdobích (u nás poprvé za první světové války) začalo nesmyslně hýbat s časomírami. Posun o hodinu do časového pásma, které leží dále na východě (tedy krádež jedné hodiny, kterou jsme zažili dnes v noci) byl označován krycím názvem „letní čas“. Přitom je to všechno jen takové šidítko. Pokud chce stát donutit lidi, aby vstávali o hodinu dříve, aby pak večer zbytečně nesvítili, protože musí jít spát ještě za slunečního světla, aby mohli nazítří zase ráno (na podzim vlastně ještě v noci) vyskočit z postele a jít „hákovat“ na ranní směnu, stačí nařídit dřívější začátek pracovní doby. Nemusí se kvůli tomu posouvat hodiny. Ten dudlík má totiž sloužit jen k tomu, aby lidi ošidil. Snadněji psychicky nesou, když si myslí, že vstávají v šest hodin, než kdyby věděli, že podle slunečního času vstávají v pět. Večer nebude světlo déle – jen hodiny budou ukazovat blbě a nechceme-li vyčerpat vlastní organismus až do dna, musíme stejně jít spát už za světla.

Mimochodem z vynalezení „letního času“ je neprávem viněn Benjamin Franklin, který v roce 1784 napsal esej o tom, jak ušetřit za petrolej do lamp či za svíčky. Klíčovou část vidíte na tomto obrázku:

Benjamin Franklin si dělal legraci z toho, že Pařížané vstávají až před polednem a večer zase ponocují, takže propálí moc svíček a petroleje. A navrhoval například vybírat daň ze žaluzií a donutit lidi vstávat dříve, aby lépe využívali denní světlo. Na obrázku je jen ukázka, lepší je si přečíst celý esej.

To, co nám provádějí v současnosti sociální inženýři však žádná legrace není. A pan Franklin za to nemůže. On navrhoval donutit povaleče vstávat dříve. Ne hýbat s hodinami.

Ještě horší je, že tomu středoevropskému času, který odpovídá nejen otáčení Země, ale kopíruje také na pohyb Slunce navázané biologické rytmy (cirkadiální rytmy) v celé přírodě, se poslední dobou začalo urážlivě říkat „zimní“ čas. Ještě horší než horší je pak to, že tento termín převzaly sdělovací prostředky a ohánějí se jím „experti“ (z nichž se většinou nakonec vyklubou jedinci ochotní zasvěceně pohovořit o čemkoli, o čem nic nevědí).

Pojem „zimní čas“ existuje a používal se (nejsem si jistý, zda se stále ještě někde používá) pro posun ukazatelů hodin na opačnou stranu – tedy o pásmo na západ. Podle zimního času bychom ráno zdánlivě vstávali ještě o hodinu později a večer by se stmívalo o hodinu dříve (opět jen zdánlivě, prostě by nám šly časomíry zase o hodinu špatně, ale na opačnou stranu než při „letním čase“).

Sám jsem si dlouho myslel, že u nás se to nikdy nepoužívalo. Ale ve skutečnosti se to jednou přece jen stalo. Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé, ročník 1946 v částce 92 obsahuje „Zákon o zimním čase“ a „Vládní nařízení ze dne 27. listopadu 1946 o zavedení zimního času v období 1946 / 1947“. Šlo o posun o hodinu zpět oproti středoevropskému času na fakticky čas světový, a to na období od 1. prosince 1946 do 23. února 1947. Za úkol to měl provést ministr vnitra, podepsán je Klement Gottwald a další zúčastnění členové vlády.

I tady se však píše, že jde o posun oproti středoevropskému času. Ještě na konci sedmdesátých let a po celé osmdesátky se zaváděl posun proti středoevropskému času, a najednou tu máme nesmyslné tvrzení, že posouváme hodiny oproti času zimnímu.

Za této situace je ovšem používání slova „zimní“ namísto „středoevropský“ velmi zavádějící a navíc manipulativní. Když se vrátím k počáteční úvaze o tom, že něco, co je „letní“ vyvolává rozhodně pozitivnější emoce, než to, co je „zimní“, měli bychom ve veřejné debatě pracovat se správnými pojmy.

Tedy měli bychom se lidí ptát, zda chtějí zrušit posun hodin proti středoevropskému času na ten „letní“. A pokud hodláme připustit pojmy „lidové“, pak navrhuji toto „genderově vyvážené“ řešení: Když už víme, že „zimní čas“ existuje a znamená posun na opačnou stranu než „letní čas“, platí také, že středoevropský čas je také „kyjevským zimním časem“. A středoevropský letní čas je zároveň „moskevským zimním časem“. To je ten, který máme na hodinkách právě nyní. A teď ta „genderově vyvážená“ anketa (do diskuse?):

Jste raději pro zachování kyjevského zimního času nebo moskevského zimního času?

P.S. Tento článek byl zveřejněn, jak píšu v perexu, pět minut po dvanácté. Středoevropského času. V tom moskevském zimním máte na hodinkách 13:05.