Chcete vidět Merkur? Teď nebo nikdy!

aneb Topocentrický pohled na vesmír v květnu 2021. Květnové planetární divadlo začne na ranní obloze, ale postupně se přesune do večerních hodin. Pozornost by měla poutat Venuše a také Merkur.

Jupiter se Saturnem společně pobývají na ranní obloze. Měsíc se 3. května ve 21:50 SELČ ocitá v poslední čtvrti a zároveň se přibližuje právě k těmto dvěma planetám. Obrázek ze Stellaria zachycuje polohu Měsíce a planet dne 4. května ve 4:30 SELČ.

Jarní ranní hvězdopad

A na stejné světové straně, a dokonce i v přibližně stejnou hodinu nebeské divadlo pokračuje. Okolo 6. května vrcholí aktivita meteorického roje eta Akvarid. „Padající hvězdy“ tentokrát zdánlivě vylétají ze souhvězdí Vodnáře, což je shodou okolností souhvězdí, v němž se při pohledu ze Země právě nacházejí Jupiter a Saturn. Tyrkysová hvězdicovitá značka v levé části předchozího obrázku vyznačuje polohu radiantu dva dny před maximem roje.

Zdrojem meteoroidů způsobujících eta Akvaridy je Halleyova kometa, první na seznamu periodických vlasatic. Ta je momentálně na nejvzdálenějším úseku své dráhy okolo Slunce, tedy až za Neptunem. Země tedy počátkem května prolétá prachem, který kometa vytrousila před mnoha staletími a tisíciletími, a který zůstává rozptýlen podél její eliptické trajektorie.

Tak zvaná hodinová zenitová frekvence, která charakterizuje vydatnost roje, je 40 – tedy kdyby byl Vodnář v nadhlavníku, byla dokonale tmavá a bezoblačná noc a my dokázali zrakem obsáhnout celou oblohu, napočítali bychom až 40 meteorů za hodinu. Ve skutečnosti uvidíme za hodinu jen několik meteorů, ale ani to není málo. Měsíc bude mít podobu couvajícího srpku a bude pozorování rušit jen trochu. Spíš může vadit světlá obloha, protože nejlepší doba na lov padajících hvězd (a splněných přání, však víte) je několik dní okolo 6. května, vždy krátce před rozedněním.

Merkur na večerní obloze

Také na večerní obloze se dějí zajímavé věci. Už od počátku května je nad severozápadním obzorem viditelný Merkur. Planeta je zpočátku nízko, ale právě v tomto období je nejjasnější. Do největší úhlové vzdálenosti od Slunce (22°) se Merkur dostane 17. května, pozorovatelný bude přibližně do 25. května. Po celou dobu viditelnosti na večerní obloze Merkur slábne, takže nejlepší kombinace úhlové vzdálenosti planety od Slunce a dostatečné jasnosti nastává několik dní před polovinou května.

Po novu, který nastane 11. května ve 20:59 SELČ, se Měsíc znovu objeví 13. května nad jihozápadním obzorem jako tenký srpek právě v blízkosti Merkuru. Na stejném místě oblohy se nachází také Venuše, která je ve skupině nejjasnější. Zdánlivě paradoxně, ve skutečnosti však logicky, bude nejhůře pozorovatelným objektem z trojice těles srpek Měsíce. Ten je sice relativně velký, ale má tak krátce po novu malou plošnou jasnost. Pozorování Měsíce s Merkurem a Venuší bude soubojem s červánky a světlou oblohou. Ale vyhrát se dá.

O dva dny později se Měsíc nad západním obzorem přiblíží k Marsu a to bude mnohem pohodlnější pozorování. Okolo 22. hodiny bude již poměrně tmavá obloha, a kromě Měsíce s Marsem bude ještě pořád na obloze Merkur. Právě díky možnosti pozorovat Merkur do relativně hlubokého setmění máme v květnu pro letošní rok ty nejlepší podmínky na spatření nejmenší a Slunci nejbližší planety na večerní obloze. Podobnou příležitost na ranní obloze dostaneme na přelomu října a listopadu. Vidět to je i na grafu viditelnosti Merkuru pro letošní rok… Ehm, ten název článku byla trochu barnumská reklama, já vím, ale tak to dnes v mediálním světě chodí.

Nesuper úplněk a velký voči

Měsíc na večerní obloze bude dorůstat do první čtvrti, která nastane 19. května ve 21:12 SELČ a postupně začne přesvětlovat oblohu po celou noc, jak se bude blížit do úplňku 26. května ve 13:13 SELČ. Protože ve stejné datum bude Měsíc také nejblíže Zemi, bude bulvár blouznit o superúplňku. V tomto roce už nejméně podruhé.

Letošního 26. května se Měsíc v přízemí ocitá ve 4 hodiny SELČ. V tu chvíli jsou geometrické středy Země a Měsíce vzdáleny 357 314 kilometrů a na naší obloze se Měsíc právě chystá zapadnout. To ale znamená, že jeho světlo k nám prochází nejtlustší možnou vrstvou vzduchu a sluneční světlo odražené od Měsíce je značně zeslabeno. Měsíc nebude nijak jasný a ani nebude v úplňku – do něj zbývá ještě devět hodin. Že se nám nad obzorem Měsíc jeví větší, než je ve skutečnosti, je známý psychologický klam. O tom se přesvědčí fotografové, kteří se snaží vyfotit senzační konjunkci přerostlého Měsíce s věží, houpačkou, mrakodrapem nebo slečnou (málokdy s mládencem, sic!) a musí tomu pak uměle pomáhat ve photoshopech. Se „superúplňkem“ to nemá nic společného.

Všimněte si, že v simulacích Stellaria je Měsíc většinou 4x zvětšen. Nejinak tomu je, když přijdete prakticky do jakéhokoli planetária s výjimkou těch nejstarších z padesátých let minulého století. Psychologové totiž poměrně brzy astronomům a výrobcům planetárií poradili, že lidé mají tendenci velikost měsíčního (ale i slunečního) kotouče na obloze přeceňovat, a to i když je vysoko na obloze. Při obzoru se tento psychologický efekt ještě více zvětšuje. Odborně se tomu nedá říci jinak, než „velký voči“. Aby se tedy zdál být Měsíc na umělé obloze, ať už na monitoru počítače, nebo třeba v planetáriu, správně velký, musíme jej 2x až 4x zvětšit – jinak budou lidi reklamovat, že je moc malý.

Zatmění bez nás

S tímto úplňkem je spojeno také zatmění Měsíce. Vzhledem k tomu, že nastává okolo našeho pravého poledne, kdy nám Slunce vrcholí nad jihem, zatímco Měsíc v úplňku je přesně naproti, tedy nejhlouběji pod obzorem, ani ze zatmění nebudeme mít nic.

Zkusme být optimisty… nevadí, uvidíme zatmění příště. Tady by byl na místě další odborný termín – „zlatý voči“. Z letošního listopadového částečného zatmění proběhne nad naším obzorem jen takový nijaký kousek. Za rok v květnu nás čeká další nijaký kousek zatmění, vůbec nic neuvidíme z polostínového zatmění v květnu 2023 a nadšení asi nebudeme ani z částečného minizatmění v říjnu téhož roku. Z výčtu dalších podřadných nabídek zatmění Měsíce mírně vybočuje jen to, které 7. září 2025 začíná hluboko pod naším obzorem, ale večer nám stihne Měsíc vyjít ještě během úplné fáze a výstup Měsíce ze zemského stínu od nás vidět bude.

Sérii dalších „nezdarů“ raději zamlčím, abych se vůbec dostal k tomu, že na Silvestra 2028 bude konečně zatmění, z nějž u nás bude vidět celá úplná fáze, a teprve 20. prosince 2029 si užijeme zatmění Měsíce ve všech fázích, včetně úplné uprostřed noci vysoko nad jihem. Inu, kdo si osm a půl roku počká, ten se dočká. Smutní z toho být nemusíme, máme přece na obloze Merkur! Tak honem na kopec, z nějž je vidět až k jihozápadnímu obzoru.