Bleděmodrý (super) Měsíc

Noci se prodlužují, a zatímco Mars slábne a stoupá, Venuše střídá světové strany. Uran se blíží a Měsíc chystá něco nenápadně neobvyklého. Tak vypadá topocentrický pohled na oblohu v říjnu 2018.

Měsíc v přízemí

Hned 2. října 2018 je v 11:45 Měsíc v poslední čtvrti. A díky tomu, že je říjen dostatečně dlouhý, stihne Měsíc ještě jednu. Mezi tím ovšem nastane 9. října v 5:46 nov, 16. října ve 20:01 první čtvrt a 24. října v 18:45 úplněk. Všechny tyto údaje jsou v tzv. středoevropském letním čase. Druhá z posledních čtvrtí tohoto měsíce vychází na 31. října v 17:40, a to už bude zase platit normální středoevropský čas. A kromě toho, bude jen o tři hodiny později Měsíc v přízemí.

Ne, nehledejte jej u dolní stanice výtahu. Přízemí znamená, že vzdálenost mezi Měsícem a Zemí je nejmenší. I toto měsíční přízemí bude vlastně už druhé v jednom kalendářním měsíci. V tom prvním se Měsíc ocitá 6. října. Než se propracujeme k tomu, co to vlastně znamená, podívejme se, co Měsíc „vyvede“ na obloze, než doputuje od poslední čtvrti do té následující a od jednoho přízemí ke druhému.

Dění na obloze v říjnu 2018

Cesta Měsíce okolo planet

Kolem poloviny října se Měsíc po novu postupně setkává s planetami. Jupiter zastihne v okamžiku rozlučky s viditelností na večerní obloze, a to 11. října po západu Slunce. Obě tělesa budou jen nízko nad obzorem. Nejtěsnější přiblížení Měsíce a Jupiteru nastává až o půlnoci, tedy 12. října v jednu hodinu onoho „letního“ času, ale to už nebude ani Měsíc ani Jupiter vidět. Zatímco Měsíc bude v následujících dnech stoupat nad obzor, Jupiter naopak velmi rychle klesá a během pár dní zmizí ve sluneční záři. Potom nám projde za Sluncem a objeví se ráno na východě, ale to bude až úplně na konci letošního roku.

O tři dny později, 14. a 15. října, zase uvidíme Měsíc v blízkosti Saturnu. Tato planeta je mnohem méně nápadná než Jupiter, zato nehrozí, že by v nejbližší době z oblohy zmizela. K tomu opět dojde až na konci roku.

Vzestup Marsu

Dalším „pánem na holení“ je Mars a u něj se chvíli zdržíme. Měsíc v jeho blízkosti uvidíme 18. října večer. Mars bude až do jara příštího roku viditelný téměř po celou první polovinu noci. Postupně však slábne. Nejjasnější byl na konci července, kdy byl nejblíže Zemi.

Odbočka: v tomto případě nemluvíme o přízemí, protože Mars obíhá okolo Slunce a nikoli okolo Země, takže jde o vzájemné přiblížení obou planet, do nějž je přivedou jejich oběžné dráhy. V případě Měsíce, který obíhá po elipse okolo Země, dochází k pravidelnému přibližování a vzdalování od ní, a pak můžeme hovořit o přízemích a odzemích.

Mars sice slábne, ale zároveň šplhá po obloze, z našeho pohledu směrem nahoru. Následující čtyři simulace vytvořené programem Stellarium ukazují polohu Marsu vůči obzoru vždy ve stejnou hodinu ("škytnutí" o hodinu v případě toho posledního, je jen zdánlivé – je to důsledek návratu k normálnímu středoevropskému času):

Je to způsobeno tím, že planety Mars a Země neobíhají ve stejné rovině – dráha Marsu je vůči té naší skloněná. Takže Mars teď skutečně v prostoru stoupá nahoru, pokud přijmeme, že „nahoru“ je na té straně, kde my máme severní pól.

Nejblíž je pekelně daleko

V úvodním odstavci slibuji, že Uran se blíží. Skutečnost je taková, že se spíš blížíme my k Uranu, protože vzdálené planety se okolo Slunce pohybují mnohem pomaleji než ty v jeho blízkosti. Za jeden oběh Země okolo Slunce se Uran pohne jen o jednu čtyřiaosmdesátinu své dráhy. Země je teď na stejné straně od Slunce jako Uran a na nejmenší vzdálenost se k němu přiblíží 23. října. Ona nejmenší vzdálenost však činí skoro tři miliardy kilometrů (2 823 691 819 km podle efemeridy Dona Yemense).

Nejdál bude Uran přesně za půl roku (na tom je vidět, že opravdu jde o pohyb Země vůči němu) – 23. dubna 2019. To nás bude dělit vzdálenost 3 119 756 656 km. Neboli: takto složitě jsem chtěl říct, že Uran je pořád pekelně daleko a je jedno, jestli je zrovna nejblíž nebo nejdál. Podstatnější je, že letos v říjnu je tato planeta na obloze naproti Slunci (v opozici), a je tedy pozorovatelná po celou noc.

Venuše na sestupu a rudé oko Býka

Planeta Venuše, jež byla od jara až do konce léta Večernicí, a ještě v září jsme ji mohli každý večer zahlédnout nad západním obzorem, je v říjnu nepozorovatelná. 26. října se ocitá v dolní konjunkci se Sluncem. To znamená, že na obloze se nachází těsně vedle Slunce. Slovo dolní ovšem nesouvisí s tím, jestli Venuši na obloze vidíme "pod" Sluncem nebo "nad" Sluncem  – obyvatelé jižní polokoule by to viděli obráceně. Dolní konjunkce znamená to, že se Venuše nachází mezi Zemí a Sluncem. Až bude procházet za ním, budeme to nazývat horní konjunkcí. Při dolní konjunkci zmizí Venuše z dohledu jen nakrátko, takže už v listopadu se na oblohu vrátí. Ale v podobě Jitřenky nad východním obzorem.

Koncem měsíce, konkrétně 27. října, se Měsíc dostane do souhvězdí Býka. Obklopen dvěma hvězdokupami – Plejádami a Hyádami – a rudým okem rozzuřeného tura – hvězdou Aldebaran – bude opravdovou ozdobou oblohy.

Bleděmodrá poslední superčtvrt?

Opět jsme v čase doputovali do chvíle, kdy se Měsíc ocitne podruhé v říjnu v poslední čtvrti a současně v přízemí. Když se sejdou v jednom kalendářním měsíci dva úplňky, říká se tomu, tak trochu omylem, modrý Měsíc. Má to vyjadřovat jistou vzácnost takové situace – „once in a blue moon“ znamená anglicky totéž, co česky „jednou za uherský rok.“ Když nastane měsíční úplněk blízko okamžiku, kdy je náš souputník také v přízemí, děláme si naději, že Měsíc bude na obloze mimořádně jasný a velký – tomu říkáme superúplněk.

Tentokrát jde o přízemí v poslední čtvrti, tudíž to nebude taková sláva jako při úplňku. Ten má v kalendáři větší význam a na obloze je samozřejmě jasnější. Dvě poslední čtvrti v jednom kalendářním měsíci jsou ale statisticky úplně stejně vzácné jako dva úplňky (naše paní učitelka na prvním stupni nám v takových případech říkávala, že je to "to samé, jen v bledě modré"). Tak že bychom zkusili tomu říkat alespoň bleděmodrý měsíc?

Navíc bych měl přiznat, že při tomto přízemí bude Měsíc od Země vzdálen 370 tisíc kilometrů, což není úplně málo. Během předchozího přízemí se Měsíc přiblížil až na 366 tisíc kilometrů a když je přízemí Měsíce úplně nejbližší, činí vzdálenost jen 356 tisíc kilometrů. Takže můj termín bleděmodrá poslední superčtvrt se asi pro tento úkaz neujme.

Tak nic. Ale uznejte, že jako pokus to bylo docela dobré. Nebo ne? Však ono to s tím superúplňkem bývá podobné – mnoho povyku pro nic.