Jak jsem slyšel zážitky z gynekologie aneb Toto dělat nechcete
Před časem jsem informoval své čtenáře o obávané zkoušce z fyziky na vysoké škole. Tam jsem se seznámil s Jirkou, který později přestoupil z Ostravy do Brna, aby se ujal studia medicíny. Pár let zpět jsme se našli přes sociální sítě a občas si napíšeme nebo zavoláme. A to jsou hodiny a hodiny…, s ním se člověk prostě nenudí. Když mám dny, kterým říkám „na cypa trefení“, zavolám Jirkovi. A smutek je v tu ránu v pytli. Jirka dělá gynekologa v privátní ordinaci u něj doma ve vile. Dělá povolání, které je pro nás, muže, opředeno řadou tajemství a snad i pokušení.
„Hele dělat bys to nechtěl,“ opáčil mi Jiří na mé postesknutí, že se aspoň on celý den kouká na něco, co se jeví přinejmenším zajímavě.
„Proč?“ podivil jsem se, „vždyť to musí být docela hezký.“
„Hele,“ zasmál se do telefonu, „tak třeba nedávno...“.
Měl jsem narvanou čekárnu. Když jsem při odemykání ordinace viděl v čekárně paní Beňovou, která měla už šest dětí a sedmé se už chystalo za pár týdnů na svět, věděl jsem, že bude opět veselo. Uvařil jsem si kafe a poprosil Simonu, sestru, aby to začala pouštět dovnitř. Hele…, za tu dobu, co to dělám, jsem si fakt zvykl na všechno. Na mladý, na starý, různě upravený, neumytý, vymydlený. Ale na mladou holku, kterou hlídá žárlivý přítel, to jsem si ještě nezvykl. Když ta jeho blonďatá krasotinka vyskočila na kozu, rozrazily se dveře do ordinace, ve kterých stál dvoumetrový hromotluk v kožené bundě. Sestra Simona vypadala vedle něj jako trpaslík.
„To ji jako nemůžete vyšetřovat jinak? To jí na ni musíte hned čumět? Slez dolů, Terezo!“
„Martine,“ vykřikla na něj blondýna, „…a to mi má jako koukat do ucha, když mě bolí v rozkroku? Jsi trapnej, nedělej mi ostudu, idiote! Já se s tebou fakt rozejdu,“ křičela po něm, „…vypadni!“
„Ty seš trapná! Hned přilezeš k doktorovi a ukazuješ se,“ smečoval přítel.
„Hele vy dva,“ přerušil jsem je, „já jsem tady taky!“
„Vy mlčte!“ zakřičel její přítel.
„Ven!“ nedalo mi to, „…oba!“ Blondýna okřikla svého hromotluka, který bez rozloučení vycouval ven do čekárny, přičemž ona se vypařila jako pára nad hrncem. Když jsem viděl Simonu, jak sedí na točící židli za stolem a kouká do vzduchoprázdna, musel jsem zvýšit hlas, aby mě vůbec vnímala.
„Simono! Simono! Pošlete mi dalšího! Třeba Beňovou! Teď už přežiju všechno!“
Beňová si přisedla k mému stolu.
„Vy nechcete vyšetření?“ zeptal jsem se s podivem, protože do ordinace přišla v bundě.
„Áléé, pan doktor,“ zasmála se, „…na co? Vždyť já bych ty porody mohla vyučovat na škole, pan doktor! Já jen potřebuji potvrzení o otci, víte?“
„Já nevím, jestli vám rozumím. Co potřebujete?“
„Víte, ten kluk, co mám teď porodit,“ pokračovala Beňová, „však víte, ne? Víte, že čekám kluka, ne?“
„No…, ano,“ zalhal jsem, protože si skutečně v tak velkém kvantu pacientek nepamatuji všechny detaily.
„No…,“ pokračovala, „…my mu chceme dát jméno Ronaldo, podle toho fotbalisty. Můj Laco na to furt čumí, na ten fotbal. No, ale včera mě zbil, protože mu říkali v hospodě, že to jako není jeho! Jako Samantha, ta holčička, co má už tři roky, ta jeho není, ale na to on nepřišel. Ale taky mám strach, že pokud bude po tom, s kým jsem ho jako podvedla…, víte, jak jsem ho asi podvedla, ne? No…, jako jsem měla sex s tím jiným, prostě. No, ale on je velký, takový řízek, víte? Můj Laco je prcek, ale tenhle je takovej namakanej a krásnej. A co když bude Ronaldo po něm? To Laco pozná…, on není debil, víte?“
„Ale paní Beňová,“ polkl jsem, „takové potvrzení já vám vystavit nemůžu. To se musí udělat po testech.“
„Já věděla, že mi nepomůžete,“ rozčílila se Beňová, „no nic, já půjdu jinam. Sestro! No tak sestro!“
Simona vešla do ordinace.
„Dejte mi kartu,“ vyštěkla Beňová, „…já půjdu jinam! Tady mě už nikdo neuvidí! A to jsem s vámi byla tak spokojená!“
Křičela natolik, že z vedlejší ordinace, kde je soukromý chirurg, vyšla do naší společné čekárny druhá sestra a ptala se, jestli náhodou není zapotřebí pomoci.
Celkem jsem se těšil na to, až budeme mít tři týdny zavřeno. Dohodli jsme se s kolegou chirurgem, že necháme udělat fasádu a vymalujeme jeho a mou ordinaci, zároveň zrenovujeme čekárnu. V polovině rekonstrukce jsem se jel podívat, jak práce pokračují.
Vešel jsem do své ordinace pro pár dopisů, které mi zůstaly na stole a potřeboval jsem je vyřídit. Na koze ležela asi třicetiletá pacientka. Lekl jsem se jí. Přivítala mě velkým křikem se slovy, kde jako jsem. Máme tu prý strašný bordel a prach, už tu prý čeká půl hodiny. Tomu prostě neuvěříš.
„Na dveřích do domu je cedule jako hrom, že probíhá rekonstrukce, proto neordinujeme! A jestli tam budete ležet ještě chvíli, začnou nám dělníci padat z lešení, madam!“
Pochopil jsem, že každé řemeslo má něco do sebe. Má své klady, zápory, svůj smysl. Já bych s Jirkou neměnil. Vy ano?
Váš Honza
Jan Vavřík
Jak jsem boural plot aneb Tohle doma nezkoušejte!
Pro svou ženu udělám cokoliv..., teda skoro cokoliv. A tak jsem po jednom z víkendových hrdinských počinů skončil poprvé v životě na neschopence. A manželka? Zatím mě nezavrhla.
Jan Vavřík
Jak jsem stavěl zahradní chatku aneb Pusť mě k tomu!
Moje žena je skvělá. S ní se člověk opravdu nenudí. A ctí ji, že mě i po dvaceti letech, přes má veškerá technická klopýtnutí, vidí jako domácího kutila. Tentokrát mi dala za úkol smontovat zahradní domek. A to byla výzva!
Jan Vavřík
Jak díky náhodě přijít o dobrou pověst aneb Paní, ten váš chlap je divnej!
Možná jste to někdy zažili. Jdete k lékaři se zraněním, které působí celkem divně. Napoprvé to jde ještě vysvětlit. Podruhé se na vás dívají hloupě, argumenty docházejí. Ale potřetí? To už je na přinejmenším na OSPOD!
Jan Vavřík
Jak jsem byl umýt auto aneb Ona ani neví, s kým to má!
Únor jsem měl divný. Bezmezný strach o zdraví nejbližšího člověka mi dal najevo, že vlci v rouše beránčím jsou vlastně jen ubohou karikaturou, pro kterou není důležité se trápit. To hezké je blíž, než se může zdát.
Jan Vavřík
Jak jsem seděl v čekárně 2 aneb Tereza, Karolína a Otylka Součková
Zlobí mě zdraví, ale mé odpůrce zklamu. Zatím neumírám, ovšem k lékaři musím. A při sezení v čekárně máte před sebou studnici příběhů. Třeba minulý týden..., Tereza, Karolína a paní Součková. To prostě nejde nenapsat.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fiala mluvil s Netanjahuem, členové vlády mluví o zatykači z Haagu opatrně
Premiér Petr Fiala si telefonoval s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahu. O zatykač na něj,...
Černomořská flotila dále slábne. Zasáhli jsme korvetu Ciklon, hlásí Kyjev
Ukrajinská armáda oznámila zásah ruské korvety Ciklon v Sevastopolu na Moskvou okupovaném...
Na Rychnovsku se střetl vlak s autem, tragickou nehodu nepřežili dva lidé
Při dopravní nehodě auta s vlakem v Čermné nad Orlicí na Rychnovsku zemřeli dva lidé. Na místě...
Poslanci kývli na možnost odpuštění penále z odvodů na zdravotní pojištění
Přímý přenos Poslanci schválili možnost odpuštění penále z odvodů na zdravotní pojištění. Pomoci to má těm,...
- Počet článků 104
- Celková karma 33,28
- Průměrná čtenost 2515x
Knihy: Kolotoč strachu (2015), Návrat z pekla (2016), Případ Kláry P. (2019), Pošahaný svět (2023), audioknížka Návrat z pekla, čte Jaromír Meduna (2023).
E-kniha Kolotoč strachu (2024), reedice Návrat z pekla (2024).
Připravovaná knížka: Ve stínu levandule (2024).