Jak jsem seděl v čekárně
Po magnetické rezonanci jsem musel sednout do auta a dopravit se k lékaři do blízkého města. Nechtěl jsem znovu otravovat svou drahou ženu. Jsem přece chlap a ten zvládne všechno, i řídit s jednou nohou, ne? Ráno jsem se pracně oblékl, s botami to bylo horší, ale s pomocí schodiště jsem to zvládl. V autě jsem nasměroval rukama nohu na správný pedál a bědoval si, že jsem neposlechl prodejce…, automat by byl skutečně lepší.
Během deseti minut jsem musel z auta pracně vystoupit, noha si bez předchozí domluvy prostě zmrzla. Udělal jsem kolem auta několik koleček, abych tu bestii procvičil. Poté jsem se znovu vsoukal do auta. Cestu, kterou normálně udělám za půl hodiny, jsem jel hodinu a čtvrt.
Díky tomu mě v čekárně předběhlo asi patnáct lidí. „Dobře mi tak,“ řekl jsem si, sundal jsem bundu, vedle židle položil batoh, rukama nastavil nohu a posadil se.
„Tak to je na velkou svačinu,“ procedil jsem mezi zuby a nevšiml si, že kyprá seniorka vedle mě slyší jako ostříž.
„Jsem si vzala vysočinu a dva rohlíky,“ řekla téměř láskyplně, sáhla do síťovky, vytáhla cosi v mastném papíru, rozložila vše na kolenou a ukousla rohlík, jehož drobky se jí rozkutálely po chundelatém růžovém svetru.
„Víte,“ usmála se na mě s mastnou bradou, „já musím jíst pořád. Já vám ani nevím, jak já to dělám. Ale je to horší, protože ono je teď všechno kvůli těm Ukrajincům drahý!“
Ani nevím, ale už bych byl rád, aby ten konflikt na Ukrajině skončil. Nejprve bylo kolem mě tisíce epidemiologů, teď je okolí poseto mračnem odborníků na válečné konflikty. Věřím tomu, že kdyby se objevil světový nedostatek kávy, Čech by vymyslel nejlepší způsob, jak lze vypěstovat kávovník doma v pantofli.
„Nedáte si?“ zamávala mi kolečkem salámu pod nosem.
„Ne, madam,“ zavrtěl jsem hlavou, „ale jste laskavá.“
Dáma si mě prohlédla od hlavy až k patě. Vzhledem k tomu, že mám doma německého boxera, patříme rovněž k těm domácnostem, kde chlupy drží všude…, jen ne na psovi.
„Vy máte pejska?“ zeptala se mě s posledním soustem, setřepala drobky na podlahu a zmačkala mastný papír do tašky.
„Ano,“ udivil jsem se, „jak to víte?“
„Máte psí chlup na ponožce…, to já poznám. Co máte za rasu?“
„Boxera,“ řekl jsem hrdě.
„Fuj,“ otřepala se jako sulc na talíři, „to je hnusné plemeno…, to furt slintá!“
Alfréd by se urazil.
„To si nemyslím!“
„Víte co?“ otevřela mobil a ukázala mi tapetu. „To je moje Fifinka, jezevčík. Ona je hodná. A vůbec neslintá, víte?!“
Nechtěl jsem jí oponovat. Usmál jsem se a otočil hlavou. To jsem udělal v pravý čas, abych stihl chytit malý míček s obrázkem Ledového království, který letěl přímo proti mému obličeji. V rohu čekárny seděla asi třicetiletá maminka s dvěma malými dětmi. Dívenka, asi ve věku mé dcery, si házela míčkem o stěnu. Malý chlapec, snad dvouletý, si lezl po podlaze. Jeho mikina byla obalená drobečky z rohlíků, která má spolusedící a fanynka jezevčíků setřepala na zem. Kousek od něj seděl starší pán, který jemně podřimoval. Chlapec mu vlezl do položené tašky a povedlo se mu po podlaze rozkutálet brambory.
„To si ho nemůžete víc hlídat?“ nadával starší pán sbírající své brambory, „to je ta dnešní volná výchova.“
„No, no,“ procedila mezi zuby matka dítěte, které mezitím leželo uprostřed čekárny na zádech a kopalo nožičkama. Vzala si dítko do klína, vytáhla ven pravé ňadro a malého neposedu nakojila. Vypadalo spíš, že si místo mléka vypilo energetický nápoj, protože po několika minutách ho bylo zase všude plno.
„To my jsme se s kojením schovávaly,“ prohodila znovu dáma vedle mě, „to jsou ty novoty, internety, svobody…, kam to spěje? No řekněte!“ Podívala se na mě a já si všiml, že má na bradě stále několik drobků z rohlíku.
„Já to nějak neřeším,“ podotkl jsem opatrně a zjistil jsem, že přede mnou jsou už jen tři lidé a salámová seniorka.
„Neřešíte?“ řekla rozčíleně, „…takový mám nejraději. Všichni všechno přehlíží, pak má ten svět tak vypadat. Plno Ukrajinců a žádná morálka. Člověk nemá na nákup, nahoře je zase ta zlodějská odéeska! Kam to spěje? Šmarjá, já mám hlad!“
Ta ženská měla salámů snad plnou tašku.
Její mlaskání přerušila zdravotní sestra, které rozrazila dveře a vykřikla: „…tak kolikrát to mám opakovat? Další!“
„Jejda,“ zadusila se málem salámem, „tak…, škyt…, to budu asi já!“
„Paní Hlavíková,“ zakroutila hlavou sestra, „…už zase? Kolikrát jsme se bavili o vašich kloubech a o tom jídle!“
Ženská zmizela v ordinaci. A já byl za to rád. Určitě mi byla příjemnější mladá kojící holka než umaštěná pusa od salámu. Ale je pravdou, že až pojedu za týden na další prohlídku, nějakou svačinu si určitě vezmu.
Váš Honza
Jan Vavřík
Jak jsem boural plot aneb Tohle doma nezkoušejte!
Pro svou ženu udělám cokoliv..., teda skoro cokoliv. A tak jsem po jednom z víkendových hrdinských počinů skončil poprvé v životě na neschopence. A manželka? Zatím mě nezavrhla.
Jan Vavřík
Jak jsem stavěl zahradní chatku aneb Pusť mě k tomu!
Moje žena je skvělá. S ní se člověk opravdu nenudí. A ctí ji, že mě i po dvaceti letech, přes má veškerá technická klopýtnutí, vidí jako domácího kutila. Tentokrát mi dala za úkol smontovat zahradní domek. A to byla výzva!
Jan Vavřík
Jak díky náhodě přijít o dobrou pověst aneb Paní, ten váš chlap je divnej!
Možná jste to někdy zažili. Jdete k lékaři se zraněním, které působí celkem divně. Napoprvé to jde ještě vysvětlit. Podruhé se na vás dívají hloupě, argumenty docházejí. Ale potřetí? To už je na přinejmenším na OSPOD!
Jan Vavřík
Jak jsem byl umýt auto aneb Ona ani neví, s kým to má!
Únor jsem měl divný. Bezmezný strach o zdraví nejbližšího člověka mi dal najevo, že vlci v rouše beránčím jsou vlastně jen ubohou karikaturou, pro kterou není důležité se trápit. To hezké je blíž, než se může zdát.
Jan Vavřík
Jak jsem seděl v čekárně 2 aneb Tereza, Karolína a Otylka Součková
Zlobí mě zdraví, ale mé odpůrce zklamu. Zatím neumírám, ovšem k lékaři musím. A při sezení v čekárně máte před sebou studnici příběhů. Třeba minulý týden..., Tereza, Karolína a paní Součková. To prostě nejde nenapsat.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Příjezd, kytice první dámě a hned do úřadu. Pavlova návštěva má přísnější opatření
V továrně výrobce výbušnin a střeliva Explosii začala dnes dvoudenní návštěva Petra Pavla a jeho...
Na jihozápad Čech udeří odpoledne silné bouřky. Hrozí i přívalové deště
Meteorologové varují, že v souvislosti s tlakovou níží postupující z Alp k severu se mohou během...
Radostné ohňostroje i slzy. Raísího smrt vyvolala v Íránu smíšené pocity
Smrt íránského prezidenta Ebráhíma Raísího vyvolala mezi obyvateli blízkovýchodní země smíšené...
Asadova manželka má leukémii. Dřív se léčila z rakoviny prsu
Syrská první dáma Asma Asadová má leukémii. V úterý to uvedla kancelář syrského prezidenta Bašára...
Prodej bytu 3+1 s lodžií, Fr. Ondříčka 8, České Budějovice 2
Fr. Ondříčka, České Budějovice - České Budějovice 2
3 800 000 Kč
- Počet článků 104
- Celková karma 33,28
- Průměrná čtenost 2515x
Knihy: Kolotoč strachu (2015), Návrat z pekla (2016), Případ Kláry P. (2019), Pošahaný svět (2023), audioknížka Návrat z pekla, čte Jaromír Meduna (2023).
E-kniha Kolotoč strachu (2024), reedice Návrat z pekla (2024).
Připravovaná knížka: Ve stínu levandule (2024).