Přijet do Porta vlastním vozidlem nelze zrovna doporučit, nemáte-li nervy ze železa. Navíc anarchie na silnicích není to jediné, co vás v Portu překvapí. Ohromí vás toho hodně, něco více, něco méně.
Porto je takovou cestovatelskou klasikou. Panorama starého města svažující se k řece Douro, přes kterou se klene ocelový Ponte de Dom Luís, zná asi každý.
Porto má vše, co můžete od živého univerzitního města chtít – klikaté uličky s živou hudbou, nádherné nábřeží po obou stranách (protější břeh už není Porto, ale Villa Nova de Gaia), pěknou katedrálu i nádherné výhledy.
A pak je tu portské, největší tahák regionu. Víno smíchané s koňakem se dělá ve třech různých podobách – ruby, tawny a bianco. Vzájemně se dosti liší, chutí i způsobem výroby, a každé má něco do sebe. Právě ve Villa Nova de Gaia je domov portského a vy tak máte příležitost chodit prakticky od domu k domu a ochutnávat.
Porto ale bohužel působí dojmem, že to nejlepší už má za sebou. Hojně se tu sice opravuje, ale i přesto první dojem patrně bude ten, že „na obrázcích vypadalo lépe“. Zrenovované s rozpadajícím se se tu střídá naprosto nečekaně a nahodile.
Značná část centra tak vypadá jako vyloučená lokalita, s posprejovanými nebo rozpadajícími se budovami. Tyto výjevy na vás navíc dolehnou naprosto bezprostředně – ruiny starých domů jsou i přímo pod katedrálou a z Ponte de Dom Luis je tak máte jako na dlani.
Ale nejde jen o zanedbané a pozvolna opravované historické jádro. I v nehistorickém centru najdete lokality, kam není radno v noci chodit, kde jsou okna vymlácena nebo zazděna, všude se povalují odpadky a budovy jsou posprejované. Typickým příkladem je Leal, který je asi tak 400 metrů od Trindade, hlavního uzlu městské dopravy.
A jak asi tušíte, nejde jen o vizáž. Všude kolem se motají bezdomovci, profesionální žebráci a co je asi nevíce nepříjemné, dealeři drog.
Ti jsou rozprostřeni především kolem nádraží Sao Bento a přilehajícího hlavního náměstí, kterému mnohdy našinci říkají Václavák (rozdíl proti Lisabonu, kde jsou dealeři rovnoměrně téměř všude). Jakmile jim někdo přijde aspoň trochu cizí hned startují bez rozpaků slovy: Kokain? Haš? Marihuana? U toho rovnou tahají pytlíky z kapes. Prostě žádný ostych.
Proč by se taky měli ostýchat, když policie proti nim nejde a objeví-li se nějaký strážník, umí se ztratit v davu. Proč proti nim nezakročuje? Protože drogy jsou falešné a jim tak za jednání tohoto typu hrozí jen zanedbatelné postihy.
A pak je tu dříve zmíněná anarchie na silnicích. Tolik porušení zákazu zastavení, jako jsem viděl za prvních 10 minut v Portu, jsem neviděl za celý předchozí život. Auta se povalují všude – přes zastávky, křižovatky, přechody, kruhové objezdy i na chodnících. Příkazové značky nemají pro místní prakticky žádnou sdělovací hodnotu, jsou to jen jakási doporučení nebo upozornění.
Nejinak je tomu se semafory. K těm řidiči ještě nějaký respekt mají (byť ne vždy), chodci je ale neřeší vůbec a bývalo by bylo lepší, kdyby tam ani nebyly, beztak všichni přechází kdykoli žádné auto nejede, a to i za přítomnosti strážníků, protože ti dělají totéž.
K dobru Porta lze ale přičíst to, že nestane-li problém, není až složité ho řešit. Hodně Portugalců ovládá angličtinu, rozhodně je to mnohem běžnější než ve Španělsku. To platí i pro strážníky. Samotná policie má svoji pobočku pro cizince, a to přímo na hlavním náměstí. To se mně osobně dosti hodilo, když mi vykradli auto.
Právě vykradené auto mi prodloužilo pobyt v Portugalsku o 10 dnů, což mi dalo možnost poznat Porto, potažmo Portugalsko mnohem důkladněji. I to se občas může stát.
