Silvestrovská Černá Hora - 4. díl: Z Kotoru do Durmitoru

Je 1. leden. Obloha vymetená. Vydáváme se z Kotoru až do Žabljaku, centra NP Durmitor. A po cestě je Ostrog - největší sakrální památka Černé Hory.

Už předevčírem jsme po cestě do Kotoru zdolávali tzv. Katarský žebřík. Katarský žebřík se původně říká strmé stezce pro muly z Kotoru směrem na Cetinje. V přeneseném smyslu je to i serpentinová cesta vybudovaná o mnoho let později.

Asfaltka překonává na 15 kilometrech převýšení 900 metrů. Není to cesta vyloženě příkrá, ale jako řidič máte po chvílích ruce jak vánočku. Stojí to za to. Jestli byly výhledy na Boku předevčírem při západu Slunce pompézní, nyní zhruba v 11 je to ještě o něco lepší.

A je tu i vyhlídka..

Zato cesta do kláštera Ostrog u Nikšiče, která má podle mapy necelých 90 kilometrů je zážitkem asi jen pro mě, řidiče. Připomíná nám, že jsme pořád na Balkáně a tam se měří vzdálenosti spíš na čas než na kilometry a to, co je pro řidiče zábava na kvadrát, nemusí být až takovým zážitkem pro spolujezdce. Zvlášť při prvním lednu. Přesto těch 90 kilometrů trvalo skoro 3 hodiny. I tak se zpětně omlouvám.

Ostrog je jeden z těch must seen v Černé Hoře. Klášter je vtisknutý do hory na dohled ze silnice z Podgorice do Nišiće. Postavil jej v 17. století Vasilij Jovanović, později sv. Vasil (nebo sv. Basil), který je tu i pohřbený. Je to fascinující stavba, která ohromí i neznabohy a dojem kazí snad jen to, že tu při slunném dní je spousta turistů.

Míříme do hor. Na leden je tu neskutečně teplo. V Nikšići je deset stupňů i nahoře v Žabljaku, který je vstupní branou do Národního Parku Durmitor, je nad nulou a obleva v plném proudu. Než se ale vydáme prozkoumat hory, jdeme se podívat na kaňon řeky Tara. I ten totiž něco pamatuje.

Nad kaňonem Tara se klene ohromné inženýrské dílo - zahnutý, 150 metrů vysoký, klenutý most. Dokončený byl až za druhé světové války, nicméně záhy byl částečně odstřelen místním partyzánem Lazarem Jaukovićem, který tím zabránil postupu okupačních vojsk. Jauković byl stavebním inženýrem a odstřelil most tak, aby se zhroutil jen pátý oblouk na levém břehu, čímž minimalizoval celkové poškození mostu. Sám při pokusu zahynul a je mu tu věnován památník.

Kaňon řeky Tara takhle v lednu tuze chybí sníh. I toto jedno z těch míst, které navzdory výtečnému počasí na nás čeká na někdy příště, až bude mít více kouzla. V létě je to tu jiný odvaz - jezdí se na raftech, skáče bungee a jezdí na kilometrové zipline.

V posledním díle se podíváme na Černohorské velehory. Na Durmitor, Biogradskou Goru a Moraču.