Riga jako kulinářská destinace
Po prvním projasněném dopoledni přichází vánice. V tom se nedá venku chodit dlouho. Je 11 a my zasyčíme do baru Black Magic, který se specializuje na Black Balsam, likér s 45% alkoholu, který se bere za největší lotyšskou specialitu. Pije se samostatně, jako součást kávy, čaje, zmrzliny, dezertu z žitného chleba, rve se prostě všude, kam to jde.
Za pár chvil jsme v Neiburgs Restaurant. Tak trochu nóbl podnik má vynikajícího lososa, ale co spíš utkví, je víno. Abavas Solaris sice stojí ranec, ale je to nejseverněji pěstované víno na světě, což jasně deklaruje etiketa, na níž je velkým písmem napsáno 57°N. Suché bílé má něco do sebe a možná, že i tady chutná za 25 euro lépe s vědomím, že lokální víno je v Lotyšsku specialitou.
O něco usedleji o den později působí litevská restaurace Milda. Litevci jsou zatížení na brambory a největší specialitou podniku jsou zapečené brambory se špekem přelité smetanou. Já jsem bezlaktózový a tak mě obšťastní litevské pelmeně.
Jestli ale pro něco mám osobně slabost, jsou to ryby. Na ulici Dzimavru Iela nacházíme takřka kulinářský ráj. Na padesáti metrech jsou tři podniky, které opravdu utkví. Začínáme v restauraci Victoria, která je podobně jako Neiburgs tak trochu posh. Po pohledu do lístku se omezíme jen na polévky, přesto i ta je velkolepým zážitkem.
Kousek dál je Zivlju Lete, kam se dostaneme až na druhý pokus, přičemž při tom prvním se rezervujeme na ten druhý. Ten večer je na pořadu dne jeseter, cilus gilberti na chřestu, tuňák a krevety. K tomu novozélandské víno.
A hned přes ulici je Unagi Inu s výtečným sushi a nejenom jím. Není to zrovna low-cost, protože stravovat se v centru Rigy, to je jako chodit po fancy podnicích v Praze. Na druhou stranu si říkáte, že zase tolik času na cestě netrávíte a až se vrátíte, můžete si zase upéct v troubě čtvrtku kuřete za třicet korun.
Jedeme dál. Co takhle lososí burger. Něco takového už jsem párkrát měl, ale v takové podobě jako v Street Fries Kitchen ještě ne. Prostě vzali dvacetidekový steak a hodili ho do housky se zeleninou a majonézou.
A pak je tu pivo. Navzdory dobrému dojmu z Two More Beers, nejsilnější vzpomínkou je Alus Celle. Pět piv na čepu a další zhruba stovka v láhvi. Jedno větší bizár než další. Pan vrchní mluví pěkně anglicky tak se ptám, čím to, že Lotyši mluví tak často dobře anglicky. Povídá, že neví, ale že on dělal 15 let v IT firmě se samýma Finama, tak mu nic jinýho nezbylo.
Ptám se, jestli má něco k snědku. On, že ne, ale ať si klidně k němu objednám, že kolem jsou Mexikánci, Italové i Vietnamci. Domluvíme se, že u něj zanecháme batohy a jdeme k Mexičanům. Po sto metrech jsme v podniku Manana. Naplňuje se otřepané schéma - není to zrovna levné, ale jídlo je úchvatné.
Po pěti dnech v Lotyšsku se dá říct, že ani jednou jsme se v restauraci nesetkali s jídlem, které by bylo průměrné, natožpak špatné. Pravda, cílili jsme vysoko, přesto, vše předčilo očekávání a z našeho pobytu se stala neskutečná hostina.
Ale nebylo to jen o Rize. Příště o jednodenních výletech z Rigy.
Jan Vaverka
Turecko autem: 13. díl - Vanské jezero
Největší jezero v Turecku je vyhledávaným cílem pro své krásné scenérie a příznivé klima ve vysoké nadmořské výšce. Ale nabízí toho ještě mnohem víc.
Jan Vaverka
Turecko autem: 12. díl - Na konci Turecka
Na úplném konci Turecka je město Yüksekova. Město, které turecká armáda rozstřílela v roce 2016 na maděru. Aneb vítejte v Kurdistánu.
Jan Vaverka
Turecko autem: 11. díl - Až na konec Turecka
Hranice mezi Tureckem a Íránem má 560 kilometrů. Vysoké hory, řídké osídlení a spousta vojenských zón. Nikdo sem nejezdí a možná je to trochu škoda. Je to kraj divoký.
Jan Vaverka
Turecko autem: 10. díl - Z Karsu k Araratu
Východní Turecko je bohem zapomenutý kraj, kde těm nejzajímavějším místům musíte trochu naproti. Někdy i pár kilometrů pěšky. Začneme od Karsu.
Jan Vaverka
Turecko autem: 9. díl - Ani
Po roce a půl opět v Arménii. Jenže tentokrát je to jiné, protože jsem na Turecké půdě. Je to působivé i děsivé.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky
Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...
Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu
Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 137
- Celková karma 15,05
- Průměrná čtenost 648x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.