Antické vykopávky, brutalismus, divočina, spousta ovcí a jeden velký ortodoxní klášter. To vše a ještě více v srdci Makedonie.
Stobi. Tak se jmenuje největší antické naleziště v Makedonii. Jde o rozsáhlý komplex v blízkosti páteřní dálnice, který díky jeho 25 000 metrům čtverečních můžete objevovat celé hodiny. Můžete tu chodit po dva tisíce let starých bulvárech úplně sami, obdivovat obnažené mozaiky nebo procházet budovami a představovat si, jak mohly tenkrát vypadat.
Přesto tu příliš mnoho času nestrávíme. Spíše se chceme zchladit a na to se jeví jako vhodná volba nejvýše položené město Makedonie, kterým je Kruševo.
Kruševo leží v příkrém svahu zhruba 1250 metrů nad mořem. Cesta k němu je de facto slepá - ač to tak z některých map nevypadá, nádherná silnice vedoucí dále z Kruševa severozápadním směrem u jedné samoty zčistajasna skončí a je třeba se vrátit mnoho kilometrů zpět buď až zpátky do Kruševa nebo využít jedné menší cesty jižním směrem.
Kruševo má v makedonských dějinách velmi významnou roli. V srpnu 1903 tu propuklo Ilidenské povstání proti osmanské nadvládě. Vzpoura pod vedením nově vzniknuvší Kruševské republiky se rozšířila rychle na území od Černého moře až po Ohrid. Osmanská říše vzpouru rychle potlačila, nicméně revolta se rychle šířila a povstání propukala i v Kosovu nebo Soluni. Ač bylo povstání potlačeno, stalo se předehrou k Balkánským válkám, které v příštích letech postupně vytlačily Turky z téměř celého Balkánu.
Makedonci Ilindenské povstání vnímají jako počátek své moderní státnosti a jejich představitele považují za národní hrdiny, ač zásadní roli v povstání hráli Bulhaři. Ilindenské povstání dnes připomíná především brutalistický pomník ze 70. let na vrcholu nad městem.
Podobně jako na jiných místech Makedonie, ani toto není úplně turistický tahák. V době naší návštěvy tu probíhala rekonstrukce a jediný na koho jsem v památníku narazil, byl řemeslník, který si tu dával oraz na zemi.
Naše další kroky vedou do Manastiru sv. Jovan Bigorski. Klášter z 11. století je jedním z nejnavštěvovanějších míst v Makedonii. Klášter by za komunistické nadvlády uzavřen, nicméně v 90. letech byl důkladně zrenovován.
Nadto klášter je v nádherném údolí. Obklopený pohořím při hranici Makedonie s Albánií.
Den končí na vrcholcích hor Národního parku Mavrovo. Na jeho okraji leží Mavrovské jezero v nadmořské výšce 1200 metrů nad mořem. My míříme do vesnice Galičnik, ke které je potřeba projet napříč celý národní park.
Cesta je tu vskutku impozantní. Na 20 kilometrové trase je třeba se nejprve vyškrábat až do výšky 1750 metrů nad mořem a pak postupně klesat ke Galičníku, kde silnice končí a dál vede jen stezka pro pěší.
Několikrát u toho potkáváme obrovská stáda ovcí.
Den končí v Hotelu Neda na samém konci vesnice. Není pěkný ani úplně levný, ale těží z toho, že má naprosto exkluzivní polohu. Potkáváme tu dvojici, se kterou se dáváme anglicky do řeči. Doporučují nám Stobi, nejen vykopávky ale i stejnojmenné víno. Zadívám se přes verandu a vidím bílou dodávku s českou SPZ a rovnou se ptám česky, odkud jsou. O Čechy není nouze nikde.
Z hotelu Nada budeme ráno vyrážet na poslední část cesty. Do kvazialbánského Tetova a do Skopje. O tom příště.
