Letní Makedonie a Bulharsko - 3. díl: Bansko a Pirin

Bansko je největší lyžařské středisko na Balkáně. Má co nabídnout i v létě. Například výšlap na Vichren, druhý nejvyšší vrchol Bulharska.

Bansko je v létě podivným místem. Je tu vybudována celá řada hotelů. Mezi nimi jsou obří proluky divokého porostu, které působí v létě trochu nepatřičně, zatímco v zimě, kdy jsou pod sněhem, dost možná naopak přidávají na romantice. Naším útočištěm se stává Green Life Resort, kde nocleh se snídaní stojí dohromady 40 eur. Náš plán je zítra zdolat Vichren, proto rovnou zůstáváme na dvě noci.

Už ranní výhled z balkonu, kdy vidíme přímo na Vichren, působí velice povzbudivě.

Od hotelu je to zhruba 20 minut jízdy autem k chatě Vichren. Právě to, že lze autem vyjet až do 2000 metrů nad mořem, dělá z Vichrenu poměrně snadný cíl, přestože se tyčí do výšky 2914 metrů.

Cestu na vrchol není problém zvládnout za 2,5 až 3 hodiny, podle kondice. Nejde o těžký terén - párkrát překročíte říčku, nicméně vše projdete po dvou. Určitým předělem je sedlo ve výšce 2600 metrů. Potud jdeme po zatravněných svazích, přičemž před sedlem je pasáž, kdy i zkraje července vede stezka pod poodtávajícím sněhovým polem.

Po cestě si nelze nevšimnout jen tak pohozených velkých balvanů. Ty se sem dostávají při tání, kdy voda podemele velké balvany, které se pak utrhnou a kutálí se dolů do údolí. Být svědkem takové události je vskutku nezapomenutelné. Hlasitý dunivý zvuk vámi projede, přestože jste v bezpečné vzdálenosti od několikatunového balvanu, co si razí cestu do údolí. Pozorným pohledem na následující fotografii uvidíte jizvu, kterou balvan ve svahu zanechal.

Ze sedla už je vrchol jakoby na dosah ruky. Až tady poprvé výrazněji ucítíme, že je tu méně vzduchu. Cesta ze sedla na vrchol trvá zhruba hodinu a nevede tu žádná dominantní stezka, stačí jít intuitivně. Samotný vrchol je docela plochý, proto je tu spousta místa na focení.

Za výživnějšími výhledy je třeba popojít dále. Až na okraji je vidět, jak vysoko nad okolní krajinu vrchol ční a jak hluboko pod námi je chata Vichren, ze které jsme ráno vyrazili.

Za zmínku stojí i samotné Bansko. Není to jen horské středisko, které v zimě žije lyžaři a v létě trekaři. Je tu i pěkné centrum, které v lecčem připomíná dobu, kdy tu žádné lanovky nebyly.

My ráno opouštíme Bansko a míříme směrem na jih, kde na nás čeká Baba Vanga. O ní příště.