Cesta končí a vy už jste myšlenkami na Starém kontinentě. Jenže to ještě nevíte, že vás čeká něco jako počítačová hra o několika levelech, v níž vám hned v tom prvním stanoví obtížnost.
Tento příměr je parafrází na levelový systém, ke kterému zde pár týdnů nazpět Aleš Gill přirovnával cestování do zahraničí. Já se pokusím jeho postřehy rozšířit o ty moje, neb jsem cestoval ve skupině, kdy každý z nás měl během kontrol trochu jiný status.
Vstup do Izraele nebývá problém. Dají vám pár otázek, listek do pasu a tím to končí. Opačným směrem to může být ovšem jiný příběh. Není náhoda, že se doporučuje dorazit na letiště 3 hodiny před odletem. Stačí totiž málo a budete mít problémy, které odstartují nepříjemným rozhovorem, jenž se většinou točí kolem razítek v pase. Následovat bude více či méně důkladná kontrola na pěti dalších stanovištích. Už na prvním stanovišti, zmíněný rozhovor, dostanete na pas přiděleno označení, podle kterého na každé další úrovni vědí, jak důkladně si vás mají pořádně proklepnout.
Vězte, že úředníkům je úplně jedno, že vám uletí letadlo, a zvlášť pokud letíte s odbaveným zavazadlem, což bych vám moc nedoporučoval, nemáte moc šanci tento koloběh ovlivnit.
Do časové tísně vás mohou dostat 3 faktory, jejichž rizikovost seřadím vzestupně.
- Odbavené zavazadlo - budou se vás ptát, co v něm je, jestli vám náhodou někdo něco nevěnoval apod. Pokud nevezete nějakou šílenost, patrně se na této úrovni nezaseknete. Co je ale problém je to, že odbavování zavazadel se spouští až v určitou chvíli a jestli jste vyfasovali samolepku označující potenciálně rizikového cestujícího, čekání na odbavení vám může sebrat čas, který byste mohli později potřebovat. Moje doporučení bude znít rezolutně: Nejezděte do Izraele s odbaveným zavazadlem. Jestli s ním cestujete, napište ho na někoho, kdo nemá v pasu razítko z žádné muslimské země.
- Laptop - pokud vás označí jako problémového, budete litovat, že jste si ho vzali. Očekávejte, že vám ho vezmou na kontrolu, u níž nebudete přítomni (dost možná jej rychle rozeberou a zase složí) a že budete vyzvání, abyste dokázali jeho funkčnost a to nejen tím, že jej zprovozníte, ale tím, že pustíte nějakou hudbu.
- Razítka v pase - do problému vás může dostat razítko z každé muslimské země, snad jen mimo Jordánska, Egypta a Turecka, kteří Izrael de jure uznávají (viz https://en.wikipedia.org/wiki/International_recognition_of_Israel). To tedy platí i pro turistické destinace typu Maroko nebo UAE. Budou se vás ptát, kdy jste tam byli (pro kontrolu), s kým jste tam byli, co jste navštívili, proč jste tam jeli, jakými mluvíte jazyky, jakými nemluvíte jazyky atd. Tohle vás čeká hned na začátku celé procedury a právě podle tohoto vás přiřadí do kategorie.
Nejhorší je, když se tyto faktory začnou kombinovat. Samo o sobě pro vás nemusí být až tak velkým problémem razítko z Maroka, pokud nebudete mít v batohu laptop a nebude cestovat s odbaveným zavazadlem.
Rád bych měl v záloze jednoduchý způsob, jak si se situací poradit. Bohužel je ale jen jediný spolehlivý přístup, jak se těmto problémům vyhnout - mít pro tyto účely druhý pas. Ten lze na vlastní žádost získat, pakliže to odůvodníte potřebou mít jej k dispozici pro vízové procedury, případně nemáte-li dostatek místa na stránkách pro plánované cesty. Oba tyto argumenty můžou být do značné míry zástupné.
Tolik k procesu překročení hranic Izraele, kterému čelíte paradoxně až na cestě ven. Až celý ten boj skončí, dostanete k dokladu o vstupu povolení opustit Izrael (viz obrázek níže).
Jde o jedinou výraznější nezaviněnou procedurální komplikaci, která může na vaší dovolené nastat. Nenechte se tím odradit. Byla by to škoda.
