Mrtvé moře není moře, není to ani jezero, jsou to 3 jezera a ani to není úplně přesné. Navíc tu chcípl pes nebo spíše úplně všechno. Stojí za to této bizarnosti věnovat pozornost?
Mrtvé moře není zrovna turistickou lokalitou pro lowcost cestovatele. Nacházejí se tu především hotelové komplexy a vybavené nehotelové areály, kde zaplatíte stovky šekelů za to, abyste se vůbec na pobřeží dostali. Alternativa? Neexistuje. Téměř.
Přitom Mrtvé moře se svojí “nadmořskou výškou” minus 430 metrů jedním z hlavních turistických taháků v zemi. Je tu až absurdně teplé klima, které vám s poměrně velkou jistotou zaručí alespoň 20 stupňů nad nulou i v zimě a co si budeme povídat, kdejaký návštěvník Izraele, případně Jordánska, chce zakusit, jaké to je nechat se nadnášet vodou se salinitou 30 %.
Proto kdekdo mávne rukou nad tím, že je tu poměrně velký problém nakoupit takřka cokoli, tím spíš při šábesu, že je tu pramálo ubytovacích kapacit, které vás nebudou stát majlant, přestože na dohled je další lokalita numero uno - Masada, a že tu mimo to v zásadě není až tak moc k vidění.
Přístup k Mrtvému moři
Vydáte-li se k Mrtvému moři z jihu, přivítá vás průmyslový areál na těžbu draslíku a hořčíku. Za ním následuje Ejn Bokek - turistický resort panelákovitého typu přiléhající k jihozápadnímu torzu Mrtvého moře. Hlavní část Mrtvého moře je o notný kus dále, až za odbočkou na Masadu.
Silnice 90 není pobřežní cestou v pravém slova smyslu. Hned od pobřeží Mrtvého moře se zvedá členitá vyprahlá krajina Judské pouště, a tak přistup k Mrtvému moři je tu dosti složitý. Aby toho nebylo málo, silnici lemují cedule upozorňující, že přístup k pobřeží je zakázán. Dá se tedy mimo komplexy vykoupat v Mrtvém moři?
Ano, jde to. Co víc, můžete u něj i složit hlavu. Je to legální? Upřímně, nevím. Nicméně na radu místních jsem zvolil lokalitu, jež je označena i na Google maps, a to jako Dead sea hot springs. Místo, kde můžete odstavit vozidlo (pakliže nemáte offroad), je nejpozději v zatáčce před stoupáním k checkpointu. K pobřeží to máte v tu chvíli asi tak 10 minut chůze středně těžkým terénem.
Není to žádný luxus, ale za to trmácení to stojí, i kdyby mělo jít jen o horké prameny. Krom toho, že se můžete rozložit na hladině jezera, které má samo o sobě v tuto roční dobu zhruba 20 °C, teplotu vody můžete plynule regulovat dle vzdálenosti od zřídel, která mají zhruba 45 °C. Navíc tu není narváno. Mnoha lidem se trmácet štěrkem nechce, a tak vám tu dost možná budou dělat společnost jen místní offroadisti, kteří si sem přijeli rozbalit stan.
Nicméně, čochtání v Mrtvém moři, o plavání tu nemůže být řeč, má svá specifika, která je nutno brát na zřetel. Extrémně slaná voda je dosti nešetrná k jakémukoli oblečení, jak k plavkám, tak i k oděvu, který oblečete následně. Navíc se tu nemáte kde osprchovat. Dalším aspektem je pak balancování na hladině. Není to až tak snadné, jak to vypadá. Je to poměrně velký nápor na břišní svaly, který je umocněn, chcete-li se vyhnout smočení vlasů (což bych vám doporučoval). A ani přístup do vody není snadný, dno se moc nesvažuje a je kamenité.
Ale co vám budu povídat, za ten bizarní zážitek to stojí.
Okolí Mrtvého moře
K Mrtvému moři se nejezdí jen za bizarními zážitky na hladině slaného jezera. Druhým velkým tahákem je Masada.
Masada je jedno z nejdůležitějších a nejsymboličtějších míst židovského národa. Jde o pevnost na skalním ochozu ve výšce zhruba 400 metrů nad hladinou Mrtvého moře, vybudovanou za krále Heroda. Jde o sofistikovaný areál o velikosti zhruba 20 hektarů, který byl poslední výspou židů při První židovské válce mezi lety 66 a 74. Sem se židé uchýlili poté, co padl Jeruzálem (a byl zbořen Druhý chrám). Zde čelili obležení další 3 roky.
Symbolika je především ve způsobu vzdoru. Samo o sobě je těžko uvěřitelné to, že pevnost s téměř tisíci obyvateli, této velikosti, uprostřed pouště, dokázala čelit obléhání tak dlouho. Mytický charakter Masadě dodává způsob, kterým obléhání skončilo. Když už byla situace neudržitelná, židé se rozhodli, že než aby padli v boji s Římany, raději se pobijí mezi sebou. Muži vyvraždili své rodiny, poté bylo ze všech mužů vylosováno deset, kteří podřezali ostatní a z deseti byl vylosován jeden, který nakonec spáchal sebevraždu. Ráno, když Římané bez boje pevnost obsadili, dostavila se u nich frustrace. Záhy našli několik přeživších v cisterně, kteří jim vysvětlili, co se stalo.
Než si projdete celý areál, může vám to zabrat i půl dne. Jižní část nabízí nejhezčí výhledy a to na všechny strany, zatímco severní naopak nejzachovalejší zástavbu. K dispozici dostanete při koupi vstupenky brožuru, která vám areál podrobně popíše. Mimo to je tu ještě možnost se potajmu připojit k některé skupince s průvodcem.
Přístup na Masadu stojí 31 šekelů pro dospělého. Příplatek za lanovku, obousměrně, je 48 šekelů. Výšlap z východní strany zabere něco přes půlhodinu (ze západní strany ještě rychleji) a rozhodně (v lednu) stojí za to. Lanovka je v provozu od 8:00, nicméně pešky se můžete na Masadu z východní strany vydat už hodinu před úsvitem.
Mimo Masady stoji ještě za zmínku Rezervace Ein Gedi. Ta nabízí hned několik treků v kaňonech a po hřebenech skal nad kaňony. Vstupné činí 28 šekelů pro dospělého. Stezky jsou klikaté a místy tak úzké, že jsou jednosměrné. Zvlášť za horkých dní může jít o hezké zpestření mezi bujnou vegetací živenou říčkami na dnech kaňonů.
Levně lze složit hlavu u Mrtvého moře pouze dvojím způsobem: Pod stanem nebo ve vachrlatých platěných stanech v Ein Gedi Camping Lounge. Obé má svoje kouzlo. V kempu vás potěší pohostinnost a zázemí se svérázným barem. Další kemp je pak na západním přístupu na Masadu, zde si ale ověřte, že vás čekají, abyste neodešli s prázdnou jako já. Dalším aspektem je pak i to, že byť je západní přístup od východního zhruba 500 metrů vzdušnou čarou, nevede mezi nimi cesta, a tak jízda autem mezi nimi vám zabere hodinu a půl. Na druhou stranu slepá silnice k západnímu vstupu je excelentním řidičským zážitkem.
Divoce kempovat lze například u příjezdové cesty k východnímu přístupu na Masadu. Je to skvělá lokalita, chcete-li se vydat na ranní výstup. Navíc zde máte určitou výhodu v tom, že můžete využít zázemí u parkoviště pod lanovkou.
Se stravováním je to horší. Doporučuji se předzásobit, protože nakupování je tu opravdu nesnadné. I restaurací je tu poskrovnu a ty, co tu jsou, nejsou zrovna z těch levných. Z tohoto trendu dle mé zkušenosti vybočuje jen bar ve zmíněném Ein Gedi Camping Lounge. Cestovatelé, na které jsem v kempu narazil, zmiňovali ještě restauraci v přilehlém kibutzu, nicméně s komentářem doslova: “bolo to fajn, ale stálo to veľa”.
Příště o Negevské poušti, která je neobjeveným klenotem Izraele.
