V minulém díle jsem nastínil, že Bahrajn je kosmopolitní. To se typicky projevuje i v rozmanitém výběru stravovacích zařízení, a když nachodíte po Manámě 18 kilometrů, je potřeba se podívat po doplnění kalorií.
Saudský diplomat Yad nám na naší krátké prohlidce doporučuje Haji Gahwa, podnik v blízkosti Bab Al Bahrain. Mají tu jednoduchá arabská kalorická jídla, která jsou postavená na symbolické dávce masa s vagonem rýže ve všech možných podobách. Jídla vyjdou zhruba na půl až dva a půl bahrajnského dináru, což působí trochu neobvykle v kontextu silné bahrajnské měny. Oběd je to královský, ale šíleně mastný, proto působí trochu výhružně, že tu nemají záchody, na druhou stranu má to tu kouzlo stravováku v zapadlé uličce.
Trochu z jiné kategorie je centrum The Avenues, což je obchodní centrum, skrze něž vede dlouhá zastřešená ulice. Jsou tu všechny druhy rychlého občerstvení, a to i takové, které moc nepotkáte (fast food tady má i Nutella), na druhou stranu si můžete ve Fish Lounge vybrat rybu s chladícího pultu, kterou vám následně udělají.
Později téhož dne jsme v Bahay Kubo, filipínském podniku v širším centru. Ptám se, co je jejich signature meal, servírka překvapí, když poví, že vepřové. Jeden by řek, že to se tu nedá ani koupit. Končím u sépií plněných zeleninovou směsí, které jsou překombinované a připálené. Inu každý den není posvícení a dojem aspoň zpraví filipínské závitky.
Je večer a my procházíme přistěhovaleckými čtvrtěmi, které jsem zmiňoval už minule. Po čichu je to tady jak v Kalkatě. Fastfoody střídají prodeje čerstvých ryb, ovoce a zeleniny. Oči by jedly, ale možná by pak tělo poskytlo promptně zpětnou vazbu a už tak mám pocit, že jsem si docela zahrával ve filipínské restauraci.
Po dlouhé vycházce dorazíme na hotel a rozhodneme se, že jdeme ještě na drink a druhou večeři. Vidím mojito a ptám se: Je to opravdové mojito? S rumem? Vrchní opakovaně přikyvuje. Přeci jen jsme v Bahrajnu. Sem jezdí Saúdové z Dammamu zapařit, když je přestane bavit abstinence. Samozřejmě je to nealko mojito a vrchní patrně ani nevěděl, čemu přikyvuje. Co se ale povedlo, je hummus s jehněčím a rozpečeným chlebem.
Reputaci si ale hotel spraví ráno na snídani. Jak je to na Blízkém východě zvykem je to festival sacharidů s minimem proteinů. S tím ale musíte v tomto regionu tak trochu počítat. Přesto je třeba ocenit rozmanitý výběr.
Celkový dojem je, že Bahrajn je takovým švédským stolem toho, co arabský poloostrov obvykle nabízí. Možná to není zrovna top destinace, přesto diverzita je obrovská.
Tímto končí mé vyprávění o 4 denní cestě na Arabský poloostrov. Dojem je možná trochu rozpačitý a otázek je více než odpovědí. Yad vyzdvihuje Omán, Dušo vyzdvihuje Jordánsko a západní pobřeží Saudské Arábie...a z letadla je skvělý výhled na Bagdád.
Asi to bude chtít ještě další prozkoumání.
