Kosovo - 1. díl: Prizren jako kulturní centrum kosovských Albánců
Je 16. listopadu, 9 večer, a my jsme právě vylezli z letiště Priština. Půjčujeme si Dacii Sandero, kterou jsem nikdy neřídil a jednoduše jsem si ji chtěl zkusit, když se na ni tak nadává.
Z hlediska řidičského to není snadný začátek cesty. Rychle je třeba se adaptovat na specifika provozu, který připomíná spíš Albánii než Srbsko. To znamená i poměrně chabé osvětlení silnic, sotva viditelné čáry, žádné patníky a chaotické značení. Nadto Sandero má pokažené pravé zpětné zrcátko, ve kterém originální zrcadlo někdo vyměnili za jiné a je tak skoro k ničemu.
Naštěstí cesta do Prizrenu vede hlavně po dálnici a za hodinu a půl jsme v cíli. Ubytováváme se v butik hotelu Hani i Vjeter. Pan domácí je svérázný. Pyšně ukazuje pokoj v nejvyšším patře. Demonstruje, že světla svítí, klimatizace funguje a záchod splachuje. Později večer nám vypráví o tom, jak pracoval v Německu a jak jsou Kosovo a Albánie krásná země.
Ráno se vydáváme na prohlidku Prizrenu. Prakticky na něm není poznat, že byl ještě před 10 lety celý rozstřílený. Je tu pěkné historické centrum s obchůdky a velkou mešitou, která je hlavní dominantou města. Po balkánsku všude visí spousta drátů, ale tak to k tomu patří.
Nad tím vším se tyčí citadela - citlivě zrestaurovaný a volně přístupný komplex dobrých 100 výškových metrů nad centrem města. Výhled na město máme velkolepý. Kazí ho jen ranní opar.
Na druhé straně řeky je trojice kostelíků, z nichž jeden (Our Lady of Ljeviš ze 14. století) je i na seznamu Unesco, nicméně všechny jsou uzavřeny. Zavřeně působí i archeologické muzeum, kde nám ale otevírá Sali. Říká, že expozice v bývalém hamamu je v přestavbě, ale že nám rád ukáže, co tu má. Dominantou muzea, kde holé bílé zdi střídají obnažené cihly, je obří nádoba z dob římské říše, nad níž se tyčí nástěnná mapa Kosova.
Při pohledu na fyzickou mapu Kosova, s přihlédnutím na jeho pohnuté dějiny, začíná vše do sebe trochu víc zapadat. Kosovo je, podobně jako Čechy, velkým přírodním amfiteátrem obehnaným kopci. Přirozená bariéra jej dokonale odděluje od dnešního Srbska i od Makedonie. Jen na stranu Albánie se krajina trochu více otevírá. I proto je v Kosovu velká kulturní spřízněnost s Albánií, na rozdíl od Srbska.
Na oběd míříme zpět do Hani i Vjeter, kde si dáváme klasický albánský oběd - jehněčí se zeleninou a domácími specialitkami, mezi nimiž dominuje sirup z dřínu obecného, který je pro Kosovo typický.
První dojem z Kosova je veskrze dobrý. Lidé jsou vstřícní a ochotní, hrdí na svoji identitu. Přesto je znát, že tady něco nehraje. Přec jen jsme v zemi, kde velkou část společnosti tvoří potomci Albánců, kteří sem utekli před drakonickým Hodžou, což mělo nemalý podíl na pozdějších etnických pnutích, která vedla až k nedávným válkám se Srbskem.
Naše další kroky míří do kláštera Visoki Dečani, který nám ukáže druhou stranu mince. O tom příště.
Jan Vaverka
Kolumbie - 10. díl: Amazonskou džunglí
Jdeme do finále. Při sobotním ránu je v Leticii třicet stupňů a my vyrážíme na dvoudenní výpravu do amazonské džungle. Ale zase takový fofr to nebude, protože se do rána zřítil most do přístavu.
Jan Vaverka
Kolumbie - 9. díl: Na cestě do Amazonie
Pár týdnů před odletem do Kolumbie psala Lufthansa, že nám ruší let zpátky do Evropy a že můžeme letět o několik dní dříve nebo naopak později. Když to dříve nejde, co s časem navíc?
Jan Vaverka
Kolumbie - 8. díl: Do Bogoty za jídlem
Kulinářská Bogota má vše. Komorní podniky, i obrovskou čtyřpatrovou restauraci, zapadlé bistro s exotickým masem i místo, kam zajít na fermentovanou kukuřici.
Jan Vaverka
Kolumbie - 7. díl: Bogota v jedné fotce
Předešlý blog ukázal Bogotu z různých stran. Co si z toho vzít? Jak jí porozumět? Zkusím na to jít i trochu jinak.
Jan Vaverka
Kolumbie - 6. díl: Poznáváme Bogotu
To takhle jednou v Bogotě.. Tak může začínat spousta našich historek. Ale vážně. Bogota je plná silných příběhů. Jak těch z historie, tak těch co tu napíšete. Začneme od zlata.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Blesk zranil děti a dospělé v libereckém zámeckém parku, některé oživovali
V Liberci ve čtvrti Vratislavice nad Nisou se v neděli odpoledne zranilo po úderu blesku několik...
„Už nechci tu bolest.“ „Miluju milovat.“ Jak vypadá život na dětské psychiatrii
Premium Žádné mříže ani hrozivé zvuky zevnitř. Oddělení číslo 28 v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice,...
Německá policie dopadla muže, který postřelil těhotnou i lidi v kadeřnictví
Policie v Porúří na západě Německa dopadla muže, který podle ní v sobotu dopoledne na dvou místech...
Déšť pustoší západ Čech. Muže vytáhl z živlů vrtulník, sesuv zastavil trať
Na většině Česka se během neděle objevují bouřky. Vydatné deště zastavily odpoledne provoz na...
- Počet článků 142
- Celková karma 13,95
- Průměrná čtenost 654x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.