Kolumbie - 3. díl: Přes kolumbijské hory

Autem do čtyř tisíc. A tam do termálů. U toho všude kolem zeleň. Počasí se mění lusknutím prstu. Silnice je ve výstavbě. Bude to dobrodružných 80 kilometrů.

Míříme z Murilla do Manizales. Podle googlu je to 1,5 hodiny čistého času. Jenže cesta je jedno velké staveniště se spoustou míst s kyvadlovou dopravou a rozbitým povrchem. Taky není snadné odhadnout, co nadmořská výška 4000 metrů udělá s naším vehiklem, v němž je chabá dvanáctistovka s 55 kW. A pak je tu počasí - míříme do města, které má pověst jednoho z nejdeštivějších na světě.

Stojí to za to? Rozhodně. I za ne úplně příznivého počasí. Na úpatí Nevado del Ruz, jehož 5321 metrů setrvá po celý den v mracích, je neskutečný klid a čerstvý vzduch. Postupně se škrábeme nahoru a krajina se co chvíli mění.

Stačí ujet pár kilometrů a z krajiny, která je zelenou náhorní plošinou (až na to, že ve výšce Tibetu), jsme mezi vysokým skalními štíty.

Posunujeme se pomalu, protože co chvíli nás zastavuje stavební dělník s plácačkou. S jedním se dávám do řeči. Jazyková bariéra je velká, ale stačí to na to, abych pochopil, že je z Venezuely, ze které utekl před bídou, že tu dělá půl roku a má se dobře. Jedna ze front je zrovna u nejvyššího bodu cesty, tak udělám selfíčko našemu autu ve výšce 4070 metrů.

Za nejvyšším bodem cesty se krajina opět mění. Najednou dominují kaktusy a začínají se objevovat travnaté pastviny s dobytkem.

Naším dílčím cílem je El Sifon - nejdostupnější z termálních pramenů v národním parku. Národní park Nevado del Ruz má celou řadu termálních pramenů. Ty turisticky atraktivnější jsou na půldenní výlet. Ne že by to byla dlouhá nebo těžká trasa, ale 3500 metrů nad mořem udělá své. El Sifon trochu vybočuje, protože se k němu dá dostat autem. Byť po cestě, jejíž kvalita je skoro na hraně toho, co se dá projet bez problémů osobním autem.

Jakmile se převalíme na severní svahy masivu, krajina se opět mění. Kaktusy jsou pryč, jen velké zelené pláně na pastvu. V údolí je oblačnost a v ní schované Manizales.

Pro nás je především důležité, že jsme zvládli nocleh ve 3000 metrech i pobyt ve 4000 metrech bez toho, abychom to zásadně pociťovali. Auto sice trochu “lapalo po dechu”, ale i Renault v zásadě obstál. Tyto zkušenosti se za pár dní budou hodit v Chile.

Příště o jídle v Manizales, kávě v Salentu a zážitcích ze silnic.