Almaty je největším městem střední Asie a za minulého režimu bylo, po Moskvě a Petrohradu, třetím největším v SSSR. Ač už není hlavním městem, pořád jde o finanční a kulturní centrum regionu, které přitahuje pozornost návštěvníků.
Dnes už bývalá metropole Kazachstánu je s 1,6 miliony obyvatel zdaleka největším městem v zemi. Nachází se v blízkosti hned dvou státních hranic. K čínským hranicím je to vzdušnou čarou necelých 300 km a ke kyrgyzským dokonce pouhých 30 km. To se, spolu ze seismickou aktivitou v této oblasti, stalo hlavním důvodem k přesunu hlavního města do Astany. Almaty se přimyká k pohoří Zalijský Alatau, které se zvedá od centra města směrem k Jihu a tvoří z velké části přirozenou hranici mezi Kazachstánem a Kyrgyzstánem. Mezi nejnižším a nejvyšší bodem centrální částí města je převýšení přibližně 500 metrů a samotný střed města je v nadmořské výšce cca 800 metrů nad mořem. Tato poloha zajišťuje jak špičkový přístup do hor (údolí Velké a Malé Almatinky) a úžasné pozadí velehor hned za městem, tak nevhodné podmínky pro cirkulaci vzduchu. Vzduch v Almaty je hodně statický a to v létě zesiluje pocit horka, zatímco v zimě zhoršuje už tak špatnou smogovou situaci. Smog způsobený osobní dopravou je asi největším úskalím života v Almaty. Evropský limit pro PM 2,5 je tu podle dlouhodobé statistiky překračován 2x, pro PM 10 dokonce 3,5x. To jsou vyšší hodnoty, než mívá Ostravsko v zimních měsících. Kvalita ovzduší se mění podle roční doby a liší se v různých částech města. Celkově ale platí, že ovzduší v Almaty je znečištěné, což vynikne především tehdy, když vyjedete do hor a vidíte, jak město leží pod šedou dekou z polétavého prachu.
Další velkou nevýhodou života v Almaty je, že voda z kohoutku není pitná, ale pouze užitková. Může mít různé zbarvení, od šedé až po sytě červenou. Po odpuštění vám nakonec obvykle poteče čirá, přesto pít ji není dobrý nápad. Taktéž se vám může stát, že vám nepoteče teplá voda nebo že vám naopak nepoteče studená voda. Ani jedno není žádnou raritou. Pokud zkousnete pravidelné vyvolávání muezzina z amplionu, jsou toto jediné významné nevýhody života v Almaty.
Město bylo založeno v roce 1854. Během své poměrně krátké historie bylo dvakrát zpustošeno zemětřesením (v r. 1887 a r. 1911). Proto tu nečekejte historické památky. Jedinou historickou památkou, která druhé zemětřesení o síle 9,5 stupně Richterovy škály přežila, je dřevěná pravoslavná katedrála z roku 1904, postavená bez jediného hřebíku. Stojí v parku 28 gardistů-panfilovců, který byl pojmenován na počest gardové střelecké divize, které se při bránění Moskvy podařilo zlikvidovat 18 německých tanků. Příběh o gardistech má ale zásadní trhliny a pravděpodobně je z velké části smyšlený. Samotná katedrála byla za dob SSSR využívána jako muzeum nebo koncertní sál a navrácena byla církvi v roce 1995.
V parku je taktéž k vidění Ykylasovo muzeum hudebních nástrojů. Poblíž parku se nachází Zelenij bazar, dvoupatrová tržnice, kde seženete prakticky cokoli a lázeňský komplex Arasan, postavený ve stylu sovětského brutalismu. Arasan byste rozhodně neměli minout. Ve stostupňové ruské sauně si šáhnete až na dno a pokud by vám to nestačilo, můžete se ještě mrskat dubovými větvičkami. Ven vyjdete ale jako nový člověk.
Hlavní dominanty města jsou dvě. Je to Kok Tobe, 1100 metrů vysoký kopec s vysílačem, zábavním parkem a skvělým výhledem na město, kam se dostanete lanovkou od konce ulice Abaj. Druhou dominantou je pak náměstí Republiky, rozdělené silnicí, která má na šířku asi 50 metrů. Nachází se tu monument Nezávislosti, jehož součástí jsou výjevy z dějin země (prezident Nazarbajev samozřejmě na monumentu nemůže chybět). Na druhé straně náměstí je radnice a oficiální sídlo prezidenta. Poblíž náměstí je také Centrální státní muzeum, s expozicí o dějinách Kazachstánu počínaje dobou bronzovou, konče přesunem hlavního města do Astany.
Nelze říct, že by Almaty mělo centrální náměstí. Pokud bych měl vymezit střed všeho dění ve městě, byla by to nákupní třída Zhybek Zholy. Jde o pěší zónu obsypanou obchody. kavárnami, pouličními hudebníky a prodejci kýčovitého umění všeho druhu. Najdete tu také poměrně kuriózní směsku budov především z druhé poloviny 20. století.
Na jih od centra naleznete skokanské můstky, vedle nichž se tyčí asi třicetimetrový stožár s velkou kazašskou vlajkou. Odtud je taktéž výborný výhled na město. Pokud jste – tak jako já – zapálení do fotbalu, na ulici Abaj naleznete stadion, kde hraje místní klub FC Kairat. V době psaní tohoto blogu jsou oporami týmu Andrej Arshavin a Anatolij Tymoschtschuk, někdejší hvězdy Arsenalu, resp. Bayernu Mnichov.
Pohyb po městě
Centrum města je vystavěno jako pravoúhlá síť ulic, což zesnadňuje orientaci. Důležitým orientačním bodem jsou dva kanály, ve kterých tečou od jihu k severu řeky Velká a Malá Almatinka. Na místní poměry je tu hodně zeleně, což vynikne zvláště ve srovnání s Astanou. Po městě se můžete dopravovat různými způsoby. Přepravovat se můžete hromadnou dopravou nebo oficiálními a neoficiálními taxíky, případně vlastní dopravou. Autobusy a trolejbusy jsou pro neznalého cizince velice nespolehlivým dopravním prostředkem. Na zastávkách nenaleznete jízdní řády. Proto, než do kteréhokoli spoje nastoupíte, ověřte si, kam míří. Dále byste měli počítat s tím, že všechny zastávky jsou na znamení. Pokud na zastávce nikdo není a vy nedáte znamení, řidič jede dál.
Autobusy zajíždí do všech částí města. Linka 12 jede až ke kluzišti Medeu v údolí Malé Almatinky, zatímco linka 28 do údolí Velké Almatinky. O nich ale až příště. Jedna jízda v městské dopravě stojí v průběhu dne 80 KZT pro dospělého a 40 KZT pro studenty a děti. Zde bych měl připomenout, že 1 euro odpovídá v létě 2016 přibližně 380 KZT a 1 Kč odpovídá 14 KZT. Jízdu si můžete koupit u řidiče, to ale moc nedoporučuji, nemáte-li peníze přesně.
Namísto jízdenek tu mají čipové karty, ze které strhnete peníze za každou jízdu. Kartu si můžete pořídit za 400 KZT a v ceně máte první jízdu zdarma. Když opouštíte město natrvalo, můžete kartu vrátit a dostanete peníze zpět. Karta sice není na jméno, ale v jednu chvíli ji nemůže využívat více než jeden člověk. Osobně doporučuji využívat spíš autobusy, které jsou výrazně rychlejší než trolejbusy, protože zvládají pomaleji členité trasy v pravoúhlé síti ulic. Autobusy, na rozdíl od trolejbusů, jsou rozmanitého stáří. Není neobvyklé, že narazíte na starou rachotinu s prasklým čelním sklem. Podobně není neobvyklé, že řidič za jízdy kouří nebo dokonce píše sms. Ve městě jsou krom autobusů a trolejbusů také 2 tramvajové linky s jednou společnou konečnou. Osobně jsem ale nikdy šalinu neviděl.
Od roku 2011 jezdí jedna linka metra s devíti zastávkami. Je to nejrychlejší a nejjistější způsob přepravy po městě. Metro je moderní a krásné. Málokdo z místních ho však využívá kvůli strachu ze zemětřesení a proto, jak tvrdí místní, že ho má smysl využít, jen když se pohybujete v jeho blízkosti. Zajímavostí je, že stanice Abaj se s hloubkou 78 metrů řadí k nejhlubším stanicím metra na světě. Nespornou výhodou metra je, že vždy víte, kam a za jak dlouho se dostanete. Metro jezdí jen přes den, a to v desetiminutových intervalech. V každé stanici metra je policejní hlídka. Před vstupem musíte projít detektorem kovu a dát batoh do rentgenu. Vzhledem k tomu, do jaké míry je metro exponováno, nezpůsobuje to v podstatě žádné zdržení.
Při využívání městské hromadné dopravy vám určitě udělá službu stránka citybus.kz, která vám pomůže najít spoje. Můžete si také stáhnout odvozenou aplikaci do mobilu.
Za cenu od 200 KZT můžete po městě využít neoficiálních taxíků. Je to prosté: stoupnete si ke krajnici a zvednete ruku. Nebude trvat dlouho, než vám někdo zastaví, vy s ním vyjednáte cenu a jedete. Druhou možností jsou oficiální taxíky, které poznáte na první pohled, jsou ovšem o něco dražší. Cestujete-li v noci, máte na výběr mezi nočními autobusy za 200 KZT a taxíky.
Vlaková nádraží jsou tu dvě: Almaty 1, asi 7 km na sever od centra, a Almaty 2 na okraji centra, u kterého končí linka metra (zastávka Rajymbek Batyr je od nádražní haly přibližně 1 km). Tam se nachází i úschovna zavazadel, kde úschova jednoho zavazadla stojí 500 KZT na den. Většina vlaků zajíždí do obou stanic. Autobusové nádraží Sajran je asi 5 km na západ od centra (i sem se dostanete metrem, pokud vám nevadí dvoukilometrová procházka od zastávky). Letiště je přibližně 10 km na severovýchod od centra, asi 5 km od nádraží Almaty 1.
Při pohybu po městě si dávej pozor především na svižně jezdící řidiče. Mimo to je bezpečnost velmi dobrá. Nedoporučuje se chodit v noci do potemnělých ulic, především na chudší severní straně města, to ale předpokládám, nikoho nenapadne. Bohužel tato tvrzení poněkud relativizuje událost z 18. července 2016, kdy při teroristickém útoku 6 lidí zemřelo a 14 bylo zraněno. Šlo už o druhý útok v tomto roce (dříve téhož roku v Aktobe) a já jen doufám, že Kazachstán nebude další zemí sužovanou islámským fundamentalismem.
Na závěr této tematické části vám dám poněkud neobvyklou radu: vždy se dívejte pod nohy. Pokud jdete po schodech, není ničím neobvyklým, že každý schod má jinou výšku. Je jedno, jestli jste v budově nebo venku. Podobně obvyklé jsou díry v dlažbě, asfaltové vybouleniny, obrubníky uprostřed ničeho nebo výtluky hluboké deset a více centimetrů.
Univerzita
Já působím na Al-Farabi Kazakh National University, zkráceně se též nazývá KazNU, která je nejstarší univerzitou v Kazachstánu. Je pojmenována po muslimském filozofovi z Turkestánu, který v 10. století razil tezi, že na světě je jen jedno náboženství a že různá náboženství, tak jak je vnímáme, jsou ve skutečnosti různými formami téhož. Tak jako spousta učenců té doby byl polyhistorem a bývá řazen mezi aristotelisty.
Většina univerzity sídlí v jednom velkém kampusu mezi ulicemi Tymiryazev a Al-Farabi, poblíž skokanských můstků. V areálu je vše podstatné, včetně možností sportovního vyžití. Je tu mimo jiné volně přístupný starý atletický stadion, v jehož útrobách je něco jako venkovní tělocvična.
Studovat zde lze prakticky vše a vybavenost, mám-li to posuzovat podle fyzikální fakulty, je špičková. Co ovšem tak dobré není, je nasazení. Možná není fair to posuzovat podle letních prázdnin, nicméně rychle tu získáte pocit, že tu mají všichni na všechno strašně moc času. Přes léto je na ústavu fyziky pevných látek denně sotva 15 lidí a když přijdu do školy v 10 ráno je pravděpodobné, že tu nikdo nebude a bude tu tma jak v pytli, protože tu ještě nebyla ani uklízečka.
Podobný přístup je tu prakticky ke všemu. Když přijdete ráno do supermarketu, může se stát, že nebude otevřený a vy budete čekat několik desítek minut, než otevře. To, že se otevírá v deset, totiž znamená, že se otevře někdy okolo desáté. Podobné je to se zavíračkou, jen naopak.
Když shrnu všechny nuance z každodenního života, mám pocit, že spousta z těch stereotypů, kterým se jako cestovatelé máme vyhnout, vychází z poměrně pevných základů. Porovnám-li to s loňským pobytem v Německu, je to opravdu jiný svět a až mimo Evropu pochopíte, proč je Evropa tak napřed.
Stavování a nakupování
V Almaty jsem vyzkoušel vícero podniků, které bych mohl doporučit. Na ulici Furmanova se nachází „pražská restaurace“ (???????? ????????). Za málo se tu dobře najíte. Mají tu skvělé jehněčí a hovězí a velmi dobré pivo. Dostanete tu i steak z koniny. Jedinou nástrahou je, že obsluha neumí anglicky (ani česky). Dále můžu doporučit Tomato Bar na ulici Zhandosov, kde dostanete za 5000 KZT jídlo pro dva (kuřecí, jehněčí, telecí, brambory, nachos,… navíc všeho hodně) a 3 litry piva, které si sami čepujete. Na ulici Tymiryazev proti KazNU je steak bar Rust, kde dostanete všechny obvyklé druhy masa. K tomu si můžete dát točeného černého Kozla. Na ulici Abylai Khan najdete korejskou restauraci (Korean House), kde dostanete i pašentan, tedy psí maso, se salátem za 2500 KZT. Doporučit mohu i restauraci Venezia na ulici Kaibekova, kde mají skvělý a vydatný bešbarmak za 1250 KZT. Nejlepší podnik, který jsem v Almaty navštívil, se jmenuje Gakku a nachází se v mikrodistriktu Keremet. Hlavní chody tu stojí okolo 5000 KZT a vše je originál kazašské. Můžete si dát například koňský steak, který vám na žulové desce připraví přímo na stole, celou jehněčí hlavu nebo bešbarmak pro 6 osob.
Na jihu města na cestě k do údolí Velké Almatinky najdete ulici vyhlášenou šašliky, naopak ulice Dostyk vedoucí do údolí Malé Almatinky je obsypána uzbeckými restauracemi. Poblíž najdete také Kok Tobe café, restauraci, o které se často píše jako o té, kde mají nejlepší šašlik. Říká se jí také Pits, kvůli svérázným záchodům (jako záchody ve školce, akorát bez záchodů). Co bych naopak nedoporučil je restaurace na vrcholu Kok Tobe. Je tu sice nádherný výhled, ale jídlo je tu s vysokohorskou přirážkou a ne nijak výjimečné.
Na závěr se krátce zmíním o nakupování. V předchozím díle jsem jej už blíže rozebíral. Nyní k tomu připojím informací o tom, kde co najdete. Luxusní nákupní centrum Essentai mall se nachází na ulici Al-Farabi. Není těžké jej nalézt, protože součástí komplexu je Essentai Tower, která se 162 metry je nejvyšší budovou ve městě. Největší nákupní centrum se jmenuje Mega Alma-Ata na adrese Rozybakiev Street 289 na JZ od centra. Obchody Interfood a Ramstor (Pamctop) najdete rovnoměrně po celém městě. Interfood je například na ulici Abaj poblíž fotbalového stadionu, jeden z Ramstorů je na ulici Timirzajev.
Jediná věc, kterou jsem měl opravdu problém si obstarat, byla mapa regionu. Nakonec se mi povedlo koupit alespoň skládací mapu 1:200 tis., která zahrnuje Almaty, Kapchagay a na východ zabírá území po Kegen. Koupil jsem ji v jednom z největších knihkupectví ve městě na ulici Furmanova, poblíž rohu s ulicí Gogol. V sousedství knihkupectví naleznete největší lékárnu ve městě.
To je pro tentokrát vše. V příštím díle se budu věnovat dvěma údolím, snadno dostupným z Almaty, bez jejichž návštěvy není pobyt v Almaty kompletní.
