Kazachstán – 3. díl: Nakupování, stravování a ubytování

Jedna z první věcí, které obvykle cestovatele zajímá je to, jak se v místě žije. Jestli je tu k dostání to, nač je zvyklý, jak se tu lidé stravují a jak bydlí. Ani tady nejsou obavy z cesty do jiné civilizace na místě.

V Kazachstánu je sice spousta věcí jinak, ale na místě budete velice mile překvapeni z implementace moderních technologií do běžného života Kazachů. Tím vás nechci navádět k tomu, abyste vyrazili do Kazachstánu jen s platební kartou, pasem a smartphonem, ale rozhodně nemusíte mít obavy z toho, že byste se dostali do platební neschopnosti jinak než vlastní vinou. Bankomaty a směnárny jsou rozesety s větší hustotou než u nás a platební kartou zaplatíte v každém supermarketu a ve většině restaurací ve městech. Rozhodně je na místě si s sebou vzít nějakou hotovost v eurech, dolarech nebo librách a tu vyměnit na KZT (připomínám, že jednomu euru odpovídá přibližně 380 KZT a jedné koruně 14 KZT), případně vybrat na místě z bankomatu. Hotovost se bude hodit při nakupování na trzích, v taxících, na hromadnou dopravu a případně na úplatky. V Kazachstánu seženete prakticky cokoli, co byste mohli potřebovat. Jen je to otázkou ceny. Jak jsem zmiňoval dříve, domácí zboží je výrazně levnější. Krom potravin, jsou to i léky (10 tablet živočišného uhlí za 20 KZT!), zboží v drogérii apod.

Nakupování

V Almaty se nachází bazary, trhy, večerky, klasické supermarkety (například Green Markt), supermarkety zaměřené na mezinárodní klientelu – Interfood nebo Ramstor (na rozdíl od Interfoodu psáno azbukou, tedy Pamctop), menší i obrovské obchodní domy a jeden luxusní obchodní dům (Esentai Mall), kde najdete ty nejluxusnější značky, kino s IMAXem i supermarket se spoustu produktů, které ani u nás nejsou běžně k sehnání (chlazené klokaní maso, sušené sobí maso, jamon serrano vcelku apod). V Interfoodech naleznete kvantum evropského zboží, například schwarzwaldskou šunku, holandské sýry, skotskou whisky i několik značek českého piva (typicky Kozel a Krušovice). V klasických supermarketech je výběr zúžen a dominuje lokální produkce. Možná ale trochu překvapivě zde nenaleznete koňské maso. To má zde punc luxusu (koňská šunka stojí cca 8500 KZT za kilo) a proto se prodává v lepších obchodech, např. Interfood.

Večerky a trhy plní podobnou roli jako u nás. To se ovšem nedá říct o bazarech. V Almaty jsou dva velké bazary, Zelenij bazar a Baracholka, kde na ohromné ploše seženete cokoli od nejlevnějších oděvů až po celé koňské hlavy. Cizincům, kteří nevládnou ruštinou, se moc nedoporučuje tady nakupovat. Vládne tu docela nekompromisní prostředí, kde o všem musíte smlouvat a musíte si dávat pozor na svou bezpečnost. Tím nechci říct, že to nestojí za to vidět, ale rozhodně to není pro každého. Já osobně do tohoto prostředí moc vzhledem nezapadám, proto jsem se opakovaně setkal s tím, že jakmile jsem se zastavil, hned na mě začal někdo volat Welcome American.

Možná vás překvapí, že v Kazachstánu není záloha na láhve. Neplatí se tu ani za igelitové sáčky. Ani jedno ovšem nevede k tomu, že by se po veřejném prostranství válely odpadky.

Pokud jde o věci ne úplně denní potřeby, v Almaty je nejlepší se vydat do Mega Alma-Aty největšího obchodního centra ve městě, kde bez problému pořídíte například outdoorovou výbavu. Problém není ani se sháněním léčiv. Lze sáhnout jak po domácí produkci, tak po té mezinárodní, GSK, Pfizer apod.

Chcete-li být v obraze, stojí za to si po příletu koupit místní SIM kartu. Ceny se různí podle operátora. Komfortní tarif ale vždy stojí pod 2000 KZT na měsíc. Města jsou pokryta 4G sítí, v horách už to tak veselé není. Máte-li jako já Altel, v Shymbulaku horko těžko chytíte EDGE a v horách už není signál vůbec. Pozor si dejte na využívání hotspotů. Někteří operátoři neumožňují telefon využít jako hotspot bez toho, abyste jim zaplatili několik set tenge denně. Tím se pak může zkomplikovat připojení vašeho notebooku k internetu. K internetu se dá také připojit přes wi-fi v obchodních domech a restauracích. Osobně tento přístup nepovažuji za nejlepší kvůli velice nespolehlivé kvalitě připojení. Co vás rozhodně po pořízení místní SIM karty nepotěší je to, že vás operátor bude soustavně zásobovat reklamami formou SMS.

Stravování

Obecně tu není strava tolik bohatá na bílkoviny. V obchodech (s výjimkou těch nejluxusnějších) nenaleznete pulty s prodejem sýrů nebo šunek. Krájený balený sýr nebo šunku pořídíte jedině, pokud se podíváte po dovozovém zboží. Výjimkou je krájená konina, která se prodává vakuově balená. Pokud si tedy chcete pořídit maso nebo sýr, musíte se podívat po větších kusech. Pro jednoho strávníka to není úplně nejlepší volba s ohledem na místní horka, zvlášť když nedisponujete lednicí, tak jako já první dva týdny.

V obchodech vcelku běžně narazíte na jehněčí salámy, telecí párky a ryby nakládané v oleji. Bohatý je výběr mléčných výrobků z kravského, koňského i velbloudího mléka. Naprosto fascinující je výběr sladkého. Oplatků, sladkého pečiva a přeslazených cukrovinek je tu opravdu hodně a dost se to tu kupuje. Dále je obrovský výběr alkoholu, především toho tvrdého, a globálních produktů jako Coca-Cola, Kitkat, Tuc, Halls apod. Běžné pečivo seženete v každém obchodě. Připomíná pečivo ze západní Evropy, klasické rohlíky tu ale neseženete. Nejvíc tu frčí bagety, které jsou obdobné jako ve Francii. Dominuje tu světlé pečivo na pšeničné bázi, seženete tu ale i jiné druhy, například pečivo z kukuřičné mouky. Pečivo se tu často balí do celofánu, aby déle vydrželo. Pokud zabalené není, je k rychlé spotřebě. Místní specialitou je tenký chléb o průměru přibližně 30 cm. Pořídíte ho spíše na venkově než v městských supermarketech.

Z lokálních specialit je tu běžně v obchodech k dostání Kumys, zkvašené kobylí mléko. Pokud jde o ovoce a zeleninu, za tím je lepší se vydat na trh nebo do některého z malých stánků. Výběr je velký hlavně, pokud jde o ovoce, které se mnohdy dováží z jižnějších částí Střední Asie. Pokud jde o zeleninu, výběr je menší. Obrovským hitem tu je čerstvá kukuřice, která se v létě prodává na každém rohu ať už syrová nebo uvařená. Rajčata se tu prodávají ve dvou různých odrůdách, které se liší barvou. Mimo to je výběr obdobný jako u nás. I zde jsou hitem banány, které tu mají nespornou výhodu tím, že se nemusí oprat. Cena ovoce a zeleniny je na trzích přibližně v rozmezí od 100 KZT/kg za brambory až po 750 KZT/kg za papriky. Chuťově bych řekl, že je zelenina lepší než u nás. Nenarazíte tu na nedozrále kusy a každý kus je originál. Vše je k okamžité spotřebě. Pokud jde o specifické potraviny, například sójové produkty, za těmi musíte do specializovaných obchodů a musíte počítat s tím, že cena bude velmi vysoká. Obecně bych řekl, že vegani a ti, kdo drží bezlaktózovou dietu budou mít v Kazachstánu těžký život. Do značné míry to souvisí i s kvalitou vody. K tomu se ještě vrátím. Specifickým zbožím je i vepřové, které se musí dovážet. Výběr je malý a v obchodě se musíte omezit jen na globální produkty. Z tohoto důvodu stojí například 10 dkg Schwarzwaldské šunky asi 2000 KZT.

Přestože i stravovací návyky podléhají globalizaci a dnes už běžně narazíte v kazašských městech na pizzerie, má stravování v Kazachstánu svá specifika. Ulice Almaty jsou lemovány fast foody, bistry a samoobslužnými jídelnami, kde se najíte od 300 KZT za porci. Dále tu jsou restaurace různých kvalit, kde se najíte přibližně od 800 KZT za porci. V restauracích ovšem počítejte s tím, že si budou účtovat 10 nebo 15% navrch za obsluhu. Jídla v Kazachstánu jsou obecně mastnější než u nás. Vaří se především z jehněčího, skopového, kuřecího, kachního a hovězího masa. Především hovězí je tu špičkové, ale i ostatní jmenované stojí za to. Méně často tu narazíte na koňské maso, velbloudí maso a ryby, výjimečně pak na vepřové. Jako příloha se podává rýže, brambory, těstoviny, kroupy nebo zeleninový salát. Na vegetariánskou restauraci jsem tu nenarazil. Nenarazil jsem ani na nikoho, kdo by o sobě tvrdil, že maso nejí. Možná i proto z vegetariánských jídel je obvykle na výběr tak akorát těstovinový salát.

Národním jídlem je bešbarmak. Jde o vařené skopové, hovězí nebo koňské maso s nudlemi a zeleninou. Zvlášť se potom pije vývar. Dále můžete narazit na studené talíře koňského masa, koňské steaky a koňské klobásy. Šašlik je grilované maso napíchnuté na špejli. Obvykle se používá jehněčí, skopové nebo kuřecí a často bývá nejlevnější položkou na jídelním lístku. Není to úplně místní specialita, ale rozhodně to je nejoblíbenější jídlo místních.

Hojně jsou tu k dostání speciality z okolních zemí, například uzbecký plov (směs rýže, zeleniny, někdy ovoce a kousků masa v jehněčím tuku), ujgurský laghman (dlouhé široké nudle se zeleninou a masem), manty (knedlíky plněné masem vařené v páře), pirohy, boršč apod. Narazíte tu i na korejské restaurace, kde je k dostání psí maso. Tady ovšem pozor: psí maso je v Koreji oficiálně zakázáno. Tento zákaz se nevymáhá a proto je v Koreji spousta tolerovaných restaurací, které psí maso prodávají. Tato praxe se promítá i zde. Když přijdete do restaurace a řeknete si o psí maso, pravděpodobně vám zamlčí, že ho mají a na jídelním lístku ho nenajdete. Musíte si říct o pašentan, případně pašentan he. Psí maso je strukturou podobné hovězím, ale chutí podobné spíše vepřovému.

Pokud jde o nápoje, hodně se tu pije černý a zelený čaj. Dlouho se louhuje a mnohdy vám ho přinesou na podnose se svíčkou. Muslimská prohibice naštěstí do Střední Asie nepronikla, proto si může vychutnat spoustu více či méně neobvyklých nápojů. Krom dříve zmíněného kumysu je lokální specialitou podobného typu šubat, zakysané velbloudí mléko. Narazit můžete také na bozo, nápoj ze zkvašeného prosa. K dostání je spousta druhů piv evropské i místní produkce. Narazíte tu na spoustu tzv. českých piv s českými etiketami, o nichž jsem ale nikdy předtím neslyšel, například Žatecký gus. S výběrem vín to už tak růžové není. V okolí několika tisíc kilometrů se nenachází žádná typicky vinařská oblast, což se projevuje jak na výběru, tak i na cenách. Výběr destilátů je ovšem obrovský. Hojně zastoupená je místní, ruská, ukrajinská i evropská produkce.

Vydáte-li se do Kazachstánu v létě je potřeba počítat s tím, že vaše spotřeba pitné vody zásadně vzroste. Teploty přes 30°C jsou tu na denním pořádku, proto je potřeba počítat až s pěti litry na osobu na den. Tuto skutečnost vám zásadně znepříjemní fakt, že z vodovodního řádu teče většinou jen užitková voda. Platí to bohužel i pro Almaty, které má velehory doslova za městem. Lze si sice asi za 3000 KZT koupit filtrační konev, ale ani ta vás zrovna nespasí. Voda z vodovodu vám může přinést nepříjemné zažívací potíže, zvlášť v létě, proto bych doporučoval se jí raději vyhnout úplně. Zažívacím potížím obecně se tu ale asi vyhne málokdo. Ne náhodou se často dočtete, že kdo neměl v Střední Asii průjem, vůbec tam nebyl.

Ubytování

Kvalita ubytování je v Kazachstánu rozmanitější než v Evropě. Nocleh můžete pořídit už za 1000 KZT, stejně jako za 100000 KZT. U těch nejlevnějších je potřeba počítat se společnými ložnicemi a tureckými záchody. Turecké záchody tu obecně nejsou ničím raritním a nacházejí se například i na univerzitě. Můžete tu narazit i na takovou bizarnost jako je turecký záchod v budově s bezbariérovým přístupem. V případě levnějšího ubytování pravděpodobně narazíte na různé hrůzy ze sovětských dob. Doporučuje se vybavit baterkou a vlastním toaletním papírem. Hotely a hostely s cenami cca od 7000 KZT plní obvykle evropský standart.

Ubytovat se můžete i v soukromí, například přes Airbnb, nebo v jurtě, když vyjdete za město. Nabídka ubytování mimo města je velice omezená. S konkrétními příklady vás obeznámím v 6. díle. Nevím o tom, že by divoké táboření bylo zakázáno, v případě národních parků bych se ale určitě předem informoval.

To je pro dnešek vše. Příště proberu blíže Almaty, poté bude následovat kapitola atraktivních lokalitách v blízkosti Almaty.