Uprostřed Atacamy, jednoho z nejsušších míst na planetě, je areál se čtyřmi obrovskými teleskopy, které jsou každou sobotu otevřeny veřejnosti. A taky se tu točila bondovka.
Z Paposa je to na Cerro Paranal zhruba 60 kilometrů. Převýšení 2600 metrů. Je to impozantní příkrá cesta, která začíná podobně jako končil předchozí den. Pod mrakem. Někde kolem tisíce metrů nad mořem se vynořujeme z mraků a před námi je pustina zalitá ranním sluncem.
Nutno dodat, že takhle nad ránem je v Atacamě sotva nad nulou a pěkně vyfukuje, proto je potřeba se adekvátně vybavit. V průběhu dne teplota kolísá běžně v rozmezí dvaceti stupňů. Nadto je třeba brát v potaz, že jste u obratníku a 2600 metrů nad mořem, proto se můžete velmi rychle spálit.
Dvakrát denně každou sobotu na Paranalu pořádá Evropská jižní observatoř (ESO) zdarma prohlídky. Co si musíte zajistit, je doprava, protože žádné linky sem nejezdí a nelze se v areálu ani ubytovat (na to je třeba být vědec nebo mít novinářskou akreditaci)
Areál se dělí na dvě základní části - pod kopcem je zázemí, kde servisují techniku a kde je ubytování pro zaměstnance a akreditované hosty, na uříznutém vrcholu je samotná observatoř.
Prohlídkou nás provádí Gustavo, který, přestože je mého věku, na Paranalu působí už 15 let. Po registraci a organizačních pokynech hned míříme k teleskopům. Teleskopy jsou celkem čtyři a jmenují se Antu, Kueyen, Melipal a Yepun, což odkazuje v jazyce původních obyvatel na Slunce, Měsíc, Jižní kříž a Venuši. Teleskopy mohou pracovat samostatně i spolu.
Po technické stránce jde o ohromné dílo. Průměr primárních zrcadel je 8,2 metrů, což z nich dělá optické teleskopy s největšími jednolitými primárními zrcadly na světě (větší zrcadla, například na Hawai, jsou složena z hexagonálních segmentů). Samotná primární zrcadla mají 22 tun, pročež potřebují aktivní optiku, která kompenzuje jejich deformaci vlivem gravitace. Na to je potřeba 150 aktuátorů, každý o síle až 500 N. Pro jeho velikost se dá říct, že jde o dalekohled, kolem kterého je postavena budova jako zázemí. Samotná budova má 450 tun.
Sekundární zrcadlo má tzv. adaptivní optiku, která koriguje piezoelektrickými posuvy tvar zrcadla v řádu nanometrů, v závislosti na aktuálních pozorovacích podmínkách. Potřebné posuvy se definují za použití laserů, které jednou za noc vytvoří ve vyšších patrech atmosféry umělou hvězdu, která se použije ke kalibraci zrcadel.
Díky této sofistikované technologii můžeme z Atacamy dělat pozorování, která natolik kompenzují vlivy atmosféry, že jsou srovnatelná s pozorováními z vesmíru. Díky tomu se budoucí kosmické mise budou zaměřovat především na pozorování mimo viditelné spektrum a Hubbleův vesmírný dalekohled tak bude dost možná posledním svého druhu.
Nabízí se otázka: Proč nestavět teleskopy ještě výš v horách? To má tři nástrahy - zázemí, klima a personál. Jednou za 18 měsíců se celé 22 tunové zrcadlo vyjme a udělá se mu, v hale pod kopcem, nová povrchová úprava. Sama technika je velice zranitelná a je třeba ji udržovat ve specifických podmínkách. To je energeticky náročné, proto je při výběru lokality kladen důraz na to, aby místní klima nebylo až moc drsné. V neposlední řadě potřebujete obsluhu. Na Paranalu je dlouhodobě zhruba 200 zaměstnanců a pro dlouhodobý pobyt je zdejší nadmořská výška 2600 vhodná bez jakýchkoliv omezení. Ne, že by nebyly teleskopy umístěny ve vyšší nadmořské výšce, například na Hawaii, ale míst, která mají optimální pozorovací a klimatické podmínky a zároveň je tam možné vybudovat kompletní infrastrukturu, je pomálu.
Prohlídka pro veřejnost vydá na 3 hodiny a končí v ESO hotelu, který je zapuštěn do země, že ho můžete i přehlédnout. Hotel, který se zviditelnil v roce 2008 v bondovce Quantum of Solace, je klidnou oázou pro vědce, kteří tu přes den spí.
Je čas jet. Až se sem vrátíme, možná už bude hotový teleskop Extremely Large Telescope (ELT), který se staví na protějším kopci Cerro Armazones. Průměr primárního zrcadla bude mít 39,3 metrů a nad ním se bude tyčit kupole s průměrem 86 metrů. Hotov má být v roce 2027.
