La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.
La Paz, které je s velkým náskokem nejvýše položenou metropolí na světě, je jedním ze dvou měst, která tvoří aglomeraci. Zatímco La Paz leží ve strmém svahu v nadmořské výšce 3400 až 4000 metrů, El Alto, jenž je ve skutečnosti ještě lidnatější, se rozprostírá na náhorní plošině nad La Pazem a vypadá jako ty nejchudší části La Pazu.
Právě El Alto bude patrně to první, co uvidíte. Tady je nejvýše položené mezinárodní letiště na světě, El Alto International Airport, ve výšce 4060 metrů. Kvůli nadmořské výšce je vzduch tak řídký, že sem velká dopravní letadla z mezikontinentálních linek nelétají a ta středně velká, jako je třeba v Evropě hojně rozšířený Airbus A320, létají pozdě v noci nebo nad ránem, protože se čeká, až s klesající teplotou zhoustne vzduch.
Pokud se probíjíte El Altem autem, je to takřka životní zážitek. Sousloví dopravní zácpa tu chytá úplně nový význam - chvílema nevíte, jestli jste na tržnici, nádraží nebo dálnici, červená barva na semaforu znamená: někdo má zelenou, tak dávej bacha, a mezi tím vším chaoticky pobíhají chodci, kteří nastupují a vystupují z maršutek.
I když to borec z předchozí fotky bere s humorem, není to pro každého, protože tady platí právo silnějšího, hodně se troubí a vytlačuje. Proto je potřeba se v El Altu moc nezdržovat. Jeho hranice najdete snadno, protože končí srázem.
A chcete-li opravdu impozantní entrée, můžete si ten nejlepší výhled na město dát z rozhledny hned vedle zastávky fialové linky, kde je zhruba patnáctimetrová rozhledna. Babka vás pustí nahoru za pět boliviano.
A tím se dostáváme k jednomu z highlightů La Pazu, kterým je síť lanovek. Systém tvoří deset linek, z nichž první byla spuštěna v roce 2014, a jde o jedinou veřejnou dopravu ve městě. La Paz je totiž extrémně strmý a tvoří ho síť úzkých ulic, které jsou ucpané enormním množstvím vozidel. Když k tomu připočtete vysokou nadmořskou výšku, vyjde vám, že je tu hlučno a špinavo, protože auta nejsou nejmladší a aby se v těch kopcích dala do pohybu, je potřeba je pořádně túrovat. V tomto kontextu je lanovka doslova požehnáním. Navíc za tři boliviano, což je asi tak 9 korun českých dostanete královské výhledy.
Z lanovky také pocítíte další velké specifikum La Pazu - zatímco v naprosté většině velkoměst v kopcích a s velkou sociální diverzitou bydlí bohatí na kopci a chudí pod kopcem, v La Pazu je to naopak.
Přímo v centru, které místy připomíná jednu velkou tržnici, nasednete na lanovku a na dva přestupy jste na Linea Blanca. A nestačíte divit, protože lanovka vede prostředkem širokého bulváru, kolem něhož jsou budovy, mnohé obytné, sahající nad 100 metrů.
Tyto fotky přitom dělí zhruba půlhodina, což v La Pazu nic není.
Po tomto rychlém ranním seznámení se jdeme podívat na La Paz trochu zblízka. La Paz je snadné si oblíbit, ale když pak o něm mluvíte, není jednoduché vysvětlit, čím právě ohromil, a protože je celá řada lokalit stísněná a plná lidí, ani fotky se nedělají snadno.
La Paz nemá jedno centrální náměstí. Za centrum dění se dá označit Plaza San Francisco, logistické centrum v sousedství autobusového nádraží protnuté šestiproudou Avenida Ismael Montes, která dělí centrum na východní a západní část. Druhým centrem je Plaza Murillo, jenž je spíše administrativním centrem. Na náměstí je katedrála, téměř přehlédnutelná, a justiční palác s tmavou kostkou na střeše, pročež naprosto nepřehlédnutelný.
Katedrála jako by byla esencí La Pazu - architektonicky zapadá mezi sakrální budovy Jižní Ameriky, svéráz katedrály se projeví, když ji objedete. Katedrála je totiž na poměry La Pazu velká budova a protože v La Pazu není rovného místa, oltář katedrály je 12 metrů nad úrovní ulice, která vede za katedrálou. A do těch 12 metrů se toho vejde hodně, jak ukazuje následující fotka.
Kousek od Plaza Murillo a katedrály je historická čtvrť. Jde o nejklidnější lokalitu ve východní části centra La Pazu, protože do úzkých ulic nemůžou auta ani motorky. Centrem oázy klidu je Calle Apolinar Jaén, na níž jsou 4 muzea a Casa Murillo - domov bolivijského revolucionáře, kterého popravili Španělé v roce 1810.
Vedle toho, západní centrum je trochu jiný svět. Na každém kroku je obchod, stánek, restaurace nebo ubytování. Calle Linares je pěší zónou, kde se v krámcích dá koupit skoro cokoliv. Je libo svetr z lamy, poncho, tamburína, loutna nebo naopak vycpaná lama.
Zarmoutí, že spousta ploch je v historickém centru posprejovaných, občas se ale najde i ryzí street art.
Mnohdy se dá také před hlukem utéct do vnitrobloků. Mějme ale stále na paměti, že tyto procházky zkratkami mohou být solidním zápřahem. Přecjen jsme vysoko a La Paz je strmý. Druhý týden v této nadmořské výšce je sice už znát adaptace, to ale neznamená, že naleznete kondici, kterou jste nikdy neměli.
Při pozdním odpoledni navštěvujeme muzeum koky. Fotit se v muzeu nemůže, proto se musíme pro účely blogu spokojit s pohledem směrem od vchodu do muzea k ulici, který také stojí za to.
Muzeum přímo na Calle Linares má dvě velká témata: glorifikaci koky a ostrakizaci kokainu. Expozice je poměrně důkladná a nese se od využívání původními obyvateli, přes historii zneužívání kolonizátory (kteří zjistili, že po koce necítí otroci únavu a tak jim mohou nařídit ve stříbrných dolech 48 hodinové směny), až k výrobě kokainu a jeho syntetických sourozenců, které známe jako lidocain, mesocain nebo benzocain.
Pan domácí vám dá také k ochutnání bonbóny se silným koncentrátem, které dají připomenout, k čemu se původně kokain používal (a leckde se používá dodnes), totiž, že to je účinné anestetikum. Takže kdybyste po pár kouscích dostali pocit, že necítíte jazyk, nebojte, za chvílu to zase přijde.
Den končí na střeše hotelu Diamante Azul, odkud je konečně dobře vidět na vrchol Illimani, jedna z hlavních dominant La Pazu, která je se svými 6438 metry druhým nejvyšším vrcholem Bolívie a při troše štěstí je vidět už z letiště.
Hotel bude naším útočištěm po 3 další dny, kdy se budeme vydávat na cesty do okolí La Pazu. K samotnému La Pazu se ale ještě vrátím v 10. díle z Bolívie.
