O Baskicku asi slyšel každý, většina i ví, kde jej hledat. Těch, co ho ale opravdu navštívili, mezi námi až tak moc není. Přitom jde ale o úchvatně rozmanitou zem, byť nemá teplé moře, velehory ani světoznámé středověké památky.
Baskicko lze definovat dvěma způsoby. Z hlediska politického jde o jednu ze 17 autonomních oblastí Španělska ležící na jeho severu podél pobřeží Biskajského zálivu. Oficiální název autonomní oblasti je Euskal Autonomia Erkidegoa, zkráceně Euskadi (ve španělštině País Vasco) a hlavním městem je Vitoria-Gasteiz (název je v baskičtině i španělštině oficiálně dvojjazyčný, dále budu uvádět baskické názvy, španělský dám napoprvé do závorky). Baskická autonomní oblast se dále dělí na 3 provincie, konkrétně Araba (Alava) s centrem ve Vitorii-Gasteiz, Bizkaia (Vizcaya), jejímž centrem je největší město Baskicka Bilbo (Bilbao), a Gipuzkoa (Guipuzcoa) s centrem v Donostii (San Sebastian).
Z hlediska kulturního se dále k Baskicku řadí autonomní oblast Naffaroa Garaia (Navarra), jejímž hlavním městem je Iruňa (Pamplona) a dále tří oblasti spadající pod francouzský department Pyrénées-Atlantiques, konkrétně Lapurdi, Nafarroa Beherea a Zuberoa, kterým se souhrnně říká Iparralde (běžně se používá označení Severní Baskicko nebo Francouzské Baskicko a jejich místní ekvivalenty ve francouzštině a španělštině).
Celé toto území označují Baskové jako Euskal Herria. Z hlediska kulturního se dá tedy považovat za Baskicko oblast o rozloze necelých 21 tisíc kilometrů čtverečních, v níž žijí zhruba 3 miliony obyvatel. Samotná autonomní oblast má rozlohu 7 234 kilometrů čtverečních a přibližně 2,2 milionu obyvatel. Ve svém blogu budu dále pod pojmem Baskicko chápat Baskickou autonomní oblast.
Geografie
Baskicko lze klimaticky rozdělit na dvě části. Severní část podél pobřeží se řadí k nejvlhčím částem Španělska. Díky úhrnu srážek překračujícímu 1000 mm za rok a stabilnímu přímořskému klimatu bez velkých výkyvů během roku se celý pobřežní pás zelení 12 měsíců v roce. Proti tomu jih provincie Araba má spíše klimatické podmínky odpovídající Mesetě (Meseta je rozsáhlou suchou náhorní plošinou zabírající takřka polovinu rozlohy Španělska), tedy zhruba 300 mm za rok, díky čemuž se na jihu daří vinné révě. Koneckonců na jihu sousedí Baskicko s provincií La Rioja, která se proslavila právě vínem.
Zatímco ve vlhkém podnebí okolo pobřeží jsou malé rozdíly v teplotách mezi létem a zimou, resp. mezi dnem a noci, na jihu jsou tyto rozdíly mnohem výraznější. Podobně mohou s teplotou zamávat ranní mlhy, které se v údolích často drží. Výsledkem toho může být například to, že během 50 kilometrového přesunu z Vitorie-Gasteiz do Duranga (což je můj každodenní chleba) se může teplota změnit i o deset stupňů, přičemž paradoxně už v průsmyku Urkiola, který je asi o 200 metrů výše než baskické hlavní město, je o 5 stupů tepleji.
Baskicko, ač se to nezdá, je velice hornatou oblastí. Nejvyšší vrchol Aizkorri má sice „jen“ 1544 metrů, nicméně krajina disponuje hlubokými údolími a vysokými skalními stěnami. Na hranicích s Kastilií se dokonce nachází nejvyšší vodopád ve Španělsku, kterým je Salto del Nervión s výškou 222 metrů. Jih Baskicka je přímo poset fotogenickými skalními stěnami (masivy Aralar, Urbasa, Cantabria, Arcena a Salvada). Jak se blížíte k moři, jsou kopce zaoblenější a zalesněné.
Obyvatelstvo
Největšími městy jsou centra provincií, tedy Bilbo, Vitoria-Gasteiz a Donostia. Bilbo je s 380 tisíci obyvateli největším městem Baskicka. Vezmu-li v potaz celou aglomeraci, žije zde milion obyvatel, tedy přibližně polovina obyvatel Baskicka.
Baskicko je hodně průmyslově orientované. Má nejnižší nezaměstnanost ve Španělsku a nejvyšší HDP na obyvatele ve Španělsku, jehož výše odpovídá číslům z Německa (data z let 2010 a 2012 ze Španělského statistického úřadu). Tyto počty jsou vcelku zásadní, protože podobně jako v případě Katalánska do značné míry podporují separatistické chutě. Lze tedy říct, že kvalitativně je zde životní úroveň jedna z nejvyšších ve Španělsku.
Mimo to je Baskicko z historických důvodů národnostně a jazykově homogenním regionem. Cizinců zde žije zhruba 6,5 %, což je pod španělským průměrem, který činí 9,8 % (statistika z ledna 2017). Toto tvrzení je ale dosti relativní. Z pohledu konzervativních Basků jsou i Španělé cizinci.
Baskové se i na pohled dost liší od zbytku Španělska. Rozhodně to nejsou typicky snědí jižané. Naopak podle vzhledu byste je možná zařadili na úplně jinou stranu kontinentu.
Máme-li chápat jako skutečné Basky ty, kteří mluví nebo rozumí baskičtině, pak jejich populace odpovídá přibližně polovině obyvatelstva Baskicka. Vnitrostátní migrace je ve Španělsku poměrně rozšířenými fenoménem, a tak dle odhadů 28 % obyvatel Baskicka se narodilo mimo Baskicko.
Oficiálními jazyky jsou španělština a baskičtina. Baskičtinou se mluví především v pobřežních oblastech. Jde o předindoevropský jazyk, který je do značné míry dodnes záhadou. Baskičtina se od ostatních jazyků liší naprosto zásadně. Nejvíce si toho všimnete u jmen. Baskická jména jako Iňaki, Koldo, Aritz nebo Aitor nemají ekvivalenty v jiných jazycích, jiná jména jako Ander, Xabier, Xanti nebo Mikel sice svoje ekvivalenty mají, ale i tak působí na první pohled dost neobvykle.
Baskičtina se v minulosti přenášela z generace na generaci narativně, což ztěžuje hledání původu jazyka i samotného národa. S jistotou lze říci, že Baskové svou domovinu obývali už v dobách expanze římské říše. Studií o jejich původu je spousta, nicméně obecně přijímanou tezí je, že Baskové obývají jižní pobřeží biskajského zálivu přibližně od dob raného neolitu (více například v The Basque Paradigm: Genetic Evidence of a Maternal Continuity in the Franco-Cantabrian Region since Pre-Neolithic Times).
Baskové jsou hrdým národem se silným nacionálním uvědoměním. To se do značné míry v minulosti projevovalo silnou vzpurností proti všem, kteří jim vládli nebo se o to pokoušeli.
A o tom mimo jiné příště. V posledních týdnech je ve Španělsku poměrně živo. Jak už to tak bývá, všechno souvisí se vším a na současné situaci v Katalánsku mají nepřímo svůj podíl i Baskové.
