Lesk a bída Čtvrté republiky

Kdo si ještě dnes vzpomene na státní útvar, který se jmenoval Česká a Slovenská federativní republika. Jakoby už název tohoto státu v sobě obsahoval jistou nestabilnost a dočasnost.

Ano, ano ...taková První republika má pořád ještě jistý zvuk... ale kdo mluví o nějaké Druhé, Třetí, nebo dokonce Čtvrté republice?

Ale od věcí obecných raději ke konkrétnostem. Bylo to ještě za gymnazijních studií – v půlce osmdesátých let – kdy jsme se téměř pravidelně scházeli  s jedním spolužákem v pátek na kus řeči u piva. Jmenoval se taky Jan, vlastně Žanek a mluvili jsme hlavně o umění a politice. Po skončení střední školy jsme si sice domluvili, že se budem pravidelně scházet i po opuštění naší alma mater, ale takový pátek se už v praxi konal zcela výjímečně.

Ale přeci jen – sedíme zase z Žankem v pátek u piva – myslím, že to bylo v našem tradičním lokále – totiž brněnské Akademické kavárně.   Bylo to zhruba někdy v březnu roku devadesát – tak řeč šla pochopitelně o listopadovém uragánu. „ Z počátku naprosté nadšení, pak jistá zdrženlivost, a nakonec odstup“ zhruba tak zhodnotil Žanek listopadové dění a trefil se přesně na moji vlnu. Měl jsem naprosto stejné pocity.  Včerejší zalezlí svazáčci se snaží odvážně vypudit vojáky CA, tank natřený na růžovo a spousta dalších rádoby efektních představení.

Ale vezměme si to hierarchicky od vrchu. Co třeba prezident- disident? Ten protěžoval ve vládě kariérní nebo skalní komunisty Čalfu a Vacka,  s argumenty, že jsou to sice komunisti – ale dobří komunisti. No nevím, takové argumenty mě moc nepřesvědčily.

A pak ty slavné první svobodné volby. Koho volit a z koho vybírat? Předně tu bylo Občanské fórum – tento naprosto nesourodý účelový slepenec na jedno použití. Nejvíc mě zarazilo, že tepali zejména proti tradičním stranám – a to nejen pochybným heslem „Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny".  Ano – to věhlasné OF šlo především proti lidovcům a socialistům – nikoliv proti komunistům. Komunisti měli v této době paradoxně umírněný reformní program – vždyť v jejich čele stál poměrně liberální Jiří Svoboda – takto můj oblíbený filmový režisér. Nakonec jsem tam s výhradami hodil lidovce, i když v té době to byla strana plná rozporů.

Tak přešlo léto a na podzim po volbách parlamentních se rozběhla kampaň k volbám komunálním. Byl jsem tehdy na předvolebním mítinku, kde vystupovaly všechny strany, které kandidovaly do městského zastupitelstva v Brně.  Jednotlivé strany byli přijímány vesměs s vlažným potleskem, ale komunisté – a světe div se – i Občanské fórum byli vypískáni.  Tehdy jsem si řekl, že s to demokracií u nás to není zas tak špatné.

A s Žankem jsem se setkal až někdy v roce 95. Tehdy Československo už bylo dávno rozdělené a samostatná Česká republika byla vlastně Pátou republikou. Atmosféra v počátcích tohoto státního útvaru byla snad ještě více rozporuplná než v teoretické Čtvrté republice, ale to by byl zase jiný příběh...