Návštěva psychologa

Pan List s rozhodnutím zajít za svým psychologem dlouho otálel, nakonec se však k jeho návštěvě přece jen odhodlal.  

Pan List sedí v ordinaci svého psychologa a beze slova se na sebe dívá do zrcadla. Po chvíli váhání konečně prolomí mlčení:

„Víte, pane doktore, trvalo mi to dlouhou dobu, nakonec jsem ale vše pochopil. Žil jsem životem sobce, viděl jsem vždy a všude jen sebe samého a vůbec jsem necítil potřebu pochopit ty ostatní. Postupně jsem ale pochopil, že opravdová cesta ke skutečnému štěstí vede jen usilováním o štěstí lidí, kteří mě obklopují.“

Psycholog na právě vyřčená slova zareagoval s jasně slyšitelným potěšením v hlase:

„Jsem moc rád, pane Liste, že jste dospěl k tomuto závěru. A zejména mě těší, že jste si cestu k tomuto poznání našel zcela sám. Já jsem Vás při jeho hledání v podstatě jen doprovázel.“

Psycholog dokončil větu a takřka okamžitě se proměnil v další z tisíců zapomenutých představ nesmírně bohaté fantazie pana Lista.