FC Filantrop – první fotbalový klub, který nechtěl nikdy vyhrát

Fotbal vyvolává ve velké části populace (především v té mužské) obrovské emoce. Vždyť stačí jen zmínit Panenku a rok 1976, Maradonu v roce 1986, Olivera Bierhoffa a rok 1996 nebo Cristiana Ronalda v roce 2016. 

Ten posledně jmenovaný sice ve finále ME nakonec většinu času nehrál, o to originálněji ale zápas ovlivnil. Našlo by se mezi námi jen málo jedinců, kteří by ty slavné okamžiky ME a MS neznali a intenzivně neprožívali – ať už v době, kdy se přímo odehrávaly nebo dodatečně, když jsou vysílány ze záznamu. Pohled na klubový fotbal nabízí stejný pohled. Postačí se jen podívat na to, jak vypjatá můžou být v některých zemích derby – např. Celtic a Rangers, Arsenal a Tottenham, Lazio a AS Řím nebo naše Sparta a Slavia.

V kráse fotbalu je však i jeho prokletí. Stejně jako v mnoha dalších kolektivních sportech jde o hru s nulovým součtem (remízy pomíjím, ty stejně většinou nikoho neuspokojí). Zatímco tedy jedna strana se po konci zápasu opájí vítězstvím, strana druhá zakouší hořkost porážky. Zatímco hráči jednoho týmu si v euforii vychutnávají jedinečné okamžiky, ti druzí musejí koukat do země a dělat, jakoby na hrací ploše už vlastně ani nebyli. Říká se sice, sláva vítězům, čest poraženým, takové průpovídky ale Brazilce po porážce Německem na MS v roce 2014 asi příliš nezajímaly.

Jisté řešení tu ale přece jen je. A řešením tohoto problému je klub, který se nazývá FC Filantrop. FC Filantrop přistupuje k fotbalu úplně jinak než jakýkoli jiný tým. Zatímco standardní fotbalový klub usiluje o vítězství, o přízeň fanoušků a o trofeje, FC Filantrop usiluje o radost protivníka z vítězství. Tomu je podřízen styl hry Filantropa. Hráči běžného týmu pociťují radost, když se jim podaří vstřelit protivníkovi gól, a smutek, když jim gól vstřelí protivník. Naproti tomu hráči FC Filantrop pociťují uspokojení z inkasovaného gólu, protože tím vyvolali radost soupeře. Oni sami naopak góly nikdy nedávají, protože by tím mohli svého protivníka zarmoutit. Zápasy s FC Filantropem tedy končí spokojeností a radostí na obou stranách, neboť porážkou protivníka skončit nemohou nikdy a remízou jen zcela výjimečně. Hráči Filantropa jsou totiž velmi zkušení a dokáží docílit toho, aby jim branku vstřelili i opravdoví nekopové. Téměř vždy (až na několik málo velmi výjimečných remíz) tedy vítězí protivník Filantropa.   

Zbývá odpovědět na otázku, ve které lize FC Filantrop hraje a jak je možné, že s takovými výsledky nesestoupí až někam do okresního přeboru. Odpověď je jednoduchá – klub FC Filantrop je pouze fiktivní. Na základě tajné dohody mezi vybranými elitními kluby se sklony k filantropii (členové AFF - Asociace fotbalových filantropů) funkce FC Filantrop postupně přechází mezi jednotlivými členy AFF a zatím se nikomu nepodařilo odhalit, jaký systém předávání funkce se využívá a kdo je v současném okamžiku týmem, který svou filantropickou hrou dělá radost nejen sobě, ale také ostatním týmům. Zásadní obtíží při odhalování tohoto tajného systému je skutečnost, že především evropský klubový fotbal je do značné míry napaden bafuňářstvím, korupcí a úplatky. Je tedy téměř nemožné zjistit, zda daný klub prohrál na základě svého členství v AFF nebo se prachsprostě nechal uplatit. Je to ale ve skutečnosti dobře, protože skuteční filantropové příliš o pozornost ať už médií nebo veřejnosti nestojí.