Žena, co se chtěla vdávat a slyšela kvak, kvak

Někdo čeká celý život na zázrak. Možná se stane, že jednou přijde. Jenom způsobí překvapení, že není v podobě, v jaké byl očekáván.

Ozval se šelest a vzápětí divný zvuk. Kvak, kvak, zaznělo několikrát za sebou. Co to jenom může být, pomyslela si žena. Není tady žádný rybník a v bazénech jsou žáby těžko. Jedině, že by kvákaly z jezírka na některé z okrasných zahrad.

Žena seděla na houpačce a zlehka se odrážela nohama. V ruce držela mobilní telefon. Před rokem si nechala nainstalovat modem s dosahem wifi až na zahradu. Namlouvala si, že hlavním důvodem je, aby venku mohla pracovat na notebooku. Ve skutečnosti Internet na čerstvém vzduchu využívala pro brouzdání po seznamkách. Zatím bez úspěchu.

Pracovala v jedné velké mezinárodní korporaci a měla všechno. Vlastně, přece jí něco chybělo. Cítila se osamělá a vnitřně nenaplněná. Hodně toužila po opravdové lásce a muži, který by ji miloval. Svatba patřila mezi její nesplněné sny. Šlo o nejdůležitější přání, kterému podřizovalo všechno. Myslela si o sobě, že je příjemná, hezká a normální žena. Proč mě nikdo nechce? Takovou otázku si pokládala často. Její vztahy nevycházely a krachovaly jeden za druhým.  

"Svatba byla super. Vyšlo krásné počasí. Super. Focení na zámku. Super," nadšeně sdělovala o rok mladší kolegyně ve firemní kuchyňce. "Pan Božský s dokonalým zadkem, který patří jenom mě. Jenom mě. Až do konce života. Super," dodala se smíchem. Ještě jednou řekne super, pomyslela si žena, a praštím ji pěstí mezi oči. Čerstvá nevěsta přinesla krabici koláčků ze svatby, láhev bílého vína, kousek svatebního dortu a pravou skotskou whisky. Na všem si pochutnávalo osazenstvo celého patra v malé kuchyňce. Do prostoru o velikosti větší telefonní budky se vmáčklo asi deset lidí. Vzhledem k tomu, že místnost měla pouze malé okénko, sléval se v ní lehký odér alkoholu s mužskými voňavkami a dámskými parfémy v jeden puch. Žena nakrčila nos. Chtělo se jí zvracet fyzicky z toho smradu a psychicky ze svatební nálady. Musela něco říct, aby ji pokazila. Kopla do sebe jednoho panáka whisky a spustila.

"Fakt? Do konce života? Statisticky se v průměru rozvádí každé manželství po deseti letech. Nebo tak nějak, ne?" Nalila si bez ptaní dalšího panáka. Nevěsta se na ni vyděšeně podívala. "Po deseti letech? Tak brzo?".

"No, k čemu je vlastně manželství? Jenom papír a pro papír se vdávat nebudu!" pronesla žena rozhodně a zarazila se, protože do sebe chtěla hodit další sklenku. Vzpomněla si, že má pracovní oběd, na který musí autem. "Mýlíte se, má drahá!" Žena sebou škubla, protože slova pronesla starší dáma s velkými brýlemi. Nepatřila do žádné manažerské kasty. Jen obyčejná asistentka bezvýznamného oddělení. Jenže ve firmě pracovala nejdéle a chodila na kafíčka s generálním ředitelem po pracovní době.

"Manželství je slib věrnosti!" Vážným hlasem sdělila přítelkyně pana generálního a namířila na ženu ukazováček. Žena udělala chybu a zasmála se. "Jaké věrnosti? Ve vztahu podvádí sedmdesát procent mužů a padesát procent žen!" Nejistě dodala: "Nebo, tak nějak..." Několik kolegů se na ni výstražně podívalo a dávalo si prst na ústa. Přidala se k nim i čerstvá nevěsta.

"Vůbec nejde o slib druhému. Ten slib dáváte sama sobě, víte?" Starší dáma si vzala z krabice dva svatební koláčky a odkráčela ke svému pracovnímu stolu. Tím vyslala signál: Rozejděte se a už se neshlukujte. Všichni se zkroušeně vzdali příjemné chvilky, která pro ně znamenala zpestření pracovního procesu a vrátili se ke svým stolům. Žena zapomněla na jízdu autem, která ji čekala a hodila do sebe další sklenku. Do pusy si nacpala koláček, z kterého jí zaskočil drobek a začala se dusit. Od nevěsty dostala ránu do zad. Potom žena sklopila pokorně hlavu a pomohla kuchyňku uklidit.

Začal víkend. Když žena přišla domů, teple se oblékla, vytáhla láhev bílého vína, vzala si sklenici a vyrazila na zahradu. Rozvalila se do houpačky. Z mobilu si pustila hlasitě Whitney Houston, která zpívala svému osobnímu strážci. Takový Kevin Costner, to by bylo terno, pomyslela si žena a potichu plakala. 

"Co tam děláš, chlastáš?" Za plotem stál soused a smál se. On se pořád smál. Smál se, i když neměl žádný důvod. Ženu jeho neustálý smích rozčiloval, ale občas se na něj také usmívala, protože čas od času potřebovala domácí mužské práce.

Kousek za jeho domem stála stará stodola, kterou muž přebudoval na saunu. Každý den do ní přebíhal v modrém županu a gumových trepkách. Jako Kevin Costner nevypadal. Byl to malý plešatý prďola s bříškem, spíše takový Danny DeVito. Ženě se chtělo k pláči přidat vytí. Nalila si víno a zesílila hudbu. Soused pokrčil rameny a odešel do sauny.

Ženě začala být zima. Uprostřed podzimu se na zahradě nedalo sedět, před rokem si však koupila obrovský elektrický přímotop. Zapnula ho a zachumlala se do deky. Nosem nasávala vlhkou vůni spadaného listí, které nechtěla hrabat. Ještě, že ji soused tajně miloval, takže mimo domu pracoval i na zahradě, kde sekal trávu a uklízel listí zadarmo. Měl své tajné sny, které se ženy přímo týkaly. Naštěstí o nich neměla ani tušení. 

Kvak, kvak. Uslyšela asi za půl hodiny, krátce po setmění. Kvak, kvak. Mezi kvak, kvak něco šustilo, asi spadené listí nebo tráva. Kvak, kvak. Zvláštní a intenzivní kvakání trvalo krátce. Žena upadala do deprese a raději šla spát. 

Ráno se vzbudila. Neměla chuť na snídani, protože ji bolel žaludek. Pustila si televizi. Zrovna dávali německou pohádku. Hlavní roli v ní hrál žabák, který se po něžném polibku princezny proměnil v mladého a krásného chlapce. Ženě se moc líbil. Pak si pustila na mobilu Facebook a vyděsila se. Její poslední spolužačka se vdala. Žena zbývala poslední ze třídy ze základní školy. Dokonce i všichni spolužáci se už stačili oženit. Znova ji přepadla deprese.

Proč zrovna já nikoho nemám? V čem jsou ostatní lepší? Jak dlouho budu čekat na ženicha? V poledne se ženě přestal houpat žaludek. Udělala si vajíčkovou omeletu a k jídlu nalila několik deci vína. Nebyla vůbec zvyklá tolik pít a ještě k tomu přes den. Žena začala mít brzy lepší náladu. Netrvalo dlouho a po litru bílého dostala skvělý nápad. Šla se osprchovat. Potom si vyfoukala a nakulmovala vlasy. Namalovala se, napudrovala a použila svou nejlepší rtěnku. Oblékla si krásné šaty, které ji moc slušely. Vypotácela se na zahradu, zapnula přímotop a sedla si na houpačku. Byl krásný podzimní večer babího léta. Když se začalo stmívat, žena už byla pořádně opilá.

Definitivně se rozhodla. Když se jí nepodařilo navázat žádný vztah, který by skončil svatbou, zbývala poslední možná cesta. Zázrak. Byla připravená políbit žabáka. Bude z něj nádherný ženich, pomyslela si, nemusí být ani osobním strážcem. Dopila další sklenici a zašeptala: "Tak, kde jsi, žabáčku? Dám ti pusinku!" Škytla.

Měsíc v úplňku osvětloval všechny zahrady v ulici. Jako každý den, za plotem po trávě kráčel soused v modrém županu ze sauny do domu. Měl bosé a mokré nohy v gumových trepkách. Vydávaly podivný zvuk, který se nocí zřetelně a jasně rozléhal. Kvak, kvak.

Zpívá Whitney Houston, píseň I Will Always Love You, titulní píseň k filmu Osobní strážce. Zdroj: Youtube.cz

Úvodní fotografie:

https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/