Biblické ženy: Obávaná Júdit

Mnoho mužů považuje ženu za křehkou bytost, která potřebuje ochranu. Existují však i takové, které jsou odhodlané, odvážné a dokonce nebezpečné. Jako Júdit z příběhu ze Starého zákona.

   Asyrský král Nebúkadnesar si vzal do hlavy, že si podrobí celý svět a stane se nejmocnějším mužem na světě. Jeho skvěle vycvičená armáda byla ohromná a sloužila mu k tomu, aby plenil, pálil a zabíjel, kde se mu namanulo. V osmnáctém roce své vlády ji vyslal k Judeji a do jejího čela postavil vrchního velitele Holoferna. Ten s vojskem obklíčil město Betúlii. Pramen na úpatí kopce, z něhož všichni čerpali vodu, nechal hlídat svými vojáky. Židé, odříznutí od vodního zdroje, začali umírat žízní, hladem a také strachem.

   Obyvatelé Betúlie prosili vedení města, aby se vzdali, protože dle jejich mínění by zmlácený osel byl lepší než mrtvý lev. Vedení je požádalo, aby všichni vytrvali ještě pět dní. Tehdy se zbožná, moudrá a krásná vdova Júdit rozhodla zasáhnout. I ona doufala, že zaprší, ale protože vláha pořád nepřicházela, došla jí trpělivost. Oblékla se do vznešených šatů a naložila koš plný dobrého jídla a pití. Se svou komornou se s ním vydala do asyrského tábora. Nepřátelské hlídce řekla, že uprchla, protože obyvatelé Betúlie jsou odsouzeni k záhubě.

   Vojákům na hlídce se zdála natolik krásná, že Júdit nedokázali zastavit a pustili ji do tábora. Žena tak bez problémů dorazila až k velitelovu honosnému stanu. Holofernés byl její krásou okouzlen a okamžitě ji pozval, aby s ním povečeřela. Tři dny jeho pozvání odmítala a okouzlený velitel ji nechal tolik volnosti, kolik chtěla. Dokonce se mohla chodit omývat ke hlídanému prameni, který se nacházel za táborem. Čtvrtého dne roztoužený Holofernés uspořádal velkou hostinu a tehdy Júdit konečně jeho pozvání do stanu přijala.  

   Vešla dovnitř. Holofernés si představoval, že ji ukáže svou sílu a odvahu a opije ji. Zdálo se mu, že se žena sama nabízí. Vždyť přišla sama, nikdo ji do jeho tábora nevolal. Dopadlo to však jinak, než velitel armády chtěl. Júdit si ve stanu rozvázala své rusé vlasy, které měla až po ramena a vypadala vesele a šťastně. Ona sama začala dělat na Holoferna své čarovné oči a svádět ho. On začal pít mocnými doušky víno a vypil ho mnoho, dokonce prý tolik, kolik ho nikdy od svého narození v jednom dni nevypil. 

   Hostina skončila všeobecnou opilostí a otupělostí. Júdit zůstala sama s velitelem, který jen bezmocně ležel zmožený vínem na zádech. Odvážná žena vzala meč zavěšený nad jeho ložem a dvakrát ťala Holoferna do šíje. Předtím poprosila: "Posilni mne, Hospodine, Bože Izraele, v tento den!" Své dílo vykonala rychle a čistě. Useknutou hlavu vhodila do připraveného koše, který měla její služka nachystaný před stanem. Obě pak v noci spěchaly zpátky mezi svůj lid. Ráno před shromážděnými  obyvateli města vytáhla Holofernovu hlavu z koše.

   Nakázala, aby ji pověsili na hradby a aby až se rozední, zaútočili na Asyřany. Když se jejich armáda dozvěděla, že velitel je mrtev, odvaha a morálka vojáků byla zlomena a Židé je snadno rozprášili. Po zbytek jejího  dlouhého života nebyl Izrael znova napaden. Slavná Júdit, "Židovka" je ztělesněním těch dobrých vlastností starozákonních a současných žen. Vlastností, které se líbily mužům tehdy a jež jsou hodné obdivu i dnes. Krásná, vášnivá, svůdná, něžná, chytrá, odvážná, hrdá... Čin, kterým se proslavila, měl provést muž, ale mezi obyvateli Betúlie se žádný takový nenašel. Její příklad rovněž ukazuje, že slabá žena dokáže být silnější a nebezpečnější, než si muži často myslí.

Zdroje: Kniha Ženy z bible, autorka Jacqueline Kelen