Vzpomínky gaučového horolezce

(aneb jak jsme po sedmihodinovém letu na Ještěd přistáli nedaleko Mt Everestu) Kronika neobvyklé horolezecké expedice.

Za sedmero klávesnicemi a sedmero laserovými tiskárnami, za sedmero webovými portály a sedmero reklamami, žila byla skupinka recesistů, kteří se - no nemůžu říct přímo rozhodli - ale řekněme, že byli osudem zapleteni do sledu událostí, který vyústil ve virtuální expedici po světových velehorách. Přestože si tato bojůvka gaučohoralů původně vyšlápla pouze na Ještěd (vybavena toliko dvoukolákem plným lahváčů, sadou lavinových deštníků a vanou), nakonec po 38 dnech dobyla i Himaláje a stanula na pomyslném vrcholku Mt Everestu. Tento blog je věnován jejich neumdlévajícímu elánu.

Základní kámen k tomuto heroickému počinu v oboru klikání myší byl položen hned na začátku diskuse o nekonečnu, v níž si někdo (a já to nebyl) všiml, že počitadlo diskusních příspěvků by se dalo použít jako výškoměr a že bychom se tedy intenzívním diskutováním mohli prokecat až na Ještěd. No a pak už to šlo ráz na ráz. Počet našich diskusních příspěvků byl vbrzku povýšen na čtyřciferné číslo a hnedle bylo zcela jednoduché najít naši novou hračku na hlavní stránce diskusí, protože tak dlouhé číslo se přehlédnout prostě nedalo.

(zde je záběr na hlavní diskusní stranu blogů během "útoku" na Matterhorn)

Postupně jsme zdolali nejen Ještěd, ale i Sněžku, Gerlach, Mt Blanc, Mt Elbrus a nakonec i Mt Everest (podle nového měření vysoký 8850 m)

Za tímto úspěchem stojí především Výstupové družstvo ímeni Edmúnda Gilaryho:
(v závorce celkový počet diskusních příspěvků)

Marie Šípková (1896) - "železná lady" a motor celé expedice
Ivana Vavřinová (1787) - zanícená salámistka a správkyně vany
Jan Řeháček (1688) - jo aha, to jsem já, svoboda mladá
František Flísenský (1331) - básník a vynálezce čtyřkolového dvoukoláku
Šárka Medková (967) - promovaná sněhulákoložka a patronka hokejistů
František Smutný (380) - kameník a expert na vysokohorské kroupobití
Helena Koutková (255) - vedoucí úseku PR a tlumočnice jazyka ruského
Jana Majová (240) - kontrolorka stoupacího rytmu a kyslíková manažérka
Martina Trojanová (80) - alpská poustevnice a zeměměřička samoučka
Ilona Ernestová (60) - vlajková dispečerka a odpovědná vedoucí výškoměru
Vandy Vávrová (51) - neplacená provokatérka a majitelka iglú na Everestu

Žádná expedice se však neobejde bez zázemí a tak se v našem táboře postupně vystřídala celá řada barvitých postaviček, bez nichž by byl život pod ledovcem krušnější než stejnojmenné hory. Občas k nám zavítal šerpa v záloze a párkrát kolem nás prosvištěla také asertivní lavina ráže 75m - v Podještědí známější pod přezdívkou "širokoúhlý úsměv". V Himalájích se k naší výpravě dokonce přidal i nefalšovaný sněžný muž, kterého zřejmě přilákala nezvyklá vůně linoucí se z osmahlého kotlíku.  Naše vyhlášené jako-knedlo-zelo dodnes opěvují gurkhové v samotném Káthmándů. Abych ale na někoho nezapomněl, připojuji úplný výčet doprovodných lezců. Ve vysokých horách se počítá každý metr a tímto jim jménem expedice děkuji za spolupráci.

Základy gaučového horolezectví

Jak již bylo řečeno, základem gaučového horolezectví je diskusní počitadlo coby ukazatel aktuální výšky. Pak už stačí jen trocha fantazie, lahvinka něčeho ostřejšího a může se začít stoupat. Z počátku jsme tak činili trochu živelně a neuspořádaně, ale postupem času jsme se soustředili jen na ty nejdůležitější vrcholky a na jejich počest jsme začali do diskuse píchat vrcholovou vlaječku.

Důležitým příspěvkem obohatila metodiku gaučostoupání kolegyně Vavřinová, která kdesi pod Etnou zapíchla vlaječku omylem pod jinou diskusi a tak nás přivedla na nápad používat původní diskusi pouze jako základní tábor a vlastní dobytí vrcholku a píchání vlaječky provádět v diskusích cizích (a tím také simulovat bloudění po suťovišti popřípadě smáznutí lavinou). Toto nás napadlo těsně před Matterhornem a postupně jsme tímto stylem zdolali následující vrcholky:

Matterhorn (4478 m)Mt Blanc (4810 m)Pik Puškina (5100 m)Mt Elbrus (5642 m)Kilimandžáro (5895 m)Mt McKinley (6168 m)Sajama (6542 m)Huascarán (6768 m)Aconcagua (6962 m)Pik Kommunizma (7495 m)Tirič Mír (7708 m)Šiša Pangma (8013 m)Gašerbrum II (8035 m)Broad Peak (8047 m)Gašerbrum I (8080 m)Annapurna (8091 m)Nanga Parbat (8126 m)Manaslu (8156 m)Dhaulágiri (8167 m)Čho Oju (8206 m)Makalu (8462 m)Lhotse (8516 m)Kangčendžonga (8586 m)K2 Čhogori (8611 m)Mt Everest (8848 m)

Základní tábor

(poznámka po uzávěrce)  Během druhé horolezecké expedice (Tajemný svět prvočísel) jsme zdolali i vrcholy s nižší nadmořskou výškou:

Říp (459 m)
Milešovka (837 m)
Ještěd (1012 m)
Devil's Tower (1559 m)
Sněžka (1603 m)
Ďumbier (2043 m)
Gerlach (2654 m)
Etna (3329 m)
Grossglockner (3798 m)

A nyní dejme slovo básníku výpravy, z jehož tesaného deníčku se dochovalo toto:

Principy gaučolezení lze vyčíst též ze shrnutí dosavadního vývoje správkyní vany:
(za účelem proškolení mužstva přidávám též proslov poustevnice před Himalájem)

Většinu vrcholků jsme zdolali klasickým způsobem - tedy diskusí. Kolega Flísenský však při výstupu na Ještěd objevil zajímavou stoupací techniku, při níž si člen výpravy -  ve snaze docílit okamžitě požadované nadmořské výšky - sám odpoví na svůj vlastní příspěvek. A je-li nutno, tak klidně i opakovaně. Na jeho počest byl tento trik Mezinárodní horolezeckou organizací pojmenován Flísenského trhák™ a v současné době je testován horskou službou na Ďumbieru za účelem komerčního využití.

Stručná historie výpravy

Skoro 9000 diskusních příspěvků se samozřejmě do blogu vložit nedá. Proto níže uvedený namátkový výběr berte jen jako odlesk reality - aby si zasvěcení mohli zavzpomínat a nezasvěcení udělat hrubý obrázek o tom, jak to v základním táboře expedice vypadalo (pozor, mnohé příspěvky na sebe ani logicky ani časově nenavazují).

Pokud je zde někdo poprvé, tak bych rád poznamenal, že diskuse pod mými blogy jsou povětšinou laděny do dada, takže nepřipravený čtenář se mnohdy cítí právem zmaten.

Ani začátek této diskuse dlouho nevybočoval z předchozích zvyklostí. Po několika obligátních dotazech k článku se rozprava pomalu vnořovala do pohyblivého písku absurdity. Jenže v okamžiku, kdy se počitadlo přehouplo přes 400 si mnozí diskutéři najednou začali všímat narůstajícího skóre a z toho se posléze vyloupla myšlenka na dobytí první tisícovky a potažmo Ještědu.

Po dobytí Ještědu, jsem naivně očekával postupné uvadnutí diskuse... Leč nestalo se. Naopak se vyrazilo za dominantou Krkonoš a to takovým tempem, že v historické tabulce metrů vystoupaných za 60 minut (viz níže) figuruje sprint na Sněžku ještě stále na třetím místě.

Ani na Sněžce se však diskuse nezastavila a pokračovala dál směrem na Gerlach. Při cestě do slovenských hor jsme se trochu prošli historií (1600 - 2000), ovšem dada charakter diskuse zůstal zachován. O tom svědčí i to, že jsme si pro přepravu potravin a horolezeckého vybavení zvolili pantograf, který za sebou kolega Flísenský obětavě táhl.

Po dobytí Gerlachu se ukázalo, že zásoby potravin byly hrubě poddimenzovány a tak se většina diskuse ve výšce 3000 metrů točila okolo tenčících se zásob jídla. V nouzi nejvyšší došlo i na vývar z řemenu od sáněk. Abychom si pozvedli klesající náladu, uspořádali jsme před Alpami kulturní besídku, během níž však z důvodu nepřízně počasí nedošlo ani k plánovanému provedení symfonické kantáty "Mastička na omrzliny" ani k nacvičení živého obrazu "Kašpárek na Eigeru".

V Alpách došlo k posílení naší výpravy. Jednak jsme narazili na obchodnici s kyslíkem a jednak na alpskou poustevnici a ekoteroristku v jedné osobě. Zde jsme se také rozhodli zobecnit malé faux pas při píchání vlaječky na Etně a rozšířit pole naší působnosti o ostatní blogy.

V náhorních rovinách kolem Kilimandžára postihlo výpravu tropické šílenství. Někteří si v základním táboře hráli piškvorky, někteří blouznili o jídle a jiní mluvili zcela z cesty. Naštěstí s přechodem přes Aljašku do And se situace stabilizovala.

A tak jsme po více než měsíci stoupání konečně dorazili do Himalájí. Ani v horách nejvyšších se však ďábelské tempo expedice nezmírnilo (viz graf níže). Naopak. Rozhodnutí píchnout všechny osmitisícové vrcholky dezorientovalo některé členy natolik, že nebyli s to zapíchnuté vlaječky najít. I přes tyto nesnáze jsme se však nakonec na Everestu všichni ve zdraví sešli. Jo, a Oscar za největší hlod expedice připadl po zásluze blogerce roku.

Trocha statistiky na závěr

Každý diskusní příspěvek měl svůj čas a svou výšku - tedy momentální stav počitadla. Když tyto dva údaje zakreslíte do grafu pro všech cca 8900 příspěvků, dostanete (modrou) křivku ukazující nejen kdy bylo které kóty dosaženo, ale i kdy se lezlo rychleji a kdy pomaleji.

Z grafu je vidět, že tempo výstupu nebylo ani zdaleka rovnoměrné. V tabulce níže najdete mezi kterými kótami došlo k nejrychlejšímu vystoupání za 10 (respektive 60) minut. Tedy kdy došlo k největšímu narůstu příspěvků za daný časový interval.

Nerovnoměrnost výstupu ukazuje i souhrnný graf počtu příspěvků za každý den.

Ani během daného dne se ovšem nestoupalo se stejnou intenzitou. Jak vyplývá ze zprůměrovaného  grafu níže, nejrychleji se stoupalo kolem 9 ráno a pak po 10 večer. Na ose x vidíte hodiny a na ose y průměrnou intenzitu stoupání v tomto čase dosaženou.

A to je vše. Těm kdo to dočetli až sem třikrát zdar a hodně úspěchů při gaučolezení.

Yes: South Side of the Sky (Fragile)