Vollgeld: o co jde v dnešním švýcarském referendu?

Švýcarské bankovnictví dnes čeká zajímavý experiment, který sice nemá velkou šanci na úspěch, ale slibuji si od něho, že přispěje k oživení globální debaty o tom, kdo by měl mít právo vytvářet peníze a za jakých podmínek.

Když jsem byl mlád, představoval jsem si bankovnictví jako Hurvínek válku.

Pan Škudill má přebytečných 100,000 Kč, zatímco pan Kutil má výborný podnikatelský nápad, takže se pánové domluví na půjčce s úroky a oba jsou spokojeni. Pan Kutil rozjel svůj vlastní byznys a pan Škudlil má za svou ochotu něco navíc. Jenže pro lidi s volným kapitálem není jednoduché sehnat někoho, kdo má zrovna solidní plán, takže se do věci musí vložit zprostředkovatel. Na bankéře jsem se díval jako na jakési "dohazovače" - tedy profesionály, jejichž úkolem je spárovat  lidi s přebytečnými penězy a lidi s podnikatelskými záměry. A o ten úrok by se poskytovatel kapitálu s panem bankéřem samozřejmě šábnul. Koneckonců v kapitalismu se za každou službu platí.

Takto to ale bohužel chodí maximálně tak na nějaké planetě obývané duhovými jednorožci. On by se v tomto scénáři totiž bankovní sektor jen těžko uživil. A tak si milí finančníci vymysleli zlepšovák.

Už v pozdním středověku si povšimnuli, že střadatelé, kteří si do banky uloží své peníze si je většinou nevyberou hned, takže je lze poměrně bezpečně půjčit několikrát (tenkrát se to dělalo pomocí stvrzenek na uložené zlato), což pochopitelně příjemně znásobí zisky, protože úrok plyne nejen z těch "reálných" půjčených peněz, ale i z těch "vymyšlených" (u kterých se navíc o zisk nemusí dělit s žádným kapitalistou).

Je to (zhruba) jako kdybyste někomu prodali auto a pak zjistili, že dotyčný to auto používá jen jednou za týden, a tak byste to samé auto "střelili" ještě několika dalším lidem. Solidně na tom vyděláte a při troše opatrnosti noví "majitelé" nic nepoznají. Ale musíte dávat bacha, aby se dva "majitelé" nechtěli projet ve stejný den - to by pak vznikla krize.

Bankovní sektor to pochopitelně nedělá tak okatě. Celému systému se říká bankovnictví částečných rezerv a pokud do něho vložíte řekněme 10,000 Kč, banky z nich dokáží "našlehat" půjčky ve výši plus mínus desetinásobku vkladu (tj. cca 100,000 Kč). Většina půjčených peněz jsou tedy "vymyšlené" a to převážně ve formě kreditu. Po skončení lhůty se půjčky samozřejmě splatí a zamáznou (včetně těch z "vymyšlených" peněz), ovšem úroky, které jsou zcela reálné, pánům bankéřům zůstanou. To je panečku živnost!

Ten poměr mezi vymyšlenými a reálně vloženými penězi je dán tzv. peněžním multiplikátorem a obvykle se pohybuje kolem 10%. A tady se dostáváme ke střetu zájmů mezi finančníky a veřejností.

Bankéři by rádi, aby těch vymyšlených peněz bylo - za účelem tučných zisků - co nejvíce. V jejich zájmu tedy je zatlačit finanční páky až na samou hranici udržitelnosti. Přemíra dluhů ovšem vede ke zvýšené "našponovanosti" systému (podrobnosti zde) a jeho celkové křehkosti. Když se lidé začnou o své peníze bát a z bank si je stahovat, najednou se ukáže, že ty reálné peníze chybí a vznikají neslavné finanční krize (jejichž účet obvykle "zatáhnou" daňoví poplatníci). V zájmu veřejnosti tedy je, aby ten multiplikátor byl naopak relativně malý - což by znamenalo, že bankovní sektor by byl relativně bezpečný.

Nejradikálnější odpůrci systému částečných rezerv dokonce žádají, aby komerční banky půjčovaly pouze reálné peníze a ty "vymyšlené" přenechaly péči banky centrální. A o to přesně půjde v dnešním švýcarském referendu, kterému se říká "Iniciativa suverénních peněz" (Swiss Sovereign Money Initiative).  Zastánci této iniciativy razí názor, že systém částečných rezerv je de facto dotací bankovního sektoru a jako takový by se měl zrušit (s čímž v podstatě souhlasím).

Na rozdíl od brexitu, kde byla situace do poslední chvíle vyrovnaná, se však ve Švýcarsku očekává poměrně hladké vítězství zastánců současného systému (tedy odpůrců Iniciativy).

+++++++++

O tom, která instituce by měla mít "licenci na výrobu peněz z ničeho" se vedou dlouhé diskuse už více než sto let. Z mého laického pohledu by soukromé banky vůbec neměly mít právo peníze tisknout (a nebo za podmínek podstatně tvrdších než jsou ty stávající), aby se zvýšila stabilita systému. Za poslední dvě dekády jsme zažili dvě velké finanční krize (2001 a 2008) a přijde mi, že je pomalu na čase přebudovat to globální kasíno na nějakou rozumnou finanční infrastrukturu (včetně zahrnutí kryptoměn do systému). Možná, že i světová ekonomika by si docela oddechla.

Peníze reprezentují bohatství a pokud už je nutno jejich množství navýšit - a to by mělo být výjimkou, ne pravidlem - měla by to dělat nějaká instituce, která zastupuje celou populaci a je pod dohledem veřejnosti. A to říkám jako člověk, který prožil své mládí v systému, kde bylo pod veřejnou kontrolou prakticky všechno a soukromničení bylo "tabu".

Když se ale rozhlédnete po západních demokraciích, nikde nenajdete soukromou armádu. Ta je vesměs v rukou státu a její velení plně podléhá voleným politikům. Důvod je prostý. Armáda by svému "soukromému vlastníkovi" dávala přílišnou moc a bylo by asi těžké zabránit jejímu zneužití.

Možnost "vymýšlení peněz" reprezentuje podobnou moc a proto si myslím, že by se i ona měla dostat pod veřejnou kontrolu (ze stejného důvodu jako u armády). Ne nutně ihned a skokem, jako si to představují zastánci Iniciativy, ale v horizontu jedné až dvou generací určitě. A soukromé bankovnictví by si pak na své potřeby muselo vydělat stejně jako my ostatní. Poskytováním služeb a produktů.