Tvrzení chrámu 7 (vývoj)

Malé zamyšlení nad jazykovou evolucí, následované pitvou časového vývoje našeho zájmu o vybraná - převážně politická - témata.

Jakkoliv se nám může zdát, že jazyk je neměnný ideál, není tomu tak. Podíváme-li se na jeho vývoj v průběhu století, zjistíme, že se chová jako ručičky kostelních hodin. Na první pohled vypadá jako statický objekt, ve skutečnosti se ale pomalu posouvá. Porovnejme si třeba původní znění Máchova Máje s moderním přepisem, který známe ze školních škamen. I když vyměníme všechna w za v, nemůžeme si nevšimnout malých důlků v místech, kde se zub času zakousl do jazykové tkáně.

Příroda už dávno zjistila, že evoluce je univerzální návod na přežití v neustále se měnícím světě. Náhodné mutace trpělivě promíchávají kolotající kotlík našich genů - tu a tam se narodí mládě se silnějšími pacičkami, tu a tam s citlivější sítnicí či barvitějším opeřením - a takto namíchané koktejly DNA se pak vydávají do světa zkusit svoje štěstí v přímém souboji s ostatními genetickými variacemi. Druh, který se nepřizpůsobí vymře. Většina náhodných kombinací sice postupem času zanikne, protože svým nositelům nepřináší žádnou výhodu, ale evoluce nikam nespěchá. Tu svou zahrádku si klidně vypleje pomalu.

A s jazykem je to obdobné. Ustrnulý jazyk by dříve či později zahynul na úbytě, protože by popisoval již dávno neexistující realitu. A tak mu nezbývá než se přizpůsobit a přizpůsobovat. Vstřebává nové prvky, vyvrhává nepotřebné výrazivo, šibuje slovesnými vazbami, opisuje od jazykových sousedů, reaguje na podněty doby a všemožně se snaží nově narozeným generacím usnadnit komunikaci v prostředí, o kterém se jejich rodičům ani nesnilo.

Mechanismů, jimiž do jazyka a jeho genetické spirály vnášíme náhodné mutace, je celá řada. Z regionů do něho pronikají nářeční prvky. Z úřadů byrokratické patvary. Ze škol vlouděné chybičky. A to je jen začátek. Nové elektronické hračičky do jeho obvodů zamontovávají terminologii 2.0, roztěkaní básníci ho oplétají vzletným perutivem a zemití štamgasti mu v hospodě narazí na hlavu nespisovné odchylky zděděné po předcích (což jsou v podstatě zárodky nářečí). Občas se v něm také uchytnou slangové výrazy, jindy zase podněty z cizích krajů a nesmíme zapomenout ani na to, že mnozí mladí koumáci s jazykem přešívají zcela oumyslně a bez jakýchkoli zábran (ve zdejším prostředí třeba pan Strýček nebo slečna Bukovanská).

Protože jazyk není vytvořen žádnou centrální institucí, nemá jednotnou logickou strukturu - jako třeba exaktní vědy - a jeho evoluce je výslednicí historických tlaků a vlivů. S tím se musí na počátku své jazykové kariéry každý lingvista-samouk nějak vyrovnat. Nejlépe s maminkou. Mami, a proč se říká vypínač a ne zapínač, když se přece všechno musí nejdřív zapnout a pak teprv vypnout? A mami, proč není krabice samička od kraba? A pro pokročilejší: mami, a když je sousoší skupinka soch, proč není soužení skupinka žen? Jazyk je prostě narychlo sešněrovaný chaos, plný zvláštností, historických anachronismů, vyjímek a vychytávek. Ale stejně jako v přírodě, ani v jazyce se všechny vzniklé mutace neprosadí.

Když jsem byl na vojně, tak jsme měli na cimře jakéhosi desátníka Kocábka, který místo "podívej se na to", říkal "podívej to". Netrvalo dlouho a takhle šprechtila celá naše rota. Ale za plot kasáren se ta kouzelná zkratka - na rozdíl od desátníka Kocábka - nikdy nedostala.  Lidé jsou ve věcech jazyka od přírody konzervativní a do spisovných norem většinu ptákovin nevpustí. Kdyby tomu bylo naopak, jazyk by se měnil tak rychle, že by jedna generace nerozuměla druhé.

V jedné ze svých Arabesek nechá Jan Neruda svého hrdinu zdvihnout hlavu od talíře, "na němž páchnou divné kotlety". Dnešní čtenář by usoudil, že mu na talíři spočinulo cosi nelibého. Jenže opak je pravdou. V Nerudově době mělo sloveso "páchnout" spíš vonný nádech a "divné" bylo to, co bylo hodno našeho obdivu. Dnes bychom řekli "pozoruhodné". Význam slov se postupně posunuje, mění se pravopis, v řečišti doby se rodí nové výrazy a ty staré odcházejí do věčných lovišť. Během jedné generace ale tyto změny prakticky nepostřehnete. Jazyk se totiž mění nenápadně - jak by řekl Jaroslav Žák.

A nejvíc se mění tam, kde není v povědomí pevně ukotven.  Nikoho by asi nenapadlo napsat "babyčka" s tvrdým y. Ale po ztrávení prázdnin na vsi u babičky by si jen málokdo mohl vískat. Tady už je to na zamyšlení. A poptejte se ve svém okolí, zda pozbýváme svůj majetek nebo spíš svého majetku či zda se učíme matematiku nebo matematice a zjistíte, že nám tu pod povrchem bují jakási šedá gramatika. A právě v ní je živná půda pro evoluční skřítky. Tvarosloví, mluvnické vazby, syntaxe, semantika - nic v jazyce není absolutní. Vše se mění tak, aby vyjádření obsahu bylo stručné, přesné a elegantní. O tom, co se ujme a co se neujme a jakým směrem se náš jazyk vydá však nerozhoduje nějaká hlava pomazaná, ale my sami. Kdykoliv se podělíme o své pocity, poznatky, pochyby, postoje, pokusy, požadavky, poklesky, postřehy, pohnutky, podezření, pohledy či poodhalení,  tvarujeme nevědomky češtinu příštích generací. Každým slovem - ať napsaným nebo vyřčeným - rozhodujeme o její nejbližší budoucnosti. Ústav pro jazyk český naše úsilí pouze zaznamenává a dočasně kodifikuje.

Jak bude čeština vypadat za 100 let nevím. To záleží na geopolitickém vývoji v Evropě, na celkové úrovni vzdělanosti a na mnoha dalších faktorech. Ale od té naší se bude lišit téměř určitě. Jen doufám, že bude stejně zvučná, malebná, hravá, jadrná, houževnatá a tvárná jako je dnes. Zkrátka taková, aby bylo Čechům stále potěšením do ní balit své myšlenky. Nebo s ní.

Datová pitva u Jankova (6. března 1645)

Jazyk se mění příliš pomalu na to, aby ho můj skromný datový vzorek, čítající bratru 17 měsíců, dokázal postihnout. Proto se nebudeme nimrat ve vývoji jazyka, ale podíváme se na něco prozaičtějšího. Vykreslíme si, jak se v průběhu uplynulého roku měnil náš blogerský zájem o některá zajímavá témata.

Každé téma bude charakterizováno jedním nebo více slovy (včetně gramatických variant) a pro každý měsíc vynesu do grafu jaký podíl ze všech slov na blogu publikovaných tomuto tématu náleží. Budu používat stejné jednotky jako v Prvním Tvrzení (tedy setiny procent), ale místo souhrnných údajů vám ta procenta ukážu měsíc po měsíci. A aby to bylo zajímavější, seskupil jsem témata do takových příbuzných kvartet, takže každý obrázek nám ukáže nejen jak se téma vyvíjí v čase (číslo v úpatí ukazuje měsíc/rok), ale i jak si stojí vzhledem ke svým vrstevníkům. Takže směle do toho.

(mimochodem, sloveso "smět" mělo ještě v dobách Jungmannových význam "odvážit se", proto v moderní češtině používáme přídavné jméno "smělý" v tomto významu)

Skupina 1: Presidenti

Jak vidno, všemu vévodí Zemanova vajíčkiáda. Zajímavý je též vzestup Masaryka v letošním červenci na zatím maximální hodnotu.

Skupina 2: Vybrané světové země

Rusko a Ukrajina dominují. Celé kvarteto však v poslední době ustupuje.

Skupina 3: Vybrané evropské země

Francii vyzdvihl Charlie Hebdo. Nyní v blozích dominuje Řecko.

Skupina 4: Naši sousedi

Poměrně stabilní hodnoty. Překvapil mě relativní nezájem o Slovensko.

Skupina 5: Velká naboženství

Zde není žádné velké překvapení.

Skupina 6: Ismy

Komunismus obsahuje i socialismus a vrcholí v době vajíčkiády.

Skupina 7: Vybrané skupiny obyvatel

A ještě loni v červenci si všichni byli statisticky rovni...

Skupina 8: Klasická témata

Podle očekávání jsou téměř konstantní. Ekonomika a politika se skládají pouze z gramatických variant. K umění a vědě jsem přidal pár specifických slov (hudba, literatura, fyzika, chemie atp.)

Skupina 9: Pravda a Láska zvítězí nad Lží a Nenávistí

No, zatím tomu tak je. Tato slova si taktéž udržují poměrně konstantní hladinu zájmu. A láska vrcholí o Vánocích. Co vy na to, Karle Hynku?

Pokud Vás zajímají jiná slova, datové soubory s četností všech slov najdete zde.

Související články:

Tvrzení chrámu 1Tvrzení chrámu 2Tvrzení chrámu 3Tvrzení chrámu 4Tvrzení chrámu 5Tvrzení chrámu 6

Píší blogérky jinak než bloggeři?Diskutuji - tedy jsem