Šóšok aneb vzpomínka divadelní

Kdysi dávno - ještě v temných dobách totality - jsme s několika studenty a aspiranty na VŠCHT založili amatérskou divadelní skupinu. A protože nám bylo jasné, že G.B. Shaw by z našeho snažení dostal šok, pojmenovali jsme ji Šóšok.

Bylo nás sedm a tak jsme přirozeně hledali kousek pro sedm zapálených ochotníků. Během pátrací akce jsme narazili na výbornou - a poměrně málou známou - jednoaktovku G. B. Shawa s názvem "Záblesk reality" (Glimpse of Reality). Tato tragedietta (respektive fraška) nás chytla za srdce, jenže obsahovala pouze 4 osoby a nikdo z nás nechtěl zůstat sedět na lavičce náhradníků.

A tak jsme provedli radikální zásah do kánonu inscenačních zvyklostí. Jeviště jsme rozdělili na dvě půlky přepážkou z krepového papíru a poměrně krátkou hru během jednoho večera zahráli dvakrát - a aby se diváci moc nenudili, předvedli jsme ji ve dvou diametrálně odlišných interpretacích. Jednou naprosto klasicky, tak jak by ji zahrál Radovan Lukavský nebo Karel Höger, a podruhé jako zcela nevázanou avantgardní taškařici, nezřídka koketující s prvky dada (kulisy v této části jeviště nesly hrdý název "Free Sekce").

Během představení se obě sekce pravidelně střídaly. Někdy jela jako první klasická sekce a diváci pak trnuli, co s tím zajímavým textem Free Sekce zase vyvede. A jindy jela nejdřív Free Sekce a diváci se v následné repetici klasické sekce s údivem dozvěděli, o čem ta předchozí fantasmagorie vlastně byla.

Pouze jednu pasáž jsme pro úsporu času jeli současně - to znamená, že nasvíceny byly obě poloviny jeviště a obě sekce přednášely své party synchronizovaně - což jsme museli pečlivě nacvičit. Tímto na území ČSSR pravděpodobně došlo k prvnímu pokusu o přirozené stereo v dějinách divadelnictví.

Na prstech si ovšem lehce spočítáte, že v této dvouverzi nám jeden herec chyběl (2x4 > 7). To jsme ale lehce vyřešili tak, že jeden z herců (chudý rybář Sandro) hrál v obou inscenacích a během představení přebíhal z klasické poloviny na území Free Sekce, kde si pro odlišení nasadil na hlavu starou zmijovku.

Dalším zpestřením hry byla hostina. Zatímco klasická sekce tuto scénu odehrála s atrapami a jen díky svému nevšednímu hereckému umu přesvědčila diváky, že jim skutečně chutná, ve Free Sekci se podávaly skutečné (v zákulisí uvařené) špagety. Však jsme taky měli hlad jako herci. Navíc jsme mezi diváky měli vždy jednoho známého, který se během špagetylky suše zvednul ze židle, vyškrábal se na jeviště a spolu s námi se pustil do těstovin. A zatímco my herci jsme během srkání špaget poctivě posunovali děj, pan divák dlabal až mu za ušima lupalo. Po "svačině" se pak bez jediného slůvka vysvětlení přesunul zpátky do hlediště.

Přestože jsme do provedení Free Sekce zakomponovali každou režijní ptákovinu, která nás napadla, stále jsme cítili, že se to moc podobá klasické verzi. A tak jsme pro Free Sekci celou hru přeložili z angličtiny a to tak, že slovo od slova (jednotlivé repliky tedy zněly jako byste je před 10 lety naťukali do google translátoru). Navíc jsme při překladu zásadně volili méně obvyklé možnosti (každé anglické slovo má většinou více českých variant), takže kdykoliv se v textu např. objevilo slovo "mouth", tak jsme ho namísto "ústa-pusa" přeložili výrazem č. 37: "kychta" (což je sázecí otvor vysoké pece). A musím říci, že věty typu "To bych v životě nevzal do kychty" nebo dokonce úderné "Zavři kychtu!" měly v publiku docela pozitivní ohlas.

Takto rozoraný text se pochopitelně pamatuje podstatně hůř než běžná čeština. Naštěstí diváci z toho "upraveného" textu moc moudří nebyli, takže v případě výpadku stačilo zažbrblat libovolný nesmysl a nikdo nic nepoznal.

G. B. Shaw na nebesích do sebe kopnul frťana a předstíral, že nás nezná.

+++

Nedávno jsem se hrabal ve starých fotkách a nalezl jsem několik kousků z let divadelních. Pár ze zmíněného představení Šóšoku, a pár ještě starších z mého působení v divadelním souboru Lipany, se kterým jsme řádili na Matfyzu.

Hru "Záblesk reality" jsme decimovali nejen textově a inscenačně, ale také kostýmově. Hra začíná modlitbou hraběte Ferruccia, kterého jsem ztvárnil oblečen v protichemické pláštěnce (tzv. atombordel), kterou někdo vypůjčil z vojenské přípravy.

+++++++++

Pod pláštěnkou jsem pak měl kvádro (ve kterém jsem kdysi odpromoval) a elegantní bermudské šortky. Představitelka sličné vesničanky svůj part odehrála v džínové bundě, která byla v severní Itálii na počátku 15. století mimořádně populární.

+++++++++

Další režijní bonbónek Free Sekce: Squarcio (vlevo) třímá v ruce péřový oprašovač nábytku, kterým mne ve společných scénách zcela náhodně ometával, jako bych byl nějaká historická vykopávka (a to mi zde prosím bylo pouhých 27 jar!). Nicméně jsem nehnul ani brvou a oba jsme se tvářili, že pucovat někomu obličej během dramatického dialogu je naprosto běžná společenská konvence podle Gutha Jarkovského.

+++++++++

Z tohoto dramatického gesta je vidět, že jsem svou roli uchopil oběma rukama.

+++++++++

A teď se přesuneme z VŠCHT na Matfyz a hodinky si přetočíme o pár let dozadu.

První hrou spolku Lipany byla Cimrmanova pohádka "Dlouhý, Široký a Krátkozraký", kde jsem hrál nejprve pocestného a později princeznu (na snímku).

+++++++++

Jako druhou jsme sehráli Baladu z hadrů od Voskovce a Wericha a zde jsem si zahrál purkmistra (třetí zleva). Další hru, kterou měl být Král Ubu od Alfreda Jarryho, už jsme kvůli diplomkám a státnicím nestihli.

+++++++++

Díky tomu, že si náš rejža ve čtvrťáku koupil 8mm kameru jsme ale stihnuli natočit výpravný velkofilm "Lipany v Lipanech", který se skládal jednak z našeho výletu do Lipan a rozhovorů s tamějšími občany (pamětníky se nám bohužel sehnat nepodařilo) a jednak z rekonstrukce bitvy u Lipan (na snímku), kterou jsme ovšem provedli v oboře Hvězda, pouhých 5 minut chůze od koleje Větrník, kde sídlila většina našeho komparsu. Husité měli papírové čepice z Rudého práva, zatímco křižáci útočili v khaki kšiltovkách, kterých jsme díky povinné vojenské přípravě měli dostatek.

+++++++++

Abychom ale tyto dvě nesourodé komponenty nějak organicky spojili, dotočili jsme ve studiu (rozuměj ve společenské místnosti koleje Větrník) jakousi "besedu o filmu", do které jsme potom nastříhali natočený materiál z Lipan a Hvězdy. Tak jsem se v pouhých 23 letech stal amatérským televizním moderátorem (to jen skromně podotýkám, kdyby ČT náhodou cítila potřebu nahradit Václava Moravce nějakou neokoukanou tváří). Mimochodem, to sako si se mnou teda dost užilo.

Jo, a to rameno vlevo patří spolužákovi A. N., který v tom studiovém obalu hrál sovětského poradce. Jeho posláním bylo chlastat vodku ze zřetelně označené lahve a zlověstně se mračit na všechny strany. Kdykoliv jsem se ve výkladu dotkl nějaké citlivější pasáže našich dějin, tak jsem se k němu naklonil, chvíli jsme si něco špitali a on pak mávl rukou a lámanou - ba mohli bychom skoro říci nalámanou - ruštinou prohlásil "Da, da, charašó". Za tyto jazykově jiskřivé vložky byl v úvodních titulcích odměněn položkou "Ruské dialogy: A. N."

+++++++++