No teda! Kdo způsobil, že jsem tento skvělý, kulturní blog (je to perla mezi zdejšími...no nic) málem neviděla?

To bych o hodně přišla. Fakt.

Text je jasně zase čtivý, a fotky bezva dokumentační.

Ta role Zlatovlásky ti, Honzo, sluší.

(Ale co ne, že?:-))

Díky!

Posel z Liptákova měl zřejmě zpoždění...

Ještě jsem si vzpomněl na jednu perličku. Jako druhou hru jsme se Šóšokem hráli něco od Slawomira Mrozka a protože hra byla poměrně krátká, vyfutrovali jsme ji remakem krátkého polského filmu Tango, ve kterém se na jevišti souběžně provádí několik paralelních akcí, které jsou zacyklené v nekonečné smyčce. A protože jsou na sobě zcela nezávislé a navíc důmyslně synchronizováné, působí dojmem naprostého chaosu. To byl jeden z nejzábavnějších momentů na jevišti.

Tady je to Tango na YouTube.

https://www.youtube.com/watch?v=3JPZm1vM3gU

Aj! Taký šumný chalan! Už ve 3. třídě jsem ztvárnila Jiříka ze Zlatovlásky, navzdory copu do půl zad. A nepustilo se mě to. Např. má Ježibaba na školkové besídce starší dcery je dodnes vděčně a s úctou vzpomínána

Po vhození do vody i šumivý

A doufám, že jsi ve 3. třídě dbala na Cimrmanovo herecké desatero:

"Hraješ-li Jiříka, uvědom si před usednutím, že máš cop."

.-))) a hned mam lepsi naladu! Dekuji!

a ještě lepší je to s otevřenou desítkou

OT:

Zdravím, zrovna dneska jsem na Vás myslel.

Udělal jsem totiž nějaký posun v "kvadriangulaci" tj. rozdělení plochy na čtyřúhelníky. Zjistil jsem totiž, že pokud si vezmu čtyři (libovolné) body v prostoru, označím si je A,B,C,D a udělám si středy úseček AB = Stred(A, B); AC = Stred(A, C); DB = Stred(D, B); DC = Stred(D, C); tak platí, že body AB, AC, DB, DC leží v jedné rovině (tj. tvoří čtyřúhelník).

Já na to přišel tak nějak "představivostí v prostoru" a ověřil si to pomocí programování vygenerováním a zkontrolováním velkého počtu náhodných bodů (matematické důkazy nejsou zrovna můj koníček).

Zajímavé na tom je, že matematickou větu o tom, že ty středy leží v rovině ani teď (když už to vím) nikde na internetu nemůžu najít. Tak jsem si říkal, že Vy mi v nějaké chytré knížce zkontrolujete jestli to neobjevil už někdo přede mnou. A jestli ne, tak tu větu nazveme po Vás .

Pro ty 4 středy platí AB = (A+B)/2, AC = (A+C)/2 atd

Teď si z nich uděláme tři vektory

u = AC - AB

v = DB - AB

w = DC - AB

a po vyjádření pomocí předchozích formulek uvidíme, že ty tři vektory jsou lineárně závislé (jeden z nich je součtem obou zbývajících). A z toho vyplývá koplanarita těch bodů.

Že by to byla věta to nevím (spíš by to mohlo být cvičení v učebnici geometrie), ale můžeme tomu říkat Cimrmanův Theorém.

Za mých studiích na VŠCHT jsme měli to štěstí, že v té době Cimrmani neměli v té době stálou divadelní scénu a tak pravidelně a často vystupovali v našem klubu. Jednou takhle stojím ve frontě před sklepním klubem u dveří do kotelny a přijde ke mě pan Svěrák s taškami v rukách a řekne mi : Můžete mi prosím otevřít? Já samozřejmě ochotně otevřu. Pan Svěrák vejde a za chvíli s nevěřícím pohledem se vynoří ze dveří a opakuje: On mě tak klidně poslal.

Tak nevím byl to typicky Cimrmanovský humorný zážitek nebo ne?

No jo - kotelna - tradiční pracovní místo českých intelektuálů.

Díky za vzpomínku.

To jste se teda vyblbli.

Ať se mládí vydovádí

Príma vzpomínky. Já jsem kdysi na vysoké místo, abych sepisovala ve volných chvílích diplomku, taky hrála v amatérské divadelní skupině, kterou sesbíral z nadšenců jeden náš britský učitel z katedry anglistiky. Byla to hra od Shakespeara, Midsummer Night ́s Dream, hrálo se v angličtině a pamatuji si, že jsem si z představení vždycky odnesla spoustu modřin - moje role měla sice jen pár replik, ale vyžadovala skákání, padání, kotouly atd... Takže jsem mohla tvrdit, že jsem se otloukala na prknech, která znamenají svět.

...na vysoké, místo abych.... sakra

++ ....

- = 2 (+) -

Tak to je boží blog.

Kdysi jsem se pokoušela také o jakési amatérské divadlo, ale členové brzy dávali přednost osobnímu volnu před zkoušením a bylo po divadle.

Inu, po divadle jako po výprasku