socha

V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme, jake mají volavky číslo holínek a proč se nehodí zpívat v květnu vánoční koledy.

Mladý muž, sedící u počítače, si ohryzoval nehty a s pomocí přenosného slepicometu se pokoušel zneškodnit sveřepě vyhlížející příšeru na obrazovce. Tak byl zabraný do napínavé hry, že málem nepostřehl blikající šedavý obdélníček v rohu obrazovky. Pokus o kontakt: "Musím s tebou mluvit. V šest hodin na obvyklém místě. Socha svatého Ignáce."

Chvatně ukončil program, seběhl ze schodů a nasedl na staré dámské kolo po babičce. Rychle projel vsí a když zabočil na polní cestu, musel uznat, že si příroda dokázala namíchat barvy, na které neměla ani jeho nová grafická karta. Celá louka byla pokropená světlem a ve větru se vlnila jako dvě divize orientálních tanečnic. V její zelené blůzičce se usmívaly žluté knoflíky pampelišek. V zahradách rozkvétaly bílé jabloně. Osiky u potoka trpělivě tankovaly mízu z podzemních nádrží jarního podvečera a jejich listoví připomínalo střípky naleštěných zrcadel. Štěbetání ptactva se mísilo se štěkotem psů od hájovny. Pražce na železniční trati voněly karbolkou.

Za chvíli dorazil k opuštěnému hřbitovu a opřel kolo o polorozpadlou zídku. Skřípajícími vrátky prošel dovnitř a po paměti zamířil do jihozápadního rohu, kde na něj bez hnutí čekala pískovcová socha místního patrona. Mladý muž se posadil na obrubu sousedního hrobu a natočil se obličejem směrem k soše: "Tak povídej."

(allegro con brio)

rozběhni se podél dravé řeky
postav si vzdušný most z oblázků
u jezu splétají se věčné věky
váhavé váhy visí na vlásku

rozběhni se z prosluněných strání
přes pařezy, přes chrpy i přes bodlák
ovčák na obloze ovečky své shání
na okraji pole číhá vlčí mák

rozběhni se po divokých lukách
proti proudu tryskající šťávy
opilý květen s harmonikou v rukách
vydupává blues posečené trávy

život je strašně krátký, víš
rozběhni se než zkameníš
 

Vítězslav Novák: Mezi dětmi (Slovácká suita, op. 32, č. 2)

Předchozí díly série Bez básně a Hany