Proč nejsem globalistou?
Mé politické kredo by se dalo shrnout do jedné krátké věty: "co se dá rozhodnout na nižší (lokální) úrovni, nemá smysl řešit na úrovni vyšší (globální)."
Když to trochu rozvinu: "co se dá rozhodnout na úrovni rodiny, nemá smysl řešit na úrovni obce; co se dá rozhodnout na úrovni obce, nemá smyl řešit na úrovni okresu; co se dá rozhodnout na úrovni okresu, nemá smysl řešit na úrovni státu a co se dá rozhodnout na úrovni státu, nemá smyl řešit v nadnárodních institucích".
Taková filosofie neznamená, že by člověk musel propadnout záchvatu isolacionismu. Určitá forma spolupráce a výměny poznatků i zkušeností je nezbytná na každé úrovni. Rodiny spolu komunikují v rámci obce, obce v rámci okresu a tak dále. Od toho si řídící hierarchii budujeme. Musí ale vycházet z vnitřní potřeby lidí koordinovat své úsilí, a ne z šílených plánů sociálních inženýrů, kteří viděli realitu na zemi maximálně tak z okénka první třídy dopravního letadla.
Čím blíž je rozhodovací proces lidem, kterých se týká, tím lépe. Není nic horšího než když spor dvou obcí o kus lesíka řeší frustrovaný úředník tisíce mil daleko. Lokální rozhodování umožňuje takovou tu jemnou zpětnou vazbu, kdy rozlícená paňmáma může nasednout na linkový autobus a zopovědnému hejtmanovi hned odpoledne omlátit o hlavu síťovku napěchovanou chlebem a kapustou.
A naopak. Čím dál je vláda od lidí, tím větší má tendenci zařídit se sama pro sebe - tedy vykašlat se na ty, které by měla zastupovat. Politická struktura převelená daleko za sedmero hor obvykle začne žít svým vlastním životem. A jako většina živých organismů má především dvě starosti - zachovat sebe samu a rozmnožit se. V první řadě o kamarády a příbuzné.
V ideálním vesmíru by vyšší orgány měly mít funkci koordinační a ne direktivní. Tady na zemi tomu tak bohužel vždy není. Pamětníci si pamatují na zatuchlé poměry v moskevském Kremlu. Místo, aby se odtud koordinoval tábor míru a socialismu, od reality odtržená a zkostnatělá byrokrateska buzerovala vazalské státy a jen občas svým poddaným proletářům hodila pod stůl nějakou tu dialektickou kostičku. A témuž viru pomalu, ale jistě začíná podléhat i Brusel. Přijde mi, že už o nějakou koordinaci ani nejde. Smyslem je rozředit tradiční uspořádání a přetvořit starý kontinent v jakousi barvotiskovou kopii Spojených států; a to pokud možno ihned - ať to stojí, co to stojí. Místo toho ale vzniká podivné monstrum jehož původní smysl je pohřbený kdesi hluboko pod závějí norem a kvót a směrnic a nařízení. A tymolínových úsměvů.
Ale to globalistům nevadí. Čím je systém komplikovanější, tím snadnější je ho podojit. Vzpomeňme si na americkou realitní bublinu. Když podílové a investiční fondy po celém světě skupovaly z osmé ruky neprůhledné finanční deriváty, jen málokdo věděl jakou cenu vlastně mají. Ratingové agentury se předháněly v mlžení a počet mezičlánků v prodejním řetězci by těm cenným papírům mohla závidět i tasemnice. V lokálním systému se čachruje podstatně hůře, protože jednotliví hráči příslušný trh dobře znají. A znalost prostředí plodí důvěru. Důvěru, která není založená na posudku nějaké anonymní agentury v Tramtárii, ale na tom, že váš dědek pásl s dědkem pana bankéře husy. V okamžiku, kdy přemístíte centrum řízení daleko za obzor, se ta přirozená důvěra rozplyne jako pára nad hrncem.
Problém ovšem nespočívá jen v křehkosti lidské nátury. I kdybychom nahradili hamižné podvodníky těmi nejušlechtilejšími anděly, bude se nám globální systém řídit hůř než ten lokální, protože na jeho účinnou kontrolu je potřeba příliš mnoho vstupních informací. Je v lidských silách myšlenkově obsáhnout fungování kraje, možná i malé země, ale není v lidských silách obsáhnout dění celého kontinentu, potažmo celého světa (to možná jednou v budoucnosti zvládnou roboti a počítače). A to ještě pomíjím skutečnost, že komplexní mnoha-složkové systémy mají nepříjemnou tendenci podléhat chaotickému chování. Je to jako když hrajete "tichou poštu". V deseti lidech se vám možná povede uhádnout "vstupní hlášku". V tisíci lidech prakticky nemáte šanci.
Ve světle výše uvedeného bych si budoucí globální vesnici představoval jako volné sdružení suverénních a spolupracujících lokálních uskupení. To by pak nutně vedlo k postupnému přibližování společenských norem a kulturních zvyklostí. Takový proces ale musí probíhat organicky, na základě vzájemné výhodnosti. Sociální změny jsou jako pohyb ledovce - potřebují čas. Než na téhle planetě začneme žít spolu, musíme se naučit žít vedle sebe (koneckonců děláme to tak i v osobním životě - málokdo si k sobě nastěhuje svůj milovaný protějšek už po třetím rande).
Násilná snaha tento proces urychlit povede pouze k instinktivní reakci v opačném směru. Myslím, že probíhající renesance nacionalismu je toho výmluvným dokladem.
+++++++++
(hlasem poručíka Columba) Jo, a ještě jedna maličkost...
Taky mi na globalistech malinko vadí, že se ve svém svatém zápalu pro všeobecnou sladěnost snaží celý svět navléknout do jednotného stejnokroje. Lokální rozhodování - tedy rozhodování šité na míru dané komunitě - dokáže uspokojit potřeby lidí lépe než jedna normalizovaná šablona.
Vezměme si následující hypotetický příklad. V imaginární federální zemi se čtyřmi státy se právě diskutuje o důležitém opatření X. Názorové složení voličstva popisuje tabulka níže. Ve druhém sloupci najdete počty obyvatel v jednotlivých státech, kteří jsou pro opatření X, ve třetím počty proti a v posledním celkový počet obyvatel (vše v milionech).
Můžete si třeba představit hlasování o legalizaci potratů v USA - to má na obou pobřežích poměrně silnou podporu (pro-choice), zatímco v americkém vnitrozemí je díky silnému vlivu křesťanství obyvatelstvo naladěno spíše proti potratům (pro-life). Tabulka je ale čistě smyšlená a plní pouze ilustrační funkci.
(legenda) | |||
---|---|---|---|
4 | 11 | 15 | |
6 | 12 | 18 | |
10 | 7 | 17 | |
14 | 5 | 19 | |
celkem | 34 | 35 | 69 |
Pokud se bude o návrhu rozhodovat podle výsledku na federální úrovni, bude s výsledkem spokojená zhruba jen polovina obyvatelstva - ať dopadne tak či onak. Pokud vyhraje "pro" bude se radovat 34 milionů (z 69) a pokud zvítězí varianta "proti", bude to 35 milionů.
Kdyby se ale ponechala možnost, rozhodnout celou věc na lokální úrovni a nevnucovat státům jednotný mustr, tak by spokojených lidí podstatně přibylo. Pojďme si to z té tabulky spočítat. Pokud by se rozhodovalo odděleně podle výsledků v jednotlivých státech, Sever a Východ by byly proti, zatímco Jih a Západ pro. Dané opatření by tedy platilo pouze v těch posledních dvou státech. Když si teď z prostředních sloupců sepíšete počty spokojených obyvatel, dostanete:
11+12+10+14 = 47
No vida, a hned máme 47 milionů spokojených - to jsou zhruba dvě třetiny.
Globalisté by celou planetu nejraději zglajchšaltovali a nacpali do úhledných škatulek. Trochu je chápu. Homogenní svět se ovládá daleko lépe než stávající džungle národních států, lnoucích zpátečnicky ke svým lokálním kulturám. Má to ale háček - vytvoří se tím miliony zbytečně nespokojených lidí.
(předchozí díly ze série Sfinga)
Jan Řeháček
Jaro: das ist nur die erste Phase
Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.
Jan Řeháček
A je po Velikonocích. A nejen po nich.
Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.
Jan Řeháček
Impresionisté na hladině
Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.
Jan Řeháček
AI Art: co už umí a co ještě ne
Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.
Jan Řeháček
Není větvička jako větvička
Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Na Plzeňsku hořela hala sklárny, oheň zasáhl třetinu střechy
V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hořelo v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...
Trump se vidí jako disident, soud je pro něj marketingová sklizeň, tvrdí expert
Premium Pokud dojde na televizní debatu Donalda Trumpa a Joea Bidena, jako jednoznačný vítěz z ní vzejde...
Vlak bez strojvůdce ujel několik kilometrů, pak vykolejil. Řítil se stovkou
Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 402
- Celková karma 19,54
- Průměrná čtenost 920x