pohyb

V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme, kolik bubeníků se vejde na špičku jara a jakou převodovku bude mít nový model mladoboleslavské škodovky.

Rozčepýřený klučina s prakem vystřelil kámen vysoko nad hladinu malého rybníka. Podél lipové aleje se belhal děda Macháček s košíkem v ruce a se zájmem pozoroval odpolední cvrkot na návsi. Když došel ke starému kaštanu, všiml si nablýskané metalízy připoutané těžkými řetězy mezi dva stromy. Auto patřilo mladému agronomovi ze statku a nadmíru sebevědomě se lesklo. Z dálky se dokonce zdálo, že se v rozpažených paprscích slunce mírně chvěje. Děda poklepal hůlčičkou na pneumatiku: "Co to máte za auto, mladej? To ho takhle přivazujete, aby vám ho nikdo nevotočil?" "To je nejnovější model s vnitřním pohybem, dědo", opáčil přátelsky agronom, "helejte, za vašich mladejch let byl pro auta přirozeným stavem klid a když jste ho chtěli ponouknout k pohybu, museli jste dupnout na plyn. No a pro tuhle káru je zase přirozeným stavem pohyb, takže když stojí musí bejt přivázaná, jinak byste ji musel honit až někde za Brandejsem. A když se chcete rozjet, jednoduše povolíte tlak na brzdovej pedál". Děda Macháček si posunul zmijovku do čela. "Pořádný auto má stát nepřivázaný. Copak je to pes? A co vy na tom věčným pohybu vlastně vidíte?" Mladík se usmál a jelenicí zaplašil malou skrvnku na blatníku. "Lehkost. Dyk vy sám dědo víte, jak ta vaše škodovka těžkopádně heká, když z ní ždímáte stovku. Než dojedete támhle na kopec, je chudák celá upocená, světlomety vytřeštěný a šroubky se z ní div nevytřesou. Ale samovolnej pohyb to je úplně jiný kafe. To se vám tahle kráska najednou promění v baletku. Sundáte nohu z brzdy a ona prakticky letí. Sama od sebe a bez jakýkoliv viditelný námahy. Neslyšně - jako když se do údolí vleje jaro. Prostě tančí ve svým živlu, chápete?" Děda Macháček nevěřícně nakoukl oknem do kabiny a zahuhlal: "Vy mladý musíte mít furt nějaký extra buřty". Pak si přendal fajfku a zatímco agronom pokračoval v pucování svého technického zázraku, odšoural se natrhat mlíčí králíkům. Hladinu rybníka prostřelil kámen a nechtěně prozradil, kolik má voda na svém krku letokruhů.

(kopretinus vesnae)

koleje nekoleje koleje nekoleje koleje nekoleje koleje nekoleje koleje nekoleje
v nehluboké rýze po loňské zimě dosychá romeův služební karbanátek
lentilky sladce dobyvačné snášejí se z oblohy k probuzené zemi
jako břichaté bojůvky hormonů prodírají se hoblinkami mraků
ohař předjaří zasněně zavětří a rozběhne se vyslídit julii
doštve se k okapům chrlícím chuchvalce harfeníků
na malé římse plápolá cikáda obložená touhou
a zdviženým palcem vábí plaché koráby
i napnuté plachty rozkvetlých třešní
dlaně vybzučí se v blůzičkách
pilné oči utopí se v barvách
poslepu dohmátneme
na zvonící záhony
opratě závratě
a pak prásk
ve snu
jaro
ty

+++++++++

Yes: Silent Spring

Předchozí díly série Bez básně a Hany