O kohoutkovi a slepičce

Jednoho dne poskakoval kohoutek po mediálním hnojišti a hledal zrnko pravdy. Když ho konečně našel, chtivě po něm zobl. Ale byl to jen nabobtnalý piškotek propagandy. Kohoutek zalapal po dechu a vzápětí se skácel jako podťatý.

Když ho slepička objevila, ležel na úpatí hromady kompostu s nožkama nahoře a nevykazoval žádné známky vědomí.

Slepička zalomila křídly a rozběhla se do nedaleké vodárny, aby pro kohoutka vyprosila doušek životadárné vodičky. Proběhla vykachlíčkovanou chodbou v přízemí a horečnatě zaklepala na dveře s bronzovou cedulkou: "Hlavní vodohospodář: Ing. Radim Studánka".

Slepička vpadla dovnitř jako velká voda a začala panu inženýrovi líčit tíživost situace. Ing. Studánka se zachmuřil až do morku kostí a bez okolků nabídl své služby: "Rád vám pomohu, ale budete z té vodičky nejprve muset zaplatit daň. Pochopte, prosím, že jsem vázán předpisem - takový dar je vlastně určitou formou příjmu, pouze ho nedostanete v korunách, ale v mililitrech. Nemusím vám jistě vysvětlovat nutnost korektního postupu. Zde je adresa daňového úřadu na náměstí. Jede tam trolejbus č. 8".

Přednosta úřadu Mojmír Švadlenka byl muž na svém místě. Jen co v přerývaném toku vyprávění rozpoznal obrysy krizové situace, přestal úředničit a bez dlouhých cavyků začal z regálů a šuplat vytahovat různá lejstra a vršit je před slepičkou: "Tady je žádost o spravedlivý výměr daně, doložka o vašem trvalém bydlišti, místopřísežné prohlášení, že nemáte nezaplacené dluhy, posudek soudního znalce v oboru hydrodynamika, dodatek k notářsky ověřené kopii očkovacího průkazu, administrativní výnos č. 34965, ten už ani nevím k čemu slouží, dále osvědčení, že se nechystáte vodu vyvézt do nepřátelských zemí, žádost o vyzvednutí kolkové známky, protokol pitného režimu, potvrzení, že kohoutek je spoluvlastníkem pozemku zvaného 'Dvoreček', charakterový posudek od drůbežího výboru, atakdále atakdále."  Nakonec před slepičkou rozložil 21 formulářů a tiskopisů. "Až je vyplníte, zajdete si do prvního patra a tam vám v oddělení EET vydají registrační pokladnu."

"Co prosím?", špitla slepička.

"No registrační pokladnu - EET. To znamená Elektronická evidence tužeb. Jistě nechcete, aby se nám touhy občanů jen tak poflakovaly po šanonech. My si našich abonentů náramně považujeme a jejich prosby řádně registrujeme. Tady prosím není žádný holubník... Nebo kurník", dodal při pohledu na schlíplou opeřenkyni.  Slepička tedy začala do první kolonky pomalu drápat jméno Pipina Slepičková a když se po 110 minutách konečně dopracovala k poslednímu podškrábnutí, zatřepetáním křídel rozehnala písařskou křeč a plna optimismu odcupitala do prvního patra.

Službu konající technik Kamil Švec právě konzumoval analogovou čabajku, strategicky umístěnou na disketové jednotce ve skupenství krájeném. Když pochopil, že času není nazbyt, obětavě odsunul kelímek s hořčicí a proškolil slepičku o základech elektronického záznamu tužeb - tedy jak se přiděluje DIČ, kde se vyplní identifikační číslo provozovny a jaké jsou principy kódovacího algoritmu SHA-256. Paní Pipinka seděla na židli jako zmoklá slepice a jen s vypětím všech sil se koncentrovala na odborný výklad. "Nebojte se, milostivá, když tu nalejvárnu zvládnul hloupý Honza, vy si poradíte taky", uklidňoval ji zarostlý ajťák. "Jenom bychom ještě potřebovali, abyste nám skočila na Okresní soud tady s tím 'Dobrozdáním o snižování byrokratické zátěže a redukci zbytečného popotahování občanů' a nechala nám to tam potvrdit."

"A to si to nemůžete potvrdit sami?", namítla mrzutě slepička.

"To by nám z ministerstva neuznali - hodnocení musí udělat nezávislé pracoviště. Znáte to o té samochvále... Nemějte strach, není to daleko. Nasednete na pětku a za dvacet minut jste tam."

"Ale... ale... jaké snižování byrokracie? Vždyť jsem musela vyplnit 21 formulářů..."

"No vidíte. A ještě před rokem jich uchazeči o EET museli vyplnit 23. Takoví jsme kabrňáci." A s těmito slovy vystrčil oněmělou slepičku ze dveří.

+++++++++

Na tváři nezávislé PR specialistky Anny Štětinové se rozhostil profesionální úsměv. "Vy jdete z daňovýho, že jo? Ten antibuzerační doklad vám samozřejmě potvrdíme. Těch tu expedujeme každý den celej pytel. Je to čistě formalita - tady nám prostě vyplníte takový malý dotazník..." a přátelsky před slepičku postrčila malý aršík papíru s předtištěnými okénky:

1. Domníváte se, že pracovníci úřadu prokázali nelíčený zájem o váš případ?
2. Dbají jednotliví manažeři na svůj vzhled a profesionální vystupování?
3. Máte pocit, že státní zaměstnanci jsou dostatečně proškolení v oboru?
4. Doporučil(a) byste tuto pobočku svým přátelům?

Dále slepička nepokračovala... "Promiňte, ale já na tohle opravdu nemám čas. Já musím letět za kohoutkem. Zaskočil mu v krku piškot propagandy a teď mi tam leží na dvoře..."

"Počkejte, vy se chystáte k němu letět? To ale zcela mění situaci. Na to budete potřebovat letové pojištění... nejste přece žádná chytrá horákyně, abyste nám tady poletovala po městě pojištěná nepojištěná"

"Ale to s tím létáním se jen tak říká. Já za ním pochopitelně poběžím."

"Máte křídla?"

"To mám, ale nelétám s nimi a žádné pojištění nechci."

"Paní Slepičková, já dělám v branži už 20 let. Křídla máte, takže letové pojištění potřebujete. To je jako když si koupíte auto. Povinné ručení vám nikdo neodpustí, ať s tím autem jezdíte nebo nejezdíte. Máme na to z Bruselu zbrusu nové směrnice a nezlobte se, tohle já si na triko nevezmu. Ale víte co? Já mám v pojišťovně kamarádku... já jí brnknu a ona vás vybaví přednostně".

"Haló? Nazdar Míšo. To jsem já. No jak se máš?... Jo, už jsi sehnala ty oranžový ponožky?... No neke, a laděj ti k lodičkám? ... a co má taky dělat, viď? ... jo, to bych mu taky jednu vrazila... ty jseš blbá... představ si, že se do mě zamiloval náš koncipient - čumí na mě jak vosa na bonbon, ale nic neříká, typickej chlap ... to dá rozum, že ví, že jsem vdaná... tsss... jo, Míšo, prosím tě, mám tady jednu zákaznici, potřebovala by rychle letový pojištění, tak to s ní nějak urgentně vyřiď, ju?... no, má to na é-é-téčko... nevím, nějaká slepice... a ne abyste ji moc oškubali... jasně, hned ji tam pošlu, čau čau"

+++++++++

Za dalších 25 minut seděla slepička v kanceláři pojišťovací agentky Michaely Sládkové a vyplňovala předběžný doklad o rozsahu pojištovací smlouvy: nečekaná ztráta vody, připojištění za děravý cedník, samovznícení nákladu, běžné havarijní, úhrada nouzového přistání na hřadě. Šlo to jako po drátku. Až když se Michaela zeptala, jak si bude přát platit, slepička na ni vrhla nechápavý pohled. V tom shonu ji nenapadlo, že zadarmo ani kuře nehrabe, natož nějaká naondulovaná husa z pojišťovny. Paní Michaela se ale nenechala vyvést z rovnováhy: "Helejte, já mám známou finanční poradkyni, dělá tamhle na rohu, ona vám poradí co a jak. Tady je číslo kanceláře."

"Dobrý den, posaďte se", pokynula paní Sylvie Smetanová rukou, ledva za slepičkou zaklaply dubové dveře. "Nabízím přímé kontakty na evropský parlament, českou obchodní komoru i UNESCO. Všechny dotace mám tak říkajíc pod palcem. Zrovna včera jsem trpaslíkům zařídila diskontní příspěvek na vybudování nové cyklostezky do diamantových dolů".

Slepička k ní s nadějí vzhlédla a posadila se na rukojeť deštníku.

"Takže... patří pan Kohoutek k nějaké státem uznané menšině?"

"To snad ani ne..."

"Je členem nějaké neziskovky, nebo nestará se třeba o začleňování krocanů?"

"Není a nestará."

"A nebyl by alespoň trochu gay?"

"Kdepak, on je jenom na slepice"

"A předky někde na dálném východě nebo v jiné kulturně odlišné oblasti nemá?"

"Nemá, je to docela obyčejnej českej kohoutek"

"Hmmm, to je mi ale zpropadený případ. Na tohle asi žádné dotace neschrastíme. Ale zkuste si zajet do Banky pro místní rozvoj a zeptat se, zda by vám nedali grant."

+++++++++

Bankéř Bořivoj Trávníček seděl pohodlně v čalouněném křesle, a jako většina velkých finančníků, překypoval soucitem a porozuměním. Celé dopoledne projednával s oslíčkem Otřes-se inflační tlaky vyvolané jeho akutní zimnicí a teď cítil, že nadešel čas dopřát si poobědové viržinko.

Když mu slepička dovyprávěla svou odyseu, pan Trávníček se k ní laskavě naklonil, vyfoukl oblaka dýmu a dotázal se, zda má nějaký finanční kolaterál.

"Ko-ko-ko-co?", zeptala se utýraná slepička.

"Myslel jsem nějakou záruku nebo protihodnotu. V dnešním nejistém světě je nutno minimalizovat riziko podnikání... Nu, snad bych pro vás ve svém portfoliu nějaký grant našel, ale budu potřebovat výpis z kohoutkova trestního rejstříku. Jistě chápete, že naše instituce musí dbát o své dobré jméno a zevrubně si své klienty prověřovat."

Slepička na nic nečekala a neprodleně vyrazila na magistrát, aby pořídila kýžený výpis. Byla už zoufale uondaná, ale vidina modrajícího kohoutka ji poháněla kupředu. Do pátého poschodí vyběhla tak svižně, že po ní ve výtahové šachtě zůstalo několik pírek. Ani nezaklepala a vší silou vrazila do místnosti, ve které překvapený úředník právě promazával klouby pákového pořadače lehkou zbrojní vazelínou. Slepička popadla dech a hned spustila:

Pane úředníku, vydejte mi prosím potvrzení o bezúhonnosti kohoutka,
investiční bankéř mi za něj udělí grant na přepravu vodičky,
finanční poradkyně vyplní kolonku o řádném zabezpečení investic,
agentka pojišťovny mi následně zajistí letové pojištění,
PR specialistka mi potvrdí snížení byrokratické zátěže,
školený technik EET mi vydá registrační pokladnu,
přednosta úřadu mi potvrdí výkaz o zaplacení daně,
a vodohospodář mi do náprstku nalije vodu pro mého kohoutka.
Leží tam na dvoře, nožky má nahoře, bojím se bojím, že umře.

Promovaný referent Petr Rosický zanechal promazávání a s razítkem v pohotovostní poloze slepičku vyslechl. Chvatně si otřel prsty do kravaty a ze zaprášené poličky vyjmul tlustou knihu plnou paragrafů. Asi deset minut v ní listoval sem a tam a nic neříkal. Nakonec se zastavil na straně 197 s prstem vetknutým doprostřed prvního odstavce a přes obroučku brýlí se na slepičku podíval vážným pohledem:

"Poslyšte, Slepičková, má ten váš Kohoutek vůbec povolení k polehávání na dvorku?"

+++++++++

(předchozí pohádky)