Noční vlci (pohádky ovčí babičky)

Na louce se pásl beránek a z houští na něho mlsně koukal vlk. Když beránek chvilku nedával pozor, vlk se k němu připlížil a hrozivě zaskuhral: "Teď tě, beránku, sežeru!" Beránek se ustrašeně schoulil a vlk ho sežral i s chlupama.  

Copak?

Že se vám ta pohádka nějak nezdá?

No dobrá. Když se vám nezdá, budu vám vypravovat jinou.

O půl století později se potomek původního beránka opět pásl na louce, zrovna když se od lesa blížila kolona strašlivých motorkářů, kterým se pro jejich nezdravý životní styl přezdívalo "Noční vlci". Měli ostré zuby, narudlou srst a uši prošpikované cvočky.

Jen je beránek zmerčil, na nic nečekal a vzal nohy na ramena. A vlci na motorkách za ním. Přes meze i přes příkopy, cestou necestu, už už beránka doháněli. Ten se však náhle obrátil a sebevědomým hlasem zahřímal: "Stát, hloupí vlci!". Vlci se překvapeně zastavili a beránek jim oznámil, že by se s nimi ambiciózní hejtman místního kraje rád vyfotografoval. Vlci se zapýřili, učísli si pěšinku a požádali beránka, aby na ně počkal, že se jen rychle vyblejsknou a hned zase pojedou.

To se ví, že beránek na nic nečekal. Ledva vlci zmizeli za bukem, vzal do zaječích. Ale netrvalo dlouho a ve zpětném zrcátku opět zahlédl temné obrysy vlčí smečky. Přes drny i přes výmoly, cestou necestou, už už beránka doháněli. Naštěstí beránek zrovna doběhl k hradu, kde sídlil starý ovčák a mladý ovčáček.

Teď si asi říkáte, milé děti, že ovčák na vlky určitě vytáhne sukovici a hezky jim vypráší kožich. Jenže tenhle ovčák byl tak trochu násoska a namísto sukovice měl v almaře slivovici (pálenku ze suků si jednou zkusil vypálit taky, ale ta moc mu nechutnala). Na ovečky tím pádem moc času neměl, protože v noci popíjel režnou a přes den polemizoval s novinářskými hyenami, které mu vyčítaly, že své stádo nahání příliš na východ. Jen co "Noční vlci" projeli branou, ovčák se k nim přitočil a poptával se, zda by neměli v čutorách nějakou tu vodku navíc. Inu, kdo chce s vlky býti, musí s nimi píti. A než bys řekl "švec", váleli se všichni v hradním příkopě a cimbuřím otřásal sborový zpěv písně "Skal a stepí divočinou, hladový a roztrhán...", což vlci kvitovali radostným vytím. A zatímco se s nimi ovčák bratřil, beránek se nenápadně vypařil a pelášil pryč.

Vlci to ale záhy zjistili a se třemi promilemi v krvi se pustili do stíhání. Přes louky i přes kořeny, cestou necestou, už už beránka doháněli. A tentokrát neponechali nic náhodě. Beránka svými motorkami obklíčili a výhrůžně túrovali své motory.

Staršina vlčí smečky slezl z Harleye a v očích mu zajiskřilo způsobem, který beránek viděl pouze u řezníka Antoše těsně před tím než záhadně zmizel jeho kamarád Pašík. Vlk vycenil své žluté zuby a povýšeně beránka podrbal na hlavě: "Tak co, mladej? Chutnáš nejlíp na kmíně nebo na česneku?"

"No, přijde na to...", začal opatrně beránek, ale ani to nestačil dopovědět a do vlků jako když uhodí. Staršina zbledl a nevěřícně se otázal: "Cože, ono přijde NATO?" Vlci se začali dívat jeden na druhého a některým se rozklepala kolena. "Přijde NATO", neslo se ustrašeně smečkou a vlci se nenápadně začali vytrácet. Nad polní cestou se zaprášilo a po krvelačných šelmách nebylo zakrátko ani vidu ani slechu.

A beránek? Ten se pod statnou borovicí natáhl a usnul.

Tak dobrou noc a ať vás vlci honí celou noc.