Nedělní chvilka angličtiny: Investing II.

Druhá část trilogie zabývající se některými termíny z oblasti investování a akciových trhů. Článek je zaměřen na angličtinu. V žádném případě se na něj nedívejte jako na investiční doporučení.

Dnes se podíváme pouze na dvě anglická slova: "leverage" a "options".  Nejsou to ovšem slova ledajaká. To první charakterizuje samotnou podstatu globálního finančního systému a doslova hýbá celosvětovou ekonomikou (lehce se o něm dá napsat celá kniha) a to druhé je v jistém smyslu odnoží toho prvního.

Leverage

Když si slovo "leverage" zadáte do translátoru, většinou vám vyjede překlad "pákový efekt". Princip fyzikální páky je celkem jasný. Chceme zmenšit sílu potřebnou k dosažení určitého efektu. Ve světě finančním to funguje obdobně, jen se místo ramene páky používá dluh, s jehož pomocí můžeme znásobit účinnost prostředků, které máme k disposici. Pokud byste pro "leverage" chtěli jednoslovný překlad, můžete použít třeba "našponovanost".

Podívejme se teď na příkladu jak ta našponovanost vlastně funguje. V tomto ani v dalších příkladech nebudu pro jednoduchost uvažovat některé poplatky, které musíte makléřům platit za každou transakci a ani se nebudu zabývat daňovými aspekty příslušného obchodu - půjde mi čistě o princip finanční páky.

Nuže představte si, že jste opatrný investor, máte $1000 a hodláte je investovat do firmy X, jejíž akcie se prodávají za $20. Nakoupíte jich tedy 50 a očekáváte vývoj na burze. Za rok se akcie zhodnotí, řekněme že jejich cena stoupne na $25, takže na každé vyděláte $5. Máte jich 50, takže zisk z tohoto obchodu je $250. To je vidět i z toho, že při prodeji za akcie utržíte 50x25 = 1250 a po odečtení tisícovky, kterou jste do podniku vložili Vám zůstane $250.

Tady žádná našponovanost není, protože jste nepoužili žádný dluh.

Teď si ale představte, že jste agresívní investor a banka je ochotna Vám proti Vašemu vlastnímu vkladu půjčit dalších $10000 na 5% úrok. Teď tedy máte k disposici $11000 a za ně si můžete nakoupit 11000/20 = 550 akcií. Tyto po roce prodáte za $25 a máte 550x25 = 13750. Bance musíte vrátit jejich $10000 s 5% úrokem, což je 10000+500 = 10500. V kasičce Vám tedy zůstane 13750-10500 = 3250. Vaše našponovanost - tedy zhruba poměr vypůjčených prostředků k Vašim vlastním - byla sice poměrně velká, konkretně 10:1 (na každý dolar vlastního vkladu jste si půjčili 10 dolarů od banky), ale výnos je více než 10x větší než v případě nulové našponovanosti.

Všeobecně platí, že čím vyšší našponovanost, tím vyšší zisk. Ale nesmíte zapomenout do výpočtu zakalkulovat ty úrokové míry. Ne všechny investice jsou tak výrazně výdělečné jako ta v příkladu. Většinou je relativní zisk podstatně menší a pak hrají úrokové míry důležitou roli při rozhodování. V případě operací finančního sektoru je v USA určuje centrální banka (the Fed) a každý zlomek procenta nahoru nebo dolů má velký vliv jak na hospodaření finančních institucí, tak na celkový pohyb trhu (ten vliv je ale o trochu komplexnější než jen ten jednoduchý příklad nahoře).

Nabízí se tedy přirozená otázka. Pokud jsou úrokové míry snesitelné, proč neriskovat a nejít do toho takříkajíc po hlavě? Odpověď je jednoduchá. Protože ta stejná našponovanost, která zvětšuje zisky, zvětšuje i případné ztráty. A to stejnou měrou. Podívejme se, co se stane, když naši investoři neodhadou směr vývoje trhu a ty samé akcie klesnou z 20 na 16.

Opatrný investor svých 50 akcií prodá za 50x16 = 800, takže má ztrátu $200. Budiž. Agresívní investor svých 550 akcií prodá za 550x16 = 8800, ale bance musí pořád vrátit $10500. Po zaplacení mu tedy zůstane 8800-10500 = -1700. Nejenže tedy přišel o svůj původní vklad, ale ještě za tuto zkušenost musí bance doplatit $1700 ze svého (v reálu investor samozřejmě nemusí prodávat se ztrátou, může počkat, zda se trh vzpamatuje - ovšem tím také riskuje, že trh klesne ještě hlouběji).

Našponovanost, stejně jako oheň, je tedy dobrý sluha, ale zlý pán. Když v roce 2008 zkrachovala banka Lehman Brothers, její pákový efekt byl zhruba 30:1. S takovou šílenou našponovaností není těžké si představit, jak i relativně malý pokles cen nemovitostí dokáže s neopatrnou bankou zatočit. To jaký typ dluhu se do našponovanosti počítá je poměrně technická otázka a nemá cenu se s tím v blogu příliš zabývat - ale ať to počítáte tak či onak, banky mají i dnes podstatně vyšší leverage než běžné nefinanční firmy (většinou je to někde mezi 15:1 a 25:1).

To samo o sobě není problém. Bez našponovanosti by bankovní systém fungoval jen obtížně.  Otázkou je, jak velká by měla být. A tady se zájmy veřejné a bankovní rozcházejí. Banky by chtěly mít vysokou leverage s vysokými zisky, s tím, že případný krach zatáhnou daňoví poplatníci. No a ti by pro změnu chtěli bezpečný bankovní systém s nižší našponovaností, ale tím pádem také s nižšími zisky pro pány finančníky. Naštěstí pro banky se veřejnost o leverage ani o celkový chod finančního sektoru moc nezajímá, takže politický tlak na změnu je poměrně malý (banky naopak do politiků často a rády investují poměrně solidní peníze a vyplácí se jim to).

Osobně si myslím, že slovo "leverage" je jednou z nejdůležitějších ingrediencí pro pochopení geopolitických poměrů v současném světě a hlavním důvodem, proč z ekonomických kruhů neustále slyšíme moderní mantru o nutnosti ekonomického růstu. Neustále se hledají nová odbytiště. Neustále se hledají nové přírodní zdroje. Pro globální finanční systém s jeho hazardní našponovaností by trvalý pokles znamenal smrtelné riziko. A tak se dělají psí kusy, aby hospodářská produkce rostla stůj co stůj, a aby třeba ani malé Řecko nedej bože nezkrachovalo. Protože vlnobití, které by tento malý kamínek ve tvrdě našponovaném  systému způsobil nechce žádný vysoký finančník vidět.

A abychom nedali angličtině úplně vale - ještě pár příkladů použití tohoto slůvka.

Swiss banks hit by higher leverage ratio requirementPNC Earnings Show Increased Leverage And Return On EquityLeverage in China's bond market at record high 

Options

Options (česky "opce") jsou jednou z možností, jak se individuální investor může svézt na horské dráze našponovanosti. Tím vám ale v žádném případě nedoporučuju, abyste si investování v opcích zkusili sami. Je to velice riskantní operace. Dobrý makléř by Vás k opcím vůbec neměl pustit, pokud nemáte alespoň roční zkušenost s investováním v akciích. Důvod, proč se o nich zmiňuji je hlavně ten, že je z nich odvozeno několik zajímavých tržních indikátorů, na které se podíváme příště.

Technicky je opce finanční derivát, většinou asociovaný s konkretními akciemi, který Vám umožňuje prodat nebo koupit určité množství těchto akcií za určitou cenu - této realizační ceně se říká strike price (oproti tomu aktuální ceně akcií či jiných instrumentů se někdy říká spot price). Za tuhle cenu ale opce nekupujete. Opce mají své vlastní (většinou podstatně nižší) ceny. Dříve než se na ně podíváme, ještě malý technický detail - zatímco u akcií je základní jednotkou transakce 1 podíl či 1 akcie (1 share), u opcí je základní jednotkou 1 kontrakt (1 contract), který Vám umožní prodat či koupit 100 akcií. Pokud se jedná o koupi, tak se těmto kontraktům říká calls a pokud se jedná o prodej, říká se jim puts.

Udělejme si teď zjednodušenou úvahu, za kolik by se ty opce asi tak měly prodávat. Představme si firmu X, jejíž akcie se momentálně prodávají za $15. Calls jejichž strike price je také $15 (tedy právo nakoupit za těch 15) by se v podstatě mohly prodávat zadarmo, protože proč kupovat právo je nakoupit za $15, když je za těch 15 můžete koupit na volném trhu. Stoupne-li však cena akcií na 16, ty samé calls by měly stát alespoň $1, protože toto právo Vám umožní akcie koupit za $15 a hned je na volném trhu můžete střelit za $16 s čistým ziskem $1. Takto určené ceně se říká vnitřní hodnota opce (intrinsic value).

Takhle jednoduché to však není. Opce vám totiž umožňuje prodat či koupit pouze v určitém časovém horizontu (expiration date) a za toto právo musíte zaplatit určitou částku navíc (premium). Této hodnotě navíc se také říká časová hodnota opce (time value) a čím je platnost opce (expiration date) delší, tím je toto premium vyšší. Koho zajímá ocenění opcí hlouběji, může se podívat na tzv. Black-Scholesovou formulku. Díky mechanismu popsanému v předchozím odstavci roste relativní cena opcí několikanásobně rychleji než cena příslušných akcií (tzv. podkladového aktiva), a můžeme se proto na jejich fungování dívat jako na určitý typ našponovanosti, přestože není způsoben dluhem, ale v tomto případě časovým omezením.

Opce jsou celkem náročná investiční disciplína a pro běžného smrtelníka, který se nechystá s opcemi obchodovat, stačí vědět, že ceny calls se zvyšují s cenou akcií, zatímco ceny puts rostou, pokud podkladové akcie klesají. Jak rychle ty opce rostou si nejlépe osaháte, pokud ty ceny budete pár dní sledovat.

Podívejme se na příklad. V pondělí 16. listopadu kolem poledne se akcie banky JPMorgan (JPM) prodávaly za $65.91 (v USA se používá desetinná tečka). V tomto okamžiku jsem si udělal screenshot ceny opcí (pouze calls, chcete-li vidět i puts najděte si je přes Yahoo!Finance - viz minulý blog). Tady je  prvních 6 sloupků calls.

tabulka obsahuje tyto údaje  (strike : code : last : bid : ask : change)

Ten kód kontraktu (code) klidně přehlédněte a soustřeďte se na strike price (vlevo od kódu) a na vlastní cenu opcí - bid a nebo ask - podle toho zda budeme nakupovat nebo prodávat (druhý a třetí sloupec zprava). O několik hodin později - kolem čtvrté odpolední - se akcie JPM vyšplhaly na $66.51. Ceny opcí typu calls šly také nahoru, jak ukazuje aktualizovaná tabulka.

A teď malý experiment. Předpokládejme, že máte $10000 na investování. V poledne koupíte akcie za 65.91 a o 4 hodiny později je za 66.51 prodáte. Máte $10091, takže bez poplatků a daní jste vydělali 90 dolarů. Teď si ale představte, že místo akcií za těch 10000 doláčů koupíte ty prostřední opce (strike = 66.00). V poledne nakoupíte za 0.54 (ask) a o 4 hodiny později prodáte za 0.83 (bid). Najednou máte $15370.40 - tedy čistý zisk přes 5000. Options tedy fungují podobně jako leverage.

Ovšem velký pozor. Musíte uhodnout směr pohybu trhu. Pokud ho neuhodnete (a nakoupíte si opce typu puts), tak Vás to zcela vymázne. Stejně jako v příkladu s našponovaností, opce sice opticky zvyšují zisky, ale stejně brutálně násobí i ztráty. Proto v žádném případě nepatří do rukou začínajících investorů.

Existuje ale ještě jeden důvod, proč si velcí investoři kupují opce a to je ochrana pozic při předpokládaných nepříznivých pohybech trhu. Představte si, že máte nakoupeny řádově tisíce akcií firmy X a očekáváte krátkodobý pokles cen (ať už z důvodu celkového poklesu trhu a nebo z důvodu momentální slabosti výsledků firmy X). Samozřejmě byste mohli svou pozici prodat a koupit ji zpátky za nižší cenu. To má ale - kromě přirozeného rizika - i nepřímé daňové následky a většina manažerů se proto snaží s akciemi "netočit" příliš rychle. V takových případech si raději za relativně směšný pakatel nakoupí opce typu puts - ty při poklesu cen porostou - a na své vlastní akcie nemusí vůbec sahat. Mimochodem, tento defenzívní mechanismus stojí i za známým termínem Greenspan put, který trochu ironicky charakterizoval měnovou politiku Fedu ke konci 90. let jako de facto ochranu investorů.

Všeobecně se dá říci, že v obdobích kdy trhu vládne stres a strach se opce typu puts používají zejména k ochraně dlouhých pozic (i když spekulanti se na pádu cen určitě rádi povozí taky). Tento fakt, spojený se skutečností, že přidaná cena opcí (premium) se v obdobích kolísavosti trhu (market volatility) prudce zvyšuje, umožňuje z cen opcí odvodit jeden velmi důležitý indikátor celkového sentimentu investorů.

Ale na ten - i na jeho bratříčky -  se podíváme až za týden.

A na závěr ještě pár "opčních" titulků z novin

GE options volume surges on Synchrony swapStocks Quiet Despite Options ExpirationBig GE Rally Will Continue, According to Options Market

Související články:

Nedělní chvilka angličtiny: Investing I.

Nedělní chvilka angličtiny: soccerNedělní chvilka angličtiny: the SimpsonsNedělní chvilka angličtiny: gerrymander