Jak to vlastně bylo? (Hillary vzpomíná)

Tak vy si myslíte, že historii píší vítězové? Houbeles! Tu píší náhodní kolemjdoucí nasliněnou inkoustovou tužkou. Nevěříte? Skutečnosti, které se Vám chystám sdělit, byste nenašli ani na tom nejbizarnějším konspiračním serveru.

+++++++++

"Tak jsem konečně tady. Téměř na vrcholku. Mé směřování výš a výš je u konce. O téhle chvíli sním celý svůj život. Jen já vím, kolik dřiny, sebekontroly a odříkání to stojí než se člověk vydrápe dostatečně vysoko. Jen já vím, kolik potu, krve a slz je nutno prolít, aby se mohl vyšplhat do míst, odkud už je vidět přímá cesta na Olymp. Takhle se asi cítí maratonský běžec, když vběhne do cílové rovinky, vyčerpaný jako stará studna. Najednou tu jen tak stojím, celý svět mi leží prakticky u nohou a padající hvězdy vyměřují můj příděl věčnosti. Poslové světla. A mezi nimi se jako pestrobarevné mžitky míhají obrazy všech těch, kteří mi na cestě vzhůru nezištně pomohli."

"Jsi v pořádku, Hillary?", ozval se zezadu starostlivý hlas muže v nejlepších letech. "Hillary, slyšíš? Máš trochu pobledlý obličej. Neudělalo se ti z toho strmého stoupání mdlo? Nepotřebuješ si odpočinout? Mám ještě v termosce trochu cejlonského čaje. Na."

Sir Edmund Hillary, zahalený do péřové větrovky, udělal několik kroků zpět, odmotal si z úst pletenou šálu a trpělive počkal než mu šerpa Tenzing Norgay dolije čaj do papírového kelímku. Pozadí této dojemné scénky podbarvil vpravdě nadpozemský výjev. Kam jen černé brýle dohlédnou, blyští se majestátní osmitisícovky Himalájí. Ostře vyřezané hory, jako by je právě vybalil z celofánu, kamenité svahy plaše erodující pod příkrovem mraků a vůkol samý sníh.

Hillary zmačkal upotřebený kelímek, pokynul rukou a vrcholové družstvo se vydalo na další výstup podél krátké skalnaté římsy zalité dopoledním sluncem. "Už tam budem? Já jdu celou dobu v bačkůrkách", vypískla vzadu Zuzana Hubeňáková, která v deváté britské expedici na nejvyšší horu světa zastupovala české bloggery.

"Už jen pár hodin", procedil skrze zuby Hillary a raději předstíral, že nevidí, na co si Zuzana připevnila stoupací železa. Dobrácký šerpa ale v batohu vyštrachal dvě igelitové tašky z Tesca v Dárdžilingu a galantně je nabídl spolulezkyni, aby jí neprovlhly růžové ponožky. Zuzana je s povděkem přijala a po krátké přezouvací zastávce se vklínila do průrvy a za pomoci cepínu a grilovací vidličky se statečně škrábala za velitelem.

Když se všichni vysoukali na malou planinu v nadmořské výšce 7900 metrů, uviděli na jejím vzdálenějším okraji vzpřímenou postavičku velikosti dospělého lidoopa. Hillary se zastavil a z torny vylovil své příruční kukátko, vánoční dárek novozélandské operní společnosti. Obezřetně si tajemného tvora prohlížel. Kdo se to opovažuje proniknout do tohoto posvátného hájemství, legálně pronajatého britskou vládou za účelem dobytí nejvyššího bodu na zeměkouli?

"To bude sněžný muž, pane Hillary", přispěchal se znaleckým posudkem šerpa Norgay. "Občas je vídávám jak se potulují v suťovišti a hledají zbytky sušenek, odhozených nedbalými alpinisty. Mají trochu primitivní slovník, ale pokud máte oxfordský certifikát v posunkové řeči, snadno se s nimi domluvíte. Podívejte se na tu jeho bujnou kštici. Něco takového by na běžné lidské hlavě nikdy nevyklíčilo."

Výprava popošla doprostřed bílé pláně. Hillary zvedl ruku jako univerzální gesto pozdravu a krok za krokem se přibližoval k neznámému stvoření. Opálený Nepálec s českou blogerkou jej opatrně následovali, dávajíce bedlivý pozor na sebemenší příznak nepřátelských úmyslů. Postava stála nehybně v hlubokém prachovém sněhu a trpělivě vyčkávala, co se bude dít. Zdálky to vypadalo, že se mírně nakrčila. Po další stovce metrů se naši hrdinové přiblížili natolik, že byli schopni rozeznat rysy vetřelcovy tváře.

A nebyl to sněžný muž, byl to realitní magnát Donald J. Trump.

"Kampak, kampak?", zeptal se jich přímo a bez jakéhokoliv nádechu politické korektnosti nebo dokonce zdvořilosti.

"Dobrý den, jdeme tudy prosím vás dobře k Mount Everestu?"

"Sorry, ale budete se muset vrátit. Tady všude je Trumpovo. Jak sedíš ty, ty, ty i ty."

Teprve teď si Hillary všiml, že další cestu podél hřebene lemují dvě linie ostnatého drátu, přerušené pouze malou bambusovou brankou, na které visela ručně psaná cedulka "Pozor zlý jak" v pěti světových jazycích. Zuzanu napadlo, že by pod ni ještě mohla připsat "zlý jak jak", ale dominantní mužský hlas pokračoval.

"Jsem slavný developer Donald Trump a právě jsem od nepálské vlády zakoupil celý komplex severní Čomolungmy, včetně přilehlého podhůří, abych zde mohl vybudovat úspěšnou továrnu na kafemlejnky. Například tamhle podél ledovcové morény budou stát dělnické kolonie. Všechny pozemky od východní stěny Lhotse až po úpatí Makalu patří mně a nikdo jiný na ně nemá přístup. Za toto právo jsem nejvyššímu sáhibovi vysolil 56 miliard dolarů, nepočítaje v to kolkové známky  a poplatky na výstavbu kyslíkovodu.  Vidíte ten skalní ostroh vlevo?", a magnátova ruka ukázala směrem k rulovému skalisku, "tak za ten jsem Správci katastrálního úřadu v Káthmándů ještě musel pod stolem šoupnout 6 pečených buvolů. Nemáte ani potuchu, co to dá práce protlačit pod malým nepálským stolečkem vzrostlé zvíře, byť se jeho objem vypečením trochu zmenšil."

Zatímco se Hillary s Norgayem nepřístupně chmuřili, Zuzana si vyklepávala sníh z bačkůrek a při tom si miliardáře zkoumavě prohlížela. Pokoušela se odhadnout, kolik asi vlastní fabrik a dolů, popřípadě jaké jsou jeho taneční schopnosti. Její obdivný pohled nezůstal bez povšimnutí.

"Podívejte se tamhle - na tom nepřístupném skalním masívu bude jednou stát Trumpovo devítipodlažní Kasino s vlastní vířivkou a speciální slevou pro ošlehané horolezkyně. A v lavinovém poli hned naproti chci na jaře vysadit nějaké ty laviny. Nejlépe alpské - ty jsou nejdražší a přežijí i v místních tvrdých podmínkách. Ale to hlavní si schovávám nakonec. Napříč celým údolím povede jedna obrovská pětimetrová zeď. Ještě nevím, co přesně bude oddělovat, ale bude bezpochyby gigantická. A navíc přímo napojená na tibetskou větev Velké čínské zdi i když jsem si vědom, že od štamgastů pražské kavárny za to sklidím pohrdlivé opovržení..."

V tomto místě se Praotec Bombastik náhle rozkašlal.

"Něco na mě asi leze", poznamenal omluvně. "Včera, když jsem skládal své termální prádlo, vykulil se z něho virus veliký jako housenka. Vsadím se, že mne ve spánku zákeřně napadl."

"No, tak my nebudeme zdržovat", přerušil proud jeho výmluvnosti Hillary a obočím dal šerpovi znamení, aby se chystal k návratu do tábora číslo 3. Netrvalo dlouho a vrcholový tým traverzoval podél rozeklaného výběžku zpět do nižších poloh.

"Tak mediálně zmanipulovaný prvovýstup jsem už dlouho nezažil", brumlal si Sir Edmund Hillary pod vousy, když zavěšen na laně zkoumal průchodnost kamenného ochozu. Nesmrtelná žula lakonicky vstřebávala jeho frustraci. Ani brvou nehnula. Proč taky?  Z jejího pohledu je celé lidstvo jen atypickým druhem lišejníku.

Tenzing Norgay sestupoval ze sedla jako druhý a ochozem prošel v neobvyklé tichosti. Snad jen pokleslá ramena vypovídala něco o duševním rozpoložení skromného šerpy. Ani Zuzka toho na zpáteční cestě moc nenamluvila, ale v duchu si svatosvatě umiňovala, že ji příště nikdo dál než na Ještěd nevytáhne.

Když si Tenzing po návratu do bivaku čistil pohorky, Edmund i Zuzka už dávno spali. Šlachovitý horal spořádal polovinu paštiky z horských ještěrek, nařídil budíka na půl páté a těsně před tím, než se sám zavrtal do spacáku, postavil za stan termosku s horkým cejlonským čajem, pro případ, že by tudy v noci procházel náhodný host z tichých čajoven.

(za správnost uvedených údajů odpovídá Agentura střelená kachna)