Jak se Karel kvůli bulharským strojvedoucím a Čunkovi málem nestal nejlepším sportovcem

Nu co naplat. Chtěl jsem napsat pár nezávazných plků o Krullově dimenzi, ale doneslo se mi šeptandou, že kdo tento týden nenapíše blog s výše uvedeným titulem, bude vyškrtnut ze seznamu blogerů. Ale dejte si nejprve půlku Ibalginu

(předchozí díly epopeje naleznete zde a zde a zde a zde a zde)

"A otrokům skývu chleba dals?", zeptal se bulharský strojvedoucí svého mladšího bratra, toho času kostrojvedoucího na pravidelné lince Konstantinopol - Velehrad.

"Dal", přikývl druhý z bratrů, škrábaje se římskou korouhví na zádech.

"A lýkové provazy na převodu šlapacího soustrojí utáhls?".

"Utáhl", odsekl trochu podrážděně mladší bratr.

"Pomni sobě, že koncentrované Einsteinovy geny musíme do střední Evropy dovézt v časovém limitu, jináč se zapaří a za tisíc let v hlavách jejich nositelů žádné geniální fyzikální teorie nevzklíčí", poučoval ho starší bratr a významně poklepal na přepravku s papyrusovou nálepkou 'Dicht Einstein Gen'. "Lehce pak zvíš, že bez fyzikálních teorií nebude ani parního stroje ani Lorentzovské kontrakce vzdálenosti Konstantinopol-Velehrad. A ani našeho byznysu."

Mladší bratr si oprášil tuniku a vydal se zkontrolovat, zda mají otroci pohánějící první lokomotivu byzantské konstrukce lýtka dostatečně namasírovaná myrhovou pryskyřicí.

+++++++++

Vykloniv se z okénka, bratr Metoděj varovně zamával chlupatýma rukama a divokými posunky naznačoval náhodnému stopaři, aby se klidil z cesty, neboť otroka pověřeného vysunováním brzdicího podpatku sklátil minulý týden zánět příušnic.

Vousatý asketa s exotickým jménem Karel se však nezalekl a za jízdy obratně naskočil na lokomotivní tendr naplněný vysokokalorickými jáhlovými plackami.

"Je mi hanba, takto na vás vyřvávat v plné rychlosti, ale posledního půlroku jsem se kromě ochotnického falšování historie zabýval prakticky výlučně studiem východních náboženství. Nevzali byste mne na Velkou Moravu? Doneslo se mi, že se tam katolická odnož křesťanství rozlézá jako dýmějový mor!"

Bratr Cyril zdvihl zrak od rozkreslených návrhů hlaholice, zběžně mrkl na rozpis služeb a zvesela na pocestného zahlaholil: "I to se ví, že vzali. Na Moravě jsme coby dup. U patnáctého šlapadla vlevo se můžete střídat s emírem z Meliteny."

"No počkat - ale jste vy vůbec Bulhaři?", změřil si Karel oba bratry podezřívavým pohledem. "Král Lothar II nařídil, že v celé střední Evropě budou civilní přepravu zajišťovat toliko Bulhaři. Dekret vyšel pár hodin poté, co se jeho věčně neuspokojená choť navrátila ze sólo-dovolené v Burgasu. Tak to ostatně v balkánské politice chodí - nejprve naléhají Bulhaři na královnu a obratem ona na Lothara."

Bratr Cyril ho kvapně ujistil: "Technicky vzato jsme se sice narodili v Soluni, ale to je od bulharských hranic coby štangličkou čevabčiči dohodil".

"Jsme naturalizovaní Bulhaři a basta fidli!", dodal bratr Metoděj autoritativně a pokračoval v promazávání přetlakových ventilů, jimiž porobení otroci v polední pauze opatrně upouštěli svou třídní nenávist.

+++++++++

"Zase to rozhodnutí o sportovci roku nechali na mně", mračil se nad jmenovacím pergamenem vladyka Čunek, pravá ruka knížete Rostislava a v případech choulostivých diplomatických jednání s nitranským panovníkem Pribinou i jeho pravý nárt.

"A zrovna v letošním roce se se sportovními úspěchy roztrhl pytel. Vikingský náčelník Rurik překonal světový rekord v hodu oštěpem do zadnice, výbojní Avaři ovládli mikulčickou steeple-chase a Ludvík I. Pobožný vyhrál mistrovství Franské říše v nemoderním pětiboji."

V tom se rozletěly dubové dveře a do archívu hradiště se vřítil kníže Rostislav: "Tak Karel nám začal úřadovat. Šlapací lokomotiva z Bulharska ho sice přivezla teprve minulý měsíc, ale už stačil oprášit všechny pohanské zlozvyky a v duchovní časovce jednotlivců si namazal na křupanec i biskupa pasovského. Mé milované křesťanství je dočista na lopatkách."

"Na lopatkách...?", zbystřil sluch vladyka Čunek. "Pokud se nemýlím, tak to je v řecko-římském zápase ekvivalent osmigólového debaklu. Karel bude sportovec roku jako vyšitý. Takový husarský kousek jsem v politickém ringu viděl naposled když jazyková komise pro redukci názvů moravských administrativních celků udělala ze Sámovy říše jednoslovnou 'Sámošku'!"

"Což o to, výsledek je to lichotivý", připustil Rostislav, "ale z důvodu ochrany osobních dat to nemůžeme do kronik napsat natvrdo. Ještě by nás na západě podezřívali z Karlomanie. Hoďte to na ty bulharské strojvůdce. Jak že se ti bratři jmenují - Dimitrov?"

+++++++++

"Venuško, udělejte mi kafe a budeme diktovat, ano?", houkl vladyka Čunek na svou mladou, ale vábivě plnoštíhlou sekretářku.

Když se slečna Věstonická vrátila z kuchyňky, upravila si povislou podprsenku a do tesacího stroje založila novou kamennou desku.

"Tak si pište. Na území Velkomoravské říše a přilehlých hraničních hvozdů - čárka - jako je například pražská obora Hvězda - čárka - bratři Cyril a Metoděj položili základy křesťanství na lopatky - tečka".

"Ale soudruhu vladyko, to už se mi na kámen nevejde", ozvala se Venuška.

"No tak to 'na lopatky' vynechte", svolil vladyka a v duchu se podivil do jakých kamen ta nebohá duše celý večer koukala, že ho nazývá přízviskem v povodí Moravy tak nelibozvučným.