Hybridní agent Trčálek v tísni

S mírným zpožděním jsem zaregistroval skutečnost, že si v těchto dnech povinně připomínáme "Mezinárodní týden parazitů". Nu co naplat - zaparazituji si tedy trošičku na svém oblíbeném psavci. Schválně jestli poznáte, o koho jde.  

(původní příběh naleznete zde)

U rohového stolku tiché čajovny seděl náhodný Host a nervozně se přehrabával v ohmataných lejstrech - jako by v nich hledal ztracené mládí. Čas od času si inkoustovou tužkou sepsal pár číslic na papírový pytlík od čaje.

"Tu karmu mi byl čert dlužen", bručel si pod impozantní fousiska. "Z proti-katolických článků vyklepu sotva 15, za důkladné protepání sociálních demokratů mi nikdo víc jak 20 nedá, tak alespoň, že z té Šichtařové vyždímám obligátní pětatřicítku. Kdyby tak ještě z Větvičky něco káplo."

U vedlejšího stolu seděl jeho věrný čtenář Miroslav V. a v duchu spřádal plán jak získat Mistrův autogram. Nakonec se rozhodl zažádat o čajový azyl. Kofeinového uprchlíka přece Host neodmítne. Uchopil svůj půllitr, ze kterého vyzývavě čouhaly dvě tkaničky od pigi čaje, a prvovýstupem podél severní stěny čajovny se přesunul k Hostovu stolku.

"Mohu si přisednout", špitl nesměle a nevyčkav souhlasného přikývnutí, usadil se na židli. Po zakopání se v dobytých pozicích nasadil o něco žoviálnější tón.

"Hele... znáte ten jak přijde paraguayec, parašutista a parazit do opravny gaučů a hádají se, kdo má na klobouku větší péro?..."

Host se štítivě odtáhl. "Nejsem zvědav na vaše xenofobní impertinence. Nevidíte, že vězím až po uši v existenční tísni? Kvůli negramotné politice ČNB jsem byl nucen přijmout mizerně placenou práci a po nocích si teď musím přivydělávat vekslováním s karmou. Zmizte mi z očí."

Když věrný čtenář odkvačil, s půllitrem zpola naplněným vlažnou tekutinou značky Jemča, pokračoval Host ve své inventuře: "Tak pokud se mi dnes povede pumpnout Zemana alespoň o třicítku, mohl by se můj týdenní karmický mezisoučet vyhoupnout na kulatých 220. Při současně podhodnoceném kursu karmy ke koruně v poměru 1:9 bude ale můj výtěžek stejně dělat jen nějakých 1980 korun... Čert aby tu ČNB spral! Den co den tady dřu jako kůň Převalského a přitom budu mít karmu stěží na zaplacení účtu. Já snad budu muset začít dávat do titulku i toho Nožičku."

Jako na zavolanou se vedle stolku zhmotnil hřmotný vrchní v tílku. "Přál jste si platit?"

Host cosi zamumlal.

"Tak to máme dva hektolitry cejlonského čaje, tři a půl hektolitru jasmínového, tři pytle sýrových křupek a dvě cisterny Earl Gray s sebou. Nějaký cukříček byl?"

Host zavrtěl hlavou: "Piji svůj čaj neslazen".

"Suma sumárum to dělá 2270 korun".

Host zbledl jako stěna a začal prohledávat portmonku, zda v ní neuvízla nějaká bankovka, o jejíž pozemské existenci neměl až do této chvíle nejmenšího tušení. Vrchní si mezi tím poklepával tužkou o zápisníček.

V tom se Host náhle zvedl ze židle a vší silou odtáhl svůj stolek stranou. Překvapený vrchní ustoupil instinktivně do sousedící uličky. Host se uprostřed vzniklého prostranství zeširoka rozkročil, vytáhl z náprsní kapsy jezdecký bičík a prudce jím šlehl.

"Volám tě, doktore Solferne, mistře nad mistry, přijď ve své velkolepé moudrosti zakročit než se strhne ostuda."

Nic. V salónku se nepohnul ani čajový lísteček. Jen moucha sedící na obrazu mocnáře z Vysočíny si přešlápla z levé nohy na pravou.

Host si notně přihnul z nedopitého šálku na stole a opět práskl bičem.

"Eskondrante kuparvilo. Volám tě pod druhé doktore Solferne. Ten vrchní mě chce zruinovat."

Vrchní nehnul ani brvou, tváře se i nadále jako tesaný obelisk neoblomnosti.

"Ja druntehukydáro ustan patro, volám tě po třetí velký Solferne. Všechna karma je v prachu."

+++++++++

Na prosluněné pasece v Dolním Posázaví se popásaly dvě srnky s kolouškem. Nad nimi se rozevírala zelená klenba smrkového lesa, ze které občas vystrčil svou hlavu pracovitý strakapoud. V dálce zurčel potůček a vůkol voněl vřes. U nízkých keříčků v porostu klečel doktor Solfernus a otrhával borůvky.

Vtom v jeho kapse zabzučel mobil a na displeji se objevila krátká SMS.

"Máte na pekelné poště telegram. Urgentní záležitost. Trepifajksl."

Jedním mávnutím černého pláště se doktor Solfernus přenesl do budovy pekelné pošty, kde mu službu konající Trepifajksl předal stočený lístek se zprávou. Ledva ji stačil dočíst, do podatelny se v pantoflích vřítil sám Belzebub.

"Co je to tu dneska za pekelný bordel?", vyštěkl směrem k doktorovi.

"Obávám se, že jeden z našich agentů přecenil své aritmetické schopnosti a v nedaleké čajovně poněkud překročil dohodnutý rozpočet. Zřejmě se mu nepodařilo správně sečíst jednotlivé položky."

"Proč jste tam neposlali Kalouska? Ten by to sečet raz dva."

"Agent Kalousek organizuje nábor dušiček ve Sněmovně. Vrátí se až na podzim."

"Kolik ten váš agent potřebuje?"

"No, chybí mu asi tři stovky, ale při momentálně nepříznivém kursu karmy ke koruně..."

Belzebub ho rázným gestem přerušil a hněvivě křísl svým trojzubcem o skalní stěnu. Hejno odletujících jiskřiček ustrašeně zapadlo do koše s doporučenými dopisy. Nejvyšší čert se obrátil k Trepifajkslovi, který si v prstech mnul oháňku a snažil se zjistit, zda ji má tupírovanou a nebo kupírovanou.

"Přestaňte si hrát s ocasem a okamžitě mě spojte s buddhistickým peklem."

Trepifajksl sklapl kopyta a začal svým chlupatým prstem nervozně listovat v telefonním seznamu. "A do kterého oddělení chcete přepojit, pane šéf? Je tu Arbuda, Nirarbuda, Atata, Hahava, Huhuva a nebo Padma".

"Dejte mi Huhuvu - a fofrem."

Belzebub si vzal podané sluchátko a otočil se zády k přítomným.

"Haló? ... To je Huhuva? ... Tady křesťanské peklo. Belzebub u aparátu. Dobrý den. Co hříšníci? Úpí, úpí? ... Tak to jsem rád, že jektají zubama celý den. Poslyšte, potřeboval bych nějakou karmu, ale prvotřídní, čerstvě stočenou... No asi tak půl měděné kádě... ano, s hranolkama, může být... děkuji uctivě"

+++++++++

Do opuštěné čajovny vlétla otevřeným oknem jepice.

Byla neděle a jediným živým organismem v okruhu sta metrů byl jepičák středních let rozvalující se na hedvábném polštáři. Pohodlně se opíraje o drobeček limetkové bábovky, dumal právě o nesmrtelnosti chrousta. Závan feromonů od okna ho však postavil na nohy.

"Jak se jmenujete?", oťukával nově příchozí.

"Jmenuji se Markétka Š. a ve svém předchozím životě jsem byla ekonomkou."

"Já jsem Karel T. a ve svém předchozím životě jsem byl tiskovým mluvčím pana výpravčího ve stanici Vlkov pod Oškobrhem."

Po chvilce rozpačitého ticha dodal: "Moc se mi líbíte. Od chvíle, kdy jste přistála na římse z vás nemohu spustit zrak. Chtěl bych Vás milovat celý svůj život."

Jepice se zapýřila, ale bylo vidět, že její nervová ganglia šrotují na plné obrátky. Pod pláštíkem ruměnce bleskově propočítávala dlouhodobou ekonomickou rentabilitu předloženého návrhu. Po několika vteřinách si přiložila odvrácenou stranu dlaně na čelo a odvrátila od jepičáka své složené oči.

"Ach, nejsme si souzeni. A nenaléhejte, naše názory na inflaci jsou beztak neslučitelné."

S těmito slovy ustoupila o dva kroky zpět, odrazila se od parapetu a její tělo i duše se vznesly do kynoucí prázdnoty nedělního odpoledne. Překvapený jepičák se vyklonil do půli těla z okna a zavolal za ní:

"Markétko! Markétko, já nejsem já. Já jsem ve skutečnosti hybridní agent Mordoru v záloze. Krycí jméno doktor Faustus. Vraťte se."

Ale jepice už ho neslyšela a za několik okamžiků se její průsvitná křídla rozplynula v blankytném oparu nebe.

Zoufalý jepičák klesl ztěžka na nejbližší stolek. Do jeho hrubé desky bylo inkoustovou tužkou naškrábáno několik slov v jakémsi nesrozumitelném jazyce.

Alles Vergängliche ist nur ein Gleichnis...
Das Ewig-Weibliche zieht uns hinan.

+++++++++

Od té doby už jepičáka v čajovně nikdo nikdy neviděl. Zbyl po něm jen stopový zápach síry a ve stropě jedna začouzená díra velikosti borůvkového koláče.