Houby emerické

Chodit za oceánem na houby je většinou na houby. Virginia je pátým státem Unie, kde žiju, a zatím jsem nikde žádný velký houbařský ráj neobjevil. Letos jsme ale měli deštivé léto, takže se nakonec v parku pár kloboučků objevilo.

Nebyla to sice taková houbová povodeň jako jsem zažil v září v Orlických horách (kde jsem už čtvrtý den dostal zákaz vycházek do lesa s košíkem), ale bylo to dost na to, abychom na jednu z veřejných procházek po parku pozvali mykologa.

Průřez letošní houbovou sezonou začnu tou nejhezčí, které jsem udělil titul Miss Houba, přestože netuším, jak se vlastně jmenuje (mohl by to být Boletus Auripes - ale bez záruky). Rostla na písčitém ochozu nad soutokem našich dvou potůčků a měla krásně sametový kožíšek.

Díky tomu, že tu houby nikdo moc nesbírá, můžete sledovat jejich růstový progres bez obav, že vám je mezi jednotlivými snímky někdo sebere (mimochodem, všimněte si, že ta nejmenší nikdy pořádně nedorostla)

Další sekci věnuji houbám zhruba řečeno hřiboidním.

(i když ty pravé české hřiby to asi nebudou)

Následují houby obecně nesbírané, pro které má čeština krásné slovo "prašivky" (a některé vám jistě budou povědomé). Estetickou hodnotu jim však ubrat nelze.

"Co je malé, to je hezké" platí i pro houby, takže pokračujeme přehlídkou miniatur. Na první fotce je opět Miss Houba, ale tentokrát s mrňouskem (kousek "nad ní").

Houba je tvor družný a ráda vyhledává společnost. Ty první "družebnice" připomínají naše lišky - akorát jsou celé červené. Takové lišky proletářky.

A na závěr jedna obzvláště zajímavá. Vypadá trochu jako žíhaný a bohatě tvarovaný choroš a říká se jí "kuře lesa" (chicken of the woods), protože údajně chutná jako kuře a taky je zhruba stejně veliká.

+++++++++

(předchozí díly ze série "Za humny")