Budoucnost nepatří jen aluminiu, ale i kritickému myšlení

Časopis Forbes publikoval zhruba před týdnem zajímavý článek, ve kterém vyjmenoval deset dovedností (či schopností), které budou na pracovním trhu v roce 2030 nejžádanější. Mezi nimi mne zaujala zejména položka "kritické myšlení".

Nejprve pohled na zmíněný seznam žádaných schopností (ve zkratce):

1. Digitální gramotnost (digital literacy) Tady není co řešit, svět se digitalizuje brutálním tempem a s výjimkou rubání dřeva bude většina profesí dříve či později zasažena přechodem na digitální média.

2. Rozšířená práce (augumented working) Toto je víceméně pokračování předchozí myšlenky: automatizace a robotizace, spojené se zaváděním umělé inteligence a strojového učení, budou vyžadovat pracovní síly, schopné s těmito technologiemi úspěšně spolupracovat na rozšíření svého rejstříku.

3. Udržitelný pracovní proces (sustainable working) Stále rostoucí počet lidí na naší planetě klade zvýšený důraz na udržitelnost a ekologickou citlivost pracovního procesu (recyklace, obnovitelné zdroje atd). A to se nebude týkat pouze tradičních odvětví jako je např. energetika.

4. Kritické myšlení a analýza (critical thinking and analysis) Svět je zaplaven informacemi a vyznat se v nich (tj. umět je zpracovat a aplikovat v daném kontextu na konkrétní problémy) bude patřit k nejdůležitějším schopnostem.

5. Datové dovednosti (data skills) Konkrétní tvrdá data, nikoliv pocity a dojmy, budou hrát stále větší roli v rozhodovacích procesech. S nimi pak i umění je správně statisticky vyhodnocovat.

6. Virtuální platformy pro spolupráci (virtual collaborative working platforms) Pracovní podmínky se mění přechodem od tradičních kanceláří k virtuálním prostorům (od video konferencí až po metaverse). Covid tuto tendenci podstatně urychlil. Schopnost v takovém fluidním prostředí spolupracovat bude klíčová.

7. Kreativní uvažování (creative thinking) Umělá inteligence dokáže fascinujícím způsobem přelouskat tuny dat a vyvodit z nich smysluplné závěry, ale má ještě trochu problémy s kreativitou. Tam bude v dohledné budoucnosti velký prostor pro přirozenou lidskou tvořivost. Jak to říkal Einstein? Imaginace je důležitější než vědomosti. ("Imagination is more important than knowledge").

8. Emoční inteligence (emotional intelligence) Schopnost empatie není jen důležitý povahový rys, ale také pracovní požadavek, protože pro řešení komplexních problémů bude nutná hladká týmová spolupráce. Tím spíš, že i na tomto poli zatím lidé nad umělou inteligencí vítězí.

9. Celoživotní učení (lifelong learning) Ty tam jsou doby, kdy jste si vystačili s dovednostmi nabytými v mládí. Svět se vyvíjí stále překotněji a kdo chvíli stál, již stojí opodál - jak říká básník.

10. Schopnost vést (leadership skills) Umělá inteligence se dokáže skvěle vypořádat s mechanickými a rutinními postupy, ale stále ještě nedokáže na nejvyšší úrovni vytyčit rozumný směr pochodu a strhnout lidi k následování. Ani nedokáže citlivě vyvážit přednosti a nedostatky daného týmu k maximálnímu výkonu.

+++++++++

A teď pár slov ke kritickému myšlení. Nebudu Vás zdržovat citováním řeckých filosofů (ty si můžete přebrat na Wikipedii). Chtěl bych jen ve stručnosti podtrhnout tři faktory.

A. Věci nejsou pravda jenom proto, že je někdo řekne.

Lidé mají tendenci nekriticky přijímat názory ostatních, zejména pokud přicházejí od autorit. Ale žádný člověk není neomylný. Určitá dávka skepse je vždy na místě. Za tím účelem je záhodno, vytvořit si interně jakousi stupnici důvěryhodnosti - a to jak na úrovni osob (rodina, přátelé, spolupracovníci), tak na úrovni institucí (politika, média). Většina zdrojů má navíc nějakou agendu. Proto má každá informace trochu jinou hodnotu a tu je potřeba nějakým způsobem ověřit a ovážit - od přímých osobních zkušeností, přes renomované žurnalisty až po agenturu JPP.

B. Informace bez vnitřního řádu jsou téměř bezcenné.

Pamatovat si miliony nesouvisejících faktů může být užitečné pro zábavné televizní soutěže, ale pro praktické rozhodování je nejdůležitější struktura a vnitřní konzistence nabytých poznatků. Hromada informací sama o sobě nepředstavuje znalost, stejně jako hromada cihel ještě nepředstavuje dům (jak by řekl Henri Poincaré). A to znamená třídit, srovnávat, nalézat souvislosti. Trochu to bolí, ale vyplatí se to.

C. Ve většině lidských sporů je kousek pravdy na obou stranách.

Ve vědách exaktních je pravda většinou jednoznačná a viditelná již zdaleka. Kameny padají směrem dolů a nikdy jinak. Když strom nezalijete, zahyne. Čtverec nad přeponou je přesně to, co tvrdí Pythagoras. Za každého režimu. Jakmile ale do chodu věci vtáhnete člověka - se všemi jeho pocity, touhami a subjektivním vnímáním - obrysy pravdy přestanou být přesně narýsované. Vyznat se v bludišti příčin a důsledků lidských aktivit je úkol vpravdě herkulovský a střelka morálního kompasu má nezřídka problém trefit ten pravý vořechový sever. Proto již staří Římané říkali "Nechť je vyslyšena také druhá strana" (Audiatur et altera pars). Bohužel, pro soutěživou lidskou náturu je důležitější zvítězit než najít pravdu. A tak je kritické myšlení - zejména v oblasti sociální a politické - velmi často první obětí stranickosti.

+++++++++

Veledůležitým článkem v řetězu opatření vedoucích ke zvýšení schopnosti kritického uvažování je samozřejmě modernizace školní výuky. Už za mých mladých let se hovořilo o tom, že ve škole se má člověk hlavně naučit, jak se učit. Zda se to nakonec podařilo, nevím. Mé vlastní vzpomínky jsou poměrně smíšené. Jednu věc bychom ale stále měli mít na paměti. Do jaké míry se našemu školství podaří uchopit výše uvedených deset bodů a přetavit je ve fungující vzdělávací filosofii určí, zda se v budoucnosti staneme zemí rozvinutou a nebo rozvojovou.

A hliníkárnu k tomu potřebovat nebudeme.

(předchozí články ze série Sfinga)