Ženu ani květinou neuhodíš

Květina k ženě neodmyslitelně patří. Tedy samozřejmě ne abychom ji my chlapi tou kytkou bacili, nýbrž abychom ji obdarovali. Když ji chceme získat a svést, vyjádřit přízeň a dík nebo jen tak bez jakéhokoli důvodu udělat radost.  

No jo, ono se to lehko řekne, ale hůř udělá. Tedy aspoň pro mě, já prostě květiny dávat neumím.

Už na základní škole jsem to jednou pěkně zvoral. Bylo to někdy ve třetí třídě, moje maminka cosi udělala pro maminku jednoho mého spolužáka. Ta paní se rozhodla, že jako poděkování pošle mojí mamince po mně kytici tří krásných růží. I počkala před školou, mně vrazila do ruky ten pugét a synka si odvedla domů. Nu a já? Než abych upaloval též domů, zdržel jsem se s dalšími spolužáky při hře v kuličky, poté na babu a ještě při bůhvíčem, nač si takoví kluci hrávají. Dlužno přiznat, že moje maminka byla shovívavá. Když jsem jí nakonec v obavách místo krásné kytice předával koště s posledním a jediným nalomeným květem, nevynadala mi a dokázala vykouzlit maminkovský úsměv, jako by ani ničeho nevšimla.

Vzpomínám, jak jsem o mnoho a mnoho let později chtěl udělat radost své manželce a mamince svých dětí, a zakoupil jsem pro ni krásnou květinu v květinářství, ve kterém prodávala má známá. „Honzo, to je pro Soňu, vid?“ Otázala se ta paní, a když jsem přikývnul, pravila, že mi vybere nějakou opravdu pěknou a ještě ji čímsi nastříkne, aby Soně vydržela po mnoho dní. Nu a výsledek? Ta krásná květina přes noc zvadla a moje manželka byla, podobně jako tehdy dávno maminka, též shovívavá. Jenom mě varovala, abych jí u té své známé už nikdy žádný další pugét nekupoval.

Nuže sami vidíte, že já ty kytky opravdu pořádně dávat neumím. A tak vám pro radost a pro chvilku odpočinku ode všech starostí dnešní doby nabízím aspoň květiny vyfocené. Máte-li chuť, zastavte se na moment ve svém každodenním shonu a pokochejte se jimi, snad vaše oči i duši potěší

Na začátku jsem se zmínil o maminkách, o té své a o mamince mých dětí. Teď na závěr bych tenhle poslední obrázek rád věnoval mamince mé maminky, své milované babičce, která ze všech květin nejvíc milovala docela obyčejné krásné luční kvítí.