Jsou vulgarizmy ještě vůbec vulgární?

Asi jak které, v jakém kontextu jsme je vyřkli a komu adresovali. Pokusím se zde o menší významový rozbor některých vulgarizmů a budu se to snažit napsat tak, aby měl článek šanci doputovat až k vašim očím.

„Ty vole, Milane, uvědomuješ si, že každou duhou větu začínáš obratem ‚ty vole‘ a děláš to i na pracovních poradách?“ Optal se před léty šéf jednoho mého kolegy, čímž mu chtěl naznačit, že přirovnávat k volům různé úředníky, přesvědčené o vlastní důležitosti není zrovna tím pravým ořechovým. Milan to své volování nemyslel zle, prostě byl na tenhle způsob vyjadřování zvyklý. On vlastně ani neříkal plnohodnotné ty vole, jen jakési tve a po šéfově napomenutí s tím přestal. Tenhle kluk je formát, jeden z nejlepších a dělá u nás stále. Nicméně zvyk je železná košile, on se k němu po létech vrací, a když ho posloucháte, občas nějaké to nesmělé tve z jeho úst zaslechnete. Má kliku, tehdejší šéf už je dávno v důchodu a pro současného je to zřejmě pod prahem vnímání.

Obrat ty vole může mít v podstatě tři významy. Primárně je oslovením jmenovaného hospodářského zvířete a může postrádat jakýkoli emocionální podtón. Asi jako když přistoupíte v ZOO s foťákem k výběhu a oslovíte blízkého tlustokožce: „Ty slone, otoč se ke mně, prosím, ať si tě můžu pořádně vyfotit.“

Za druhé je ty vole pejorativním hanlivým oslovením člověka, jakousi nadávkou, jíž chceme někomu něco vytknout. Třeba: „Karle, ty vole, slíbil jsi, že půjdeš v sobotu na pingpong, vykašlal ses na nás a my kvůli tobě prohráli zápas s Dolní Lhotou!“ Ve skutečnosti se stalo to, že Karlova manželka v sobotu ráno na poslední chvíli rozhodla, že zajednou za její maminkou. Tím ho chudáka tak zblbla, že si zapomněl doma mobil a ani se neměl jak omluvit ze světově důležitého pingpongového klání mezi Horní a Dolní Lhotou. Nicméně ruku na srdce, pejorativní použití obratu ty vole jako nadávky se z dnešní mluvy už skoro vytratilo a bylo nahrazeno mnohem peprnějšími zde nepublikovatelnými výrazy.

Dnes se zmíněný obrat nejčastěji používá ve třetím významu, tedy jako nevinné citoslovce. Mohu doložit na příhodě, která se mi stala před několika léty, když tato slova použila moje manželka, která se vulgarizmům vyhýbá jako čert kříži. Byli jsme tehdy v nějakém divadle nebo tak a měli auto zaparkované na okraji Prahy. Když jsme se pozdě večer vraceli, zbylo tam už jen pár vozidel a my to naše mezi nimi nemohli najít. Už, už jsme si mysleli, že nám ho někdo ukradnul a smiřovali se s osudem, že budeme muset zavolat policajty a pak se dávno po odjezdu všech spojů dopravit do naší vsi taxíkem. Když tu najednou Soňa zvolala: „Ty vole, tady je!“ A opravdu, bylo ukryté těsně za rozměrnou dodávkou.

Jsou situace, kdy můžeme v jednu chvíli použít náš obrat hned ve všech třech významech za sebou. Představte si, že vás kamarád vytáhne na jedno a chce to vzít zkratkou přes louku poblíž místního statku. V poklidu kráčíte, porovnáváte spolu rodinné plány na blížící se dovolenou a najednou se proti vám vyřítí strakaté rohaté zvíře.

Leknete se, podíváte se na toho tvora a zařvete: „Ty vole, běž do prdele!“ (Vola oslovíte v primárním významu jako zvíře, ale do oněch míst ho pošlete přeneseně, neb není na světě tak velké prdele, do které by se i se svými rohy vešel).

Vůl nepostřehne, že na něj cosi křičíte, vlastně si vás ani nevšimne a mine vás o deset čísel, protože utíká ke statku, kde se blíží doba krmení. Vy si oddychnete, uděláte: „He!“ a pak vykřiknete: „Ty vole, to bylo o fous!“ (Tedy úlevné citoslovce).

Ještě se trochu klepete, chcete to nějak uzavřít a potřebujete emocionální hromosvod. Obrátíte se tedy na svého kamaráda a vynadáte mu: „Ty vole, to jsme nemohli jít po silnici, tos nevěděl, že je tady pastvina? Vždyť nás to zvíře mohlo zabít!“ (Vola tedy použijete v dnes už vzácnějším významu nadávky).

Nakonec se tomu jako správní chlapi zasmějete, zažertujete, co by se mohlo stát, kdyby vás to zvíře přece jen nabralo na rohy, plácnete si rukama a pokračujete v cestě bez dalších nehod. Tedy pokud nešlápnete do kravince, který tam onen tvor po sobě zanechal.

V první chvíli, když jsme si všimli, jak se na nás to zvíře řítí, poslali jsme ho do prdele. Další z výrazů, který je vulgarizmem pouze v případě pejorativního použití. Jinak má toto podstatné jméno též několik významů, primárně je synonymem zadní části těla, a pokud o nějaké ženě řekneme: „Ta má ale roztomilou prdelku,“ nemyslíme to nikterak hanlivě, ba naopak, jde o vyjádření obdivu. Navíc krom pozadí je toto slovo též synonymem legrace a konečně, celý obrat se začasto používá i jako citoslovce, třeba: „Do prdele, tys měl ale z prdele kliku.“ I když vážně nevím o nikom, komu by z oněch míst čouhala nějaká klika, která by sloužila třeba k natahování, jako tomu bylo u autíček na pružinu.

Závěrem ještě obrazová ukázka jednoho z výrazů, který zde radši ani nenapíšu, ale který může být matoucí, je-li použit v různých jazycích. V češtině jde o hrubý vulgarizmus, jenž byl a možná ještě je na vojně používán jako synonymum pro slovo ano, tedy jako přitakání. Ve španělštině a určitě i v dalších jazycích však znamená něco úplně jiného:

Foto JP

Po třech stech metrech nestála u silnice žádná spoře oděná lehká děva jménem Peligrosa, ba ani se tam nenacházel vykřičený dům s červenými lucernami nad vhodem. Byla tam, možná ku zklamání některých turistů, jen prachobyčejná poněkud ostřejší zatáčka.